První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

31. března 2012, Jiple

(„Roots“) V 80. letech 20. století jeden Američan černé pleti hledal své kořeny a dopátral se, že jeho předkové pocházejí ze Zambie. Jedním z podnětů jeho pátrání bylo několik vět, kterým už nerozuměl, ale které se v jeho rodě po celé generace tradovaly jako vědomí původu. Bylo v nich původním africkým jazykem říkáno, odkud ten rod otroků ze zvůle bílých „pánů“ pochází. Součástí tradice bylo slovo „kintay“.
Panu Alexi Haileymu to vrtalo hlavou a chtěl přesněji zjistit, kdo byl ten dávný „Kunta Kinte“ či snad v poameričtiném přepisu „kintay“. Jméno rodu v původním jazyce, domníval se Hailey. Jméno toho, který se ocitl z Afriky v Americe, ač nechtěl.
Nakonec tento černý muž, co už ne pod otrokářem žil, po mnohých poradách s americkými (černými i bílými) lingvisty – specialisty na africké jazyky, odjel do Zambie, země skoro přesně na rovníku.. A našel tu vesnici, a zjistil, že je s nima příbuznej, skoro s celou tou vsí. A bylo mu rozuměno! Hádanka slov z tradice byla rozluštěna. Žilo tam mnoho Kintayů, ač se jmenovali malinko jinak. A rozluštili i další tradovaná slova. Vše najednou dostalo smysl. Na fotce v té knížce (Kořeny) je on se svými dávnými příbuznými, s nimiž se shledal po cca 200 letech. Přiznává, že si trochu zaplakal. Bylo to snad až dojemné.
Byl větší než ti jeho afričtí příbuzní - což si nemůžu vysvětlit jinak, než že ty šílené cesty na korábech otrokářů z Afriky do Nové Země přežívali jen nejzdatnější. Přírodní výběr proveden rychlou zkratkou … lidského materiálu bylo dost.
Hailey jel po staletích tam, kam v cca 16. a 17. a možná i 18. století jezdili si bílí „pánové“ z různých evropských zemích pro někoho, kdo by za ně makal, a aby oni se mohli zabývat na dobytých územích vznešenějšími myšlenkami a bohabojně (no jak jinak, že) a s posvěcením své víry vraždit domorodce a rozkrádat majetek původních obyvatel, tj. například v Severní a Jižní Americe Indiánů a v jiných zemích světa zas třeba Indů a … no ten seznam je mnohem delší, jistě. A bude mu kdy konec?
Ale bílý „Bůh“ byl koneckonců od toho, aby odpouštěl, že? Stačilo se pomodlit a vyprosit si omilostnění za minulé či budoucí vraždy a krádeže. Systém zpovědí a odpustků fungoval solidně. Že to vadilo nějakýmu Husovi, a že snad pak pro to až oheň ho pálil?… Klid, hlavně když vše v cajku, hlavně když to klapalo, svištělo, a neslo. Jakž funguje dodnes. Lidé si svoje zločiny vždy posvětěj respektive „odpustěj“. Stačí si říct párkrát fotřenáš a vzývat imakulátní (neposkvrněnou) matku …

Kocourkovi Míšovi se asi přihodilo nebo mohlo přihodit něco podobného jako panu Alexi Haileymu? A to podle příběhu Mikýska, který stejně jako on pocházel ze Šumavy. Volyňský Míša je spíš bílý než černý, zatímco onen Mikýsek byl černobílý. Měli však podobnou konstrukci a velmi podobný výraz. Nejsou si příbuzní? Mají společné roots? Domluvili by se skrz nějak tradované výrazy?

„Může to být můj prabratr, a je vůči mým barvám tak zvláštně a docela hezky inverzní.

Tak si vemte, jak my dva bychom se bíločerně a černobíle doplňovali (jak jin a jan) a vyjímali na jarní louce, pokud bychom tam spolu skotačili,“ troufám si říct za Míšu.
Jiple

Zpět