Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Dopis od kocoura Míši
5. února 2011, Jana Petrželková
Ahoj Alice,Jana říkala, že prý jsi teď taky moje maminka. Teda já tomu moc nerozumím, ale když může mít jedna maminka několik dětí, tak proč by jeden kocourek nemohl mít několik maminek, no ne? A mám ti teď říkat Alice nebo mami? Kromě toho Jana ještě říkala, že tě asi moc neuvidím, že prý budeš matka na dálku (fakt řekla na dálku, ne na baterky, neboj), ale že prý mám o sobě podávat zprávy, jako že prý jak se mi daří a jak prospívám a tak. Já bych tě ale rád někdy viděl, protože jsem tě viděl jen jednou a to už je dávno a já byl vyděšený a mokrý a byla mi zima a klepal jsem se jak sulc a vůbec jsem nevěděl co se mnou bude a držel se Jany pod bundou a tys křičela „jéžišmarjá, co mi to sem neseš, dyk to zvíře má psinku“. No jasně že jsi neřekla psinku, myslela jsi kočičinku, jenže já nevím jak se ten fujtajbl ve skutečnosti jmenuje. To já ale fakt netuším, jestli maj děti navštěvovat rodiče, nebo rodiče děti, jenomže já moc necestuju a teď k vám prý navíc nemůžu, že prý u vás dočasně bydlí bacily, tak bych navrhoval, že se uvidíme na jaře na chatě, co?
Matěj s Čárou stejně říkali, že už jsi na chatě nebyla ani nepamatují a že prý jsou přitom tvoje návštěvy moc fajn, protože jim vždycky přineseš něco dobrého na zub a já mám, mami Alice, ještě dost zubů, i když mi ty přední vykopli, takže bych toho mohl dostat hóóódně, na každý zbylý zub něco.A teď teda to zpravodajství:
Daří se mi : dobře. Všichni jsou hodní, najíst mi dají v dostatečném množství a rozmanitě, smím k Janě do postele, chovají mě poměrně ochotně. Čára a Matěj jsou dobrý bráchové. 
Prospívám: dobře. Přibral jsem, hodně vyrostl, zhoustl mi kožich jak medvědovi a asi mi začíná růst pupek. Někdy mě ještě moc zlobí očička, mám je červená jak králík a taky mi hodně slzí a jsem samý ospalek a mám cestičky od očíček k nosíčku a Jana mi to omývá a čistí a to já nemám rád, ale už to není tak často. Předtím jsem to míval pořád bez přestání, teď už jen někdy, ale Jana nemůže přijít na žádnu zákonitost kdy jo a kdy ne.
A tak: dneska jsem Janu přečůral, přesněji jsem se jí vyčůral do postele. Ona přišla z práce, sotva pletla nohama a chtěla si na chvíli lehnout a když zjistila že by šla spát do mokra, tak řádila jak černá ruka. Jenže ona je moc cimprlich a vůbec nechápe, že já jsem tu postel označkoval proto, aby byla jenom moje a její a nikdo další nám tam nelezl. Kromě toho to je tááák nááááádhernááá vůně, že nechápu co jí na tom vadí, protože vlhko uschne rychle a pak už to bude jen krásné. A mimo to, i kdybych chtěl, tak jsem jinam jít nemohl, protože záchod v koupelně byl nedostupný když se Lukáš právě sprchoval a zavřel si dveře, záchod v kuchyni okupoval Matěj a ten třetí záchod je v pokoji kde se netopí a co kdyby mi nastydl zadeček? A přece nebudu čekat, na to já nejsem zvyklý, u nás na vesnici jsem chodil hned a bez čekání!!!
A to je mami pro dnešek všechno, ještě se ti pokusím přidat fotku, ale prý se blbě fotím protože nepostojím a kromě toho si máš oříznout ten bordel kolem, abych na fotce vynikl já a ne nepořádek, ona to Jana nestíhá a vždycky dostává deprese když vidí na jiných fotkách naklizeno a čisto. Jenže nám to nevadí, pro nás jsou důležitější jiný věci – že jo? Tak zatím pac a mňau, tvůj adoptivní synek Míša
A to je teď teda jako Moureček můj brácha?