Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Rezident Zrzek zdraví ze Žikova
 17. prosince 2010, Hana Fuksová


Všichni asi víte, že jsme se z Jihlavy přestěhovali na Žikov. Nemůžu se Rezident Zrzek smířit s tím, že o nás naše lidičky nic nepíšou, tak jsem to vzal do svých tlapek. Popravdě stěhování nic moc. Spousta lidí, aut a zmatku, což zrovna moc nemusím. Moje lidičky na pokraji nervového zhroucení a co teprve vyváděli plašani, hanba povídat. Nadělali cavyků, nechali se honit sem a tam, skrznaskrz prokousli ruce našim lidičkám, to já bych si nikdy nedovolil. A vůbec se s plašany podle mě moc nadělá. Já bych je tam klidně nechal, ale to moji lidičky nééé.
Taky jsem nebyl z té cesty nadšenej, ale zažil jsem ledacos a vím, že když jsou tam ti moji, tak to musí dobře dopadnout. Taky, že jo. Když jsme dorazili na Žikov, nejdřív ubytovali mě a mojí partu do té největší a nejhezčí místnosti. To byste nevěřili, kolik mi přibylo práce, a to prý kočky prosluly svou leností. Fakt nevím kdo na to přišel? Například já, sotva se probudím vzbouzím svoje lidi. Což je samo o sobě děsná dřina. Teď, když se mi vrátila ta moje, vyšplhám na nejvyšší skříň a skočím jí rovnou na záda. Hekne, vždyť mám jen 10kg, ale když popadne dech, dělá že spí dál. Jenže já vím svoje, stačí okusovat uši, přejít na šťourání tlapkami do očí, samo sebou s vytaženými drápky jinak by to nebyla žádná legrace, a když to nejde jinak, lovit nohy pod peřinou a v tom jsem fakt dobrej lovec, to vždy spolehlivě zabere! A kdyby ne, mám v zásobě ještě svůj melodický hlásek a ten teda nezklame nikdy! Konečně vstane, dá mi baštu a já jsem tak hodnej, že ji zblajznu a zatímco ta moje trpí samomluvou – cosi si povídá, se pěkně protáhnu, uvelebím v posteli, kde je hned víc místa a zdřímnu si s jistotou, že po mém budíčku už znovu neusne.
Když se vzbudím mám další práci. Musím se věnovat vítání návštěv, nechat se hladit a dělat jako že jsem děsně rád. Což je změna, dřív jsem se lidí bál, protože jsem s nimi měl špatné zkušenosti, ale naučil jsem se jim důvěřovat a hlavně vím, že by panička nikomu nedovolila aby mi ublížil. Má to i svoje výhody, dostáváme od nich dobrůtky a navíc je tady klid. V Jihlavě nás totiž pořád někdo chodil lekat, když tam naši lidi nebyli, což tady naštěstí nejde. Bydlí naproti a  tak jsem rád a vám všem, co jste nám nosili dobroty v Jihlavě, musím říct, že je tu moc hezky. Nádherná příroda, studánky, rybníky, mokřady, louky a hned za námi les, dokonce přímo na Svatoboru kočičí skály. Jen se mi zatím nepodařilo zdrhnout, abych to prozkoumal. No však to jednou vyjde!
Přímo před okny je ale obrovský smrk, na kterém mají hnízdo dvě káňata a to je moje další práce, musím hlídat kdy a kam létají a to dá taky jednomu zabrat. Abych toho neměl málo, z přípravny sleduji menší opeřence a musím říct, že mě štvou, tady na Šumavě jsou ti opeřenci totiž strašně drzí. Číhám na okně, chci na ně bafnout a oni dělají jako bych tam nebyl, no řekněte sami… Teď ještě musím dělat pravidelný monitoring sněhu, jsem udřený jak nevím kdo a žádný vděk!
