Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Zvířátka z naší ulice 15. kapitola
22. ledna 2012, Eva Beranová
Porada před úplňkovou nocí
Trpaslík Rumělka netrpělivě čekal, až se za kopcem Homolka objeví dorůstající měsíc. Konečně! Vypadal jako úplněk, zítra bude vrcholit. Pro trpaslíky, kočky a psy měl kouzelnou moc už dnes. Nízko nad obzorem se zdál neskutečně veliký. Jak po obloze stoupal, zmenšoval se. Rumělka pocítil nezvyklou sílu. Odlepil se od země a krátké nožky ho neuvěřitelně rychle nesly k tajné díře u plotu, která byla kryta keři a trávou. Prolezl na cestu mezi zahradami a upaloval k hlavní cestě. Seběhl dolů, ale nikoliv až k silnici. Asi v polovině kopce vybíhaly napravo i nalevo vyasfaltované odbočky. Pustil se vpravo kolem kapličky, pak seběhl ze stráně a už byl na skládce řeziva u pily. Proběhl mezi navršenými kládami a cupital si to kamenitou cestičkou rovnou k domečku babičky Horáčkové.
Snížek a Škubíno seděli na zídce u plotu a ve zbožném vytržení se dívali na měsíc. Adélka seděla na lavičce pod jabloní a tvářila se povzneseně, což jí šlo ze všeho nejlépe. Jezevčice Bára ležela na prahu
domečku a pošilhávala po měsíci. Chtělo se jí výt, ale neudělala to. Byla až příliš dobře vychovaná. 
Trpaslík Vincenzo, který měl místo rýče nebo motyčky v rukou bidlo na odrážení gondoly, odložil tyč na zem a pohodlně se usadil na polínko. Původně stával na „gipsové“ gondole, ale ta se mu při stěhování z Itálie do Čech někde urazila, zbylo mu jen to bidlo. Hermíně Procházkové to nevadilo. Vincenzo byl rád, že neskončil v popelnici. Trpaslík Zahradníček si sedl vedle Vincenza. 
Škubíno odtrhl – zjevně nerad – pohled od měsíce a řekl: „Koukám, že jsme tu už skoro všichni, zahajuji poradu.“ Nikdo neprotestoval, protože si zvykli, že Škubíno, světák kocour, se ve všem vyzná. Škubíno měl stejně všechno předem vymyšlené. Kotě Čmoudík bude bydlet u babičky Horáčkové. Trpaslíci ho sem zítra převezou na Seppově trakaři. Škubíno byl ale lišák, chtěl všechno navlíct tak, aby si zvířátka myslela, že to záleží hlavně na nich, jak to s kotětem dopadne. Většina ani nevěděla, že nějaký Čmoudík existuje.
„V zahradě u Rumělky žije opuštěné kotě Čmoudík…sami určitě pochopíte, že tam nemůže zůstat. Vyhodil ho tam zlý člověk. Co s kotětem uděláme?“ „Zima je ještě daleko, kotě v zahradě vydrží…“ řekla Adélka.
„Nevydrží,“ řekl rázně Škubíno. „Musíme se předem dohodnout, ke komu půjde…“
„K nám ho nevezmu,“ prohlásila Adélka, „vždyť víte, že bydlím v městském bytě a i s mými lidmi je nás tam už pět! Ať ho k sobě vezme Vendula od Svitáčkových. Ta bydlí v domku!“
„Vendula pořád trhá partu, nechodí mezi nás,“ štěkla Bára.
„Ani já ho k madam Spazier nevezmu,“ řekl Škubíno, „není na ni spolehnutí. Kdybych se neuměl sám o sebe postarat, tak bych byl hubený jako Vincenzovo bidlo.“
„Hlavně, že ti chutná u nás,“ popíchl ho Snížek. Narážel na to, že dobračka babička Horáčková denně chystá něco „na zub“ i pro Škubína.
„Netahej sem malichernosti,“ odfoukl si znechuceně Škubíno.
Všichni se tázavě obrátili na Snížka.
„No, k nám by se to kotě vešlo,“ řekl váhavě. „Neviděl bych to zrovna rád, ale co dělat…“
„Mňau,“ ozvala se neurčitě Jezina. Nikdy toho moc nenamluvila. Mohlo to stejně dobře znamenat souhlas i odmítnutí.
„Haf, souhlasím,“ štěkla Bára. Přiběhl kocour Kámoš. „Nebudou se tu rozdávat karbanátky?“ zeptal se, protože z chaloupky to stále vonělo. Podívali se na něj tak, jak se díváme na „výrobce trapasů“. Neodpověděli mu.
„Rumělko, zítra, až vyjde úplněk, převezete na Seppově trakaři Čmoudíka na tenhle dvůr,“ řekl Škubíno. „Ostatní trpaslíci jsou srdečně zváni, pomůžou Čmoudíka vézt.“
„Budou se podávat aspoň koláčky s jogurtovou polevou?“ zeptal se Kámoš.
„Nebudou,“ řekl rázně Škubíno.
„Nic pro mě, zítra mě nečekejte,“ broukl zklamaně Kámoš.
„Uhodl jsi, nečekáme tě,“ mňoukl jedovatě Snížek. Tenhle malý křivonohý kocourek dovedl být pěkně pichlavý.
„Tímto rozpouštím dnešní poradu,“ prohlásil na závěr Škubíno a zmizel za Kámošem a Snížkem kamsi do noci. Adélka byla natolik městská kočička, že za nimi neběžela, ale zůstala spořádaně sedět na lavičce.
Rumělka s Vincenzem a Zahradníčkem si vyprávěli neuvěřitelné trpaslíkovské historky. A Čmoudík na zahradě mohl být klidný. Je v dobrých „tlapkách“ zvířátek z naší čtvrti…
Zvířátka z naší ulice 14. kapitola
Zvířátka z naší ulice 16. kapitola