Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Rozdělení koček do kategorií
19. února 2011, Jana Petrželková
Proč lidi od dávna chovají dobytek, ovce, slepice, králíky psy atd. atd. je jasné každému malému dítěti. O kočkách si většina lidí zase myslí, že je lidé chovají proto, aby chytali myši.
Ale my, kočkaři, dobře víme, že je to ještě trochu jinak.
Kočky jsou skutečně mnohostranně důležité a použitelné a lze je rozdělit do několika kategorií nebo druhů, chcete-li. První je samozřejmě kočka myšilov.
Žije poblíž člověka nebo přímo v jeho domě a se zápalem rdousí myši, popřípadě vše co hýbe a na co stačí velikostí, považuje to za svoje poslání. Kromě toho se, žije-li s člověkem v dobrých vztazích, podílí i na surovinovém zásobování
domácnosti tím, že myši a případné další úlovky člověku nosí. Očekává minimálně zaslouženou pochvalu, ale často mám dojem, že se ode mne očekává i to, že myši vložím do hrnce a připravím z nich chutnou krmi pro celou rodinu včetně koček. Druhá kategorie je kočka mazlící antidepresivní
Žije výhradně v domě člověka, nechává se od něj důkladně rozmazlovat a předkládat vybrané lahůdky na porcelánovém servisu po babičce, aby se za odměnu za prokázané služby s ní mohl člověk pomazlit. Často chce kočka pomazlit i sama od sebe a pak je na člověku, aby řádně splnil svou povinnost, ale výrazný vliv na psychiku člověka je neoddiskutovatelný. Měkoučké kočičí tlapičky, jemné předení, hlaďounká srst a občasné olíznutí jsou nad všechny vymoženosti moderní medicíny. 
Třetím druhem je kočka neposedná, který vystihuje rčení „nevím přesně co chci, ale chci to hned“. I tato kategorie se dovede podepsat na psychice člověka. Jedním z představitelů těchto koček je slavný Mourek Oppa, sekretář společnosti. Chce ven, dovnitř, ven, dovnitř, poprat se, nepoprat se, chovat, nechovat, ven, dovnitř, ven, na okno, z okna, do křesla, dovnitř, ven.. Na vliv na nervy ubytovatele takovéto kočky se zeptejte přímo Alice na těchto stránkách, v oddíle Napište nám. 
Čtvrtou kategorií je kočka mizící – zmizí z domu ani nemrknete a marné volání, marné lákání, marné jakékoli rozmary počasí a světové pohromy – nepřijde domů dříve, dokud ona neuzná za vhodné, dokud vše v okolí řádně neprozkoumá, dokud se s každým nepozdraví a nové přivandrovalce či odvěké nepřátele nesepere, dokud nepokecá se spřátelenými kočkami, dokud nesežere žrádlo všem psům z okolí i kdyby ho měla za rohem ze žaludku zase vyhodit , dokud se neprospí za bukem a neprošmejdí všechno kolem; přičemž čas příchodu
domů se rovná od několika hodin
po několik dnů. Stav a vzhled příchozí kočky bývají zpravidla přímo úměrné času strávenému mimo domov. To nejmenší jsou „knoflíky“ a zrnka trav zamotaná v kožichu, přes klíšťata a drobné ranky až po utržené ucho, ale člověk je zpravidla tak šťastný že se kočka zase „našla“, že s láskou češe, čistí,
dezinfikuje, ošetřuje a zejména krmí, že kočku (no, spíš kocoura) utvrzuje v tom, že její jednání bylo správné, vše je v pořádku a příště si to může zase zopakovat, jen co se na další dobrodružství malinko vyspí v lidské posteli. Mimo těchto hlavních je ještě mnoho dalších kategorií koček, jen na všechny vzpomenout, ale namátkou: kočka všežravá, která sežere tolik věcí, až vám zůstává rozum stát. Často to bývají kočky
původně opuštěné, které zažily moc a moc hladu a tak i v domácnosti vybírají odpadkové koše a žerou slupky od brambor, papíry od masa, ovařené kosti z polévky, ze stolu vám zmizí kus bábovky i pudink, nepohrdnou ani buřtem s octem a cibulí, cvičně žere vaši ponožku…..Před kočkou krabicovou neobstojí žádná dostupná