Dokonce i ti naši plašani jsou tady nějací divní, pořád se chodí hladit, blbnou a vůbec vypadají na můj vkus nějak moc spokojeně. Taky sem za námi chodí spousta nových lidiček. Někteří pravidelně každý týden nosí plno dobrot, hraček, dek a všeho co moc potřebujeme. Ale hlavně mám radost, že si odvezli Barušku, tu divokou holku z lesa u Bítovčic, které teď říkají Jenůfka, to je mi fuk a ještě si přijeli pro toho nadutce Kulíška. To jsem fakt ocenil, protože tihle dva kočičáci byli pěkně namyšlení a mysleli si, že je budu poslouchat. Díky bohu, že jsou pryč! Nehledě na ty věčné stesky, jak se asi mají, ale na to jsem si už taky zvykl, o každém kdo odejde se pořád vedou nekonečné řeči. A přitom je tolik témat který jsou aktuální. Třeba Já ne? Ti moji ale pořád nechápou, že je nás až dost a přesto sem někdo někoho pořád vozí. Už jsou tu tři nový přírůstky. Je to mladý, nevychovaný, vůbec to nemá úctu ke starší generaci. Chodí si to tady a syčí to na mně jako by tu byli odjakživa. Já vám nevím co to je za kočky a proč je sem ti moji berou, oni s tím snad nikdy nepřestanou.
A to tady ještě kolem brousí místní domorodci, kteří sice naštěstí mají svoje lidi ale nejsou kastrovaní, bydlí prý na půdě a co myslíte? No jasně, že si chodí k mým lidičkám pro jídlo. Ale já udělám pořádek až se mi podaří zdrhnout. Tak jim hned vysvětlím, jak se věci mají…
S tím novým rozmazlencem Drobkem jsem si dokonce chtěl hrát, jako že mám dobrou vůli, no jak to mohlo dopadnout. Já, zasloužilý kocour – zakladatel a snížím se k hrátkám s tím přidrzlým mrnětem. Samozřejmě zase jsem ten nejhorší… Nejdříve si mě se zájmem měřil, pak se nechal strhnout ke hře a když to začalo bavit i mně, začal ječet jako smyslů zbavený, utekl posera jeden do druhého pokoje, krčil se tam pod skříní a já byl ten špatný. Vždyť jsem si jen hrál, tak co ty řeči, že jsem na něj moc hrubý, no vážně lidi to už přesahuje všechny meze.
A tak tu žijeme den za dnem a rok je pomalu pryč a budou zase vánoce a spousta dobrot. Když už jsem u toho adventu a vánoc, tak vás moc prosím, abyste si vzpomněli i na nás co nemáme domov. I když máme štěstí a nejsme na ulici a máme lidi kteří se o nás starají v útulcích a depozitech jak nejlíp to jde, tak se vždycky najde něco co potřebujeme. A vám co máte svého chlupáče bych chtěl říct, co už určitě víte, ale stejně to připomenu. Pokud vám ten vánoční běs přeroste přes hlavu, nehádejte se prosím, naše citlivá dušička a tělíčko pak vážně moc a moc trpí. Těm kteří si někoho z nás hodláte pořídit jako dárek pro sebe nebo někoho doma, chci jen říct, že je to závazek třeba i na dvacet let, kdy od vás bude potřebovat láskyplný domov, jídlo, čistý záchůdek, česání, mazlení a veterinární péči dle potřeby. Odměnou vám bude léčivé předení a láska hebkého kožíšku.
A ještě všem připomenu, pokud budete mít ,,živý vánoční stromeček“ nenechávejte pod ním ležet opadané jehličí, ostré jehličky nám mohou propíchnout střeva. Zajistěte ho přivázáním ke stropu, podlaze nebo stěně, protože strašně rádi po stromečku šplháme. A jelikož jsme od přírody hravé a zvědavé, tak raději dejte z našeho dosahu třpytivé „andělské vlasy a další drobné vánoční ozdoby“, které mohou poškodit naši trávící soustavu včetně jmelí, cesmíny a vánoční hvězdy, které jsou pro nás strašně jedovaté! S těžkým srdcem musím připomenout, že pokud nám chcete udělat radost nějakou dobrotou, nedávejte nám vaše jídlo, které sice zbožňujeme, ale prý nám škodí, protože je slané a kořeněné. Raději nám kupte nějaké extra dobré kočičí nebo dejte zmražené syrové kuřecí, králičí, hovězí maso v pokojové teplotě či vařené masíčko z ryb. Uvidíte, jak budeme příst blahem.
A tak vám já rezident Zrzek s ostatními kočičáky a našimi lidičkami ze Žikova přejeme krásné vánoce a vám - kočičáci hlavně dobrý domov, plné bříško a aby vás ti vaši respektovali a milovali.
Z nádherně zasněženého Žikova
kocour Zrzeček, rezident a tiskový mluvčí žikovských kočičáků




Zpět