12. února 2011, Eva Coki – Václavková
Všichni to znáte – kočičí mládí=zvědavé mládí.
Náš kocouří pán v letech Monča, ten již pouze kontroluje z digestoře, zda-li umývám řádně nádobí.
Ale Nelinka, to je číslo. Otevřu chladničku – hups, už je v ní a očka jí
jezdí, co by mohla čmajznout. Položím tašku s nákupem a hned dělá
výstupní kontrolu. Vodovodní kohoutky – ty jsou také pod její kontrolou,
hlídá každou kapičku. S oblibou „čte“ zoubkama denní tisk. Prostě zvědavína, zvědavá.
Asi před 14 dny se jí však zvědavost nevyplatila. Občas mne chytne šílenství a něco se snažím vytvořit. Chtěla jsem obarvit papírovou krabičku zelenou temperou. Práce snadná, dvě strany jsem již měla natřeny, když v tom Nelinka šup a již zkoumá, jestli je barva rovnoměrně rozetřena. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo. Stačila snad vteřina
a Nelinka měla půl obličejíku zelený.
Jejda ta vypadala. I když jsem se snažila vlhkým hadříkem pohromu
zmírnit, nebylo to tak jednoduché. Chlupy dlouhé a tempera se držela
zuby, nehty. Už jsem myslela, že budu mít doma nový živočišný druh.
Snad týden trvalo, než se Nelinka vrátila do své původní podoby.
Poučení pro kočičky – nestrkejte hlavičky do barvičky
|