Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Příběh stříbrné kočičky
20. srpna 2011, Lenka Fejlová
Stříbřenka, tak jsem jí říkávala. Každý den jezdím do práce na vesnici. U malého nádražního domku mě každé ráno vítala malá stříbrná kočička. Přebývala v kanálu, každý rok měla dvakrát koťata. Kočička máma, statečná, co žije jen pro svá koťata, které jí stejně uhynou. Po určité době mně začala důvěřovat, vzala jsem ji domů, mezi svých devět nalezenců. Poprvé viděla kočičí ráj, spala v košíčku, jedla žrádlo, co si sama nechytla.
Poprvé poznala teplo u kamen. Dala jsem ji vykastrovat. Doktoři mi říkali, že je slabounká a opět těhotná. Po kastraci chodila po bytě pohublá, statečně to všechno nesla. Nemohla jsem si jí nechat, moje síly nestačily na to, abych všechny své nalezence uživila. Asi za měsíc jsem ji pustila do jejího původního prostředí. Znovu jsme se vítaly, denně jsem ji krmila. Byla ale už jiná, smutnější. Jednou ráno ležena u našeho místečka mrtvá. Ta statečná, milá kočička.
Její příběh mě moc dojal a dost přemýšlím, nakolik je kastrace a vypuštění do původních míst vhodné, když kočičku neumístíme. Ukázat jim teplo, lásku a jistotu … a pak je opustit, zklamat je více na škodu. Ještě po letech při vzpomínce na tento smutný příběh mám slzy v očích …
Dnes vím, že se vždycky najde místo a prostředky, jak zvládnout další holý krk v domácnosti a tak se přimlouvám u všech kolemjdoucích za umisťování kastrovaných bezdomovců.