Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kocour Mikeš
3. prosince 2011, (Honza Průša, žák 4. třídy ZŠ)
Máme doma dvanáctiletého kocourka Mikeše. A jak vlastně dostal své jméno? To bylo tak: Jednou šla máma i s naším pejskem Fíčkem, na návštěvu ke své kamarádce, jejíž kočka měla koťata. Jeden černý kocourek neustále na Fíčka dorážel, lezl mu do cestovní tašky. A Fíček ho zas přenášel po bytě. Za pár dnů se máma s kamarádkou dohodly, že si kocourka může vzít. Od začátku to byl Fíčkův kocour. Ten ho vychovával, ňufal a bránil. Jen jméno mu nedal. Tedy možná dal, ale mámě to neřekl.
Máma kotě pozorovala a snažila mu vymyslet to nejlepší jméno. Přišla na to, že když jsou někde noviny, knížka, nebo jdou v televizi titulky, tak kocourek sedí a čte. Jen lidskou řečí nemluví. Teda, alespoň se nám tím nepochlubil. Takže jiné jméno, než MIKEŠ mu máma dát nemohla. Dnes je už Mikeš starší pán, má rád svůj klid a pravidelnost. Jak není něco podle něho, tak nám nechá v chodbě nadílku. Proto mu také někdy říkáme Trousílek.
(Honza je náš nejmladší člen, chodí do 4. třídy ZŠ v Praze 4. Má rád divadlo, knihy, výstavy a zvířátka zvláště pak kočky a psy)
 |
 |