krabice, kočka jí musí vždy řádně prozkoumat a okamžitě obsadit, je to její svaté právo a povinnost současně a je jedno, jaké velikosti ta krabice je. Všimla jsem si, že kocouři nemají odhad a snaží se nacpat i do krabic, do kterých se nemůžou vejít ani omylem. Přesto se o to snaží se všech sil, krabici obsadí alespoň částí těla, nakonec jí rozvalí a na tvrdý placatý karton si spokojeně lehnou. Konečně dosáhli svého, jsou v krabici a běda mě, kdybych tu trosku vyhodila dříve, než je omrzí. Poddruhem kočky krabicová je kočka taškář – do tašky se hrne bez
ohledu na materiál a dokonce i bez ohledu na to, zda je taška prázdná či dosud plná. Když tašku s kočkou seberete a chvíli nosíte, uslintává blahem, i když je třeba zkroucená jak paragraf. Následují kočky šplhavé a to jak domácí, tak venkovní. Majitelé koček šplhavých domácích si rvou vlasy,
protože jejich miláčci stráví notnou část doby kdy jsou vzhůru visem na záclonách a závěsech. Řádně se přitom přidržují drápky a šplhají výš a výš prostým přehmatem, což sice na jedné straně nutně vzbuzuje obdiv k obratnosti dotyčné kočky, na straně druhé ovšem tato činnost zvyšuje náklady na vybavení bytu. Neznám zatím nikoho, kdo by zašíval díry v záclonách. Venkovní šplhavé kočky se vyznačují tím, že vylezou všude možně, často i nemožně, na čím vyšší místo mohou vyšplhat jakýmkoli způsobem, tím jsou šťastnější
a spokojenější. Pokud dokážou samy slézt, není co řešit. Pokud to ale nedokážou a na vrcholku střechy či v nejvyšších větvích stoletého dubu uvíznou a vřískají o pomoc, je zaměstnání kohokoliv z rodiny v Hasičském záchranném sboru nanejvýš vhodné a účinné. Při absenci takovéhoto člena rodiny nezbývá než čekat, až kočka zjistí, že jí opravdu nikdo nepomůže a sleze sama. Na dobu čekání doporučuji pozřít meprobamat či něco podobného na uklidnění, protože doba rozhodování kočky se může lišit od několika desítek minut po pár dnů a kočka si celou dobu výrazně nahlas stěžuje.I kočka drápavá může zvyšovat náklady na domácnost.
Hluboce pohrdá veškerými!!! škrabadly, které jí člověk s láskou a nadějí přichystal a drápy si brousí zásadně tam, kde ona uzná za vhodná. Jsou to výhradně místa nejvíce viditelná, jako např. prostředek pokojové stěny, křesla, dvířka kuchyňské linky apod. Náš Matěj zvládl odrápat i koženkové čalounění na vchodových dveřích.. Kočka drápavá je imunní jak proti prostředkům které jí mají drápání v některých místech znechutit a na jiná naopak nalákat, tak proti veškerému učení v tomto směru, o výtkách nemluvě. Vyběhne-li na ní člověk během její činnosti ať s hromováním nebo se složenými novinami, vyslouží si pouze pohrdavý pohled kočky, která ví své: člověk jí věčně hlídat nemůže, také občas odchází z domu nebo jde spát, takže je vlastně na kočku zoufale krátký. Kočka zlodějská má 100% ve svém genotypu nejen prapředky straky, ale také notný smysl humor. Nekrade z nutnosti, ale pro zábavu, jen tak z plezíru. Odnáší drobné věci do svých skrýší a se zájmem sleduje marné hledání člověka, popřípadě dohadování více člověků, kdo ztrátu zavinil. A aby byl zmatek úplný, občas zas věci ze skrýše přináší a báječně se baví. A tak bych mohla pokračovat dál a dál a vy byste určitě nejméně v každé druhé kategorii poznali toho svého kočičího miláčka, protože žádná kočka není jen taková nebo maková. Je to tak i u našich kocourů, teda u Matěje, Čáry a Míši, jenže ti ještě navrch patří do kategorie kocour pracovní domácí. Ale o tom zas příště.
A vás, návštěvníky této stránky, prosím o zaslání návrhů na další kategorie, abychom statistiku dotáhli do vítězného konce. Moc ráda se k tomu s vaší pomocí ještě vrátím!!!!!
Díky předem! Jana