14. listopadu 2010, Mourajz, funkcí sekretář
Strašně moc děkuju za všechny tři dopisy. Seš fakt kočkámoš, že ses na mě nevybodnul jako ty klucí od Jany. To bylo nejdřív „Kocouřího mejlování“ a zakládání kocouřího společenstva! Ale ať vymyslím, co vymyslím, kluky to nezajímá. Promiň, že se ozývám pozdě.
K počítači se nedostanu, co sem natahali tu kočičí bandu. Hlídám, aby se mi ty rozjívenci nenakvartýrovali do postele a na můj mourčí polštářek. Chápu, že to máš s těmi svými dvounožci a kočičí smečkou taky těžký. Možná horší než já, kterej prožil většinu života na ulici, kde o ústrky není nouze. Jenže dostat se z domova, kdes byl opečovávanej solitér do bytu se 3 kočičáky je taky na mašli! Naštěstí máš rozumnou dvounožkyni, která ti netahá domu vetřelce, jako mně ta moje můra.
Kocour vydrží hodně, ale odsaď podsaď! Dokud ty chlupajzníci lítali na zahradě, nešť! Ale co holky kočičí řádí v kuchyni a v noci dělaj rambajz, jak parta poltergeistů nezamhouřím oko. Navíc z kamrlíku na mě syčí a packama bubnuje do dveří kočkodravej Lindan a z kotelny Tony s taťkou Ťapem. Kdyby jen to. Tuhle okupovali i mojí bezinu! Hnal jsem je. Sám proti smečce. Rvačka století. Domů jsem přišel s opuchlým okem. Ta moje kvílela „jéžišmarjá cos to zas vyváděl?“ hnala k lékárničce. To tak, aby se mi rýpala v oku! Zdrhnul jsem. Zalezl pod smrčky. Chytla mě, potupně zavřela. Nech se ošetřit, nebo frčíš na veterinu. Ani náhodou. Naštěstí oko splasklo samo. Hurá sláva, už na něj vidím. Konečně odpovídám na dopis. Máš pravdu, na zakládání Černošické akademie věd kočičích se vykvajznem. Jakýpak bádání ve dvou, že? Navíc virtuální! To jako, že bysme byli duchové, co nepotřebujou jíst či co? Tak to teda ne! Já strašně rád jím. Ale jen to, co mi chutná. Vřele souhlasím s tvým návrhem rozvíjení teorií a postupů vymáhání oblíbených pochoutek od těch našich dvounožců. Napadlo mě zřídit specielní server kocouri.cz nebo nejlíp com! Zeptám se našich, jak se to dělá. Napíšu.
Pozdravuj doma.
Pac a mňau Tvůj kámoš Mourajz, funkcí sekretář
|
Strašně moc děkuju za všechny tři dopisy. Seš fakt kočkámoš, že ses na mě nevybodnul jako ty klucí od Jany. To bylo nejdřív „Kocouřího mejlování“ a zakládání kocouřího společenstva! Ale ať vymyslím, co vymyslím, kluky to nezajímá. Promiň, že se ozývám pozdě.
K počítači se nedostanu, co sem natahali tu kočičí bandu. Hlídám, aby se mi ty rozjívenci nenakvartýrovali do postele a na můj mourčí polštářek. Chápu, že to máš s těmi svými dvounožci a kočičí smečkou taky těžký. Možná horší než já, kterej prožil většinu života na ulici, kde o ústrky není nouze. Jenže dostat se z domova, kdes byl opečovávanej solitér do bytu se 3 kočičáky je taky na mašli! Naštěstí máš rozumnou dvounožkyni, která ti netahá domu vetřelce, jako mně ta moje můra.
