Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Dušičky
30. října 2010, Alice Oppová
Památka zesnulých neboli dušičky sice vychází z keltské tradice, ze které se později vyvinul americký svátek strašidel Halloween. Pro nás Evropany jsou ale tradičním svátkem Dušičky již od roku 998, kdy se veřejně začaly slavit v benediktinském klášteře v Cluny. Zádumčivé kouzlo těchto dní vzpomínek na naše zemřelé, kdy záplava květin,
věnců, květinových mís, vůně jehličí a tisíce plamínků zapálených svící na hřbitovech i na zahradních hrobečkách našich zemřelých zvířecích přátel vytváří ničím nenapodobitelnou atmosféru sblížení s milovanými bytostmi. Domníváme se, že není žádný důvod opomíjet tradiční přístup k tomuto svátku. Dušičky jsou přece vzpomínkou na naše zemřelé a nikoliv důvodem nějakých potrhlých veselic? Prosíme, vzpomeňte i na své zemřelé čumáčky a zapalte jim svíčičku na hrobečku nebo věčný plamínek zde.Pokud se týče oslav Halloween, ty mohou být velká legrace pro děti i pro celou rodinu - převléknout se za duchy a příšery, pobíhat od domu k domu, žádat sladkosti, tropit si žerty ze svých kamarádů, ale pro zvířata jsou stresující! Nezvyklé zvuky, světla, leckdy i pyrotechnika a nečekané množství návštěv v nich může vzbudit strach a hrůzu.
Doporučujeme všem majitelům koček a psů – příznivcům oslav Hallowena:
1/zajistěte, aby se během Halloweenu cítili v bezpečí. Kočky zavolejte domů a zavřete je v bezpečné místnosti, kam se děti a návštěvy nedostanou. Procházky se psy omezte na nejnutnější minimum.
2/ zamezte kočkám i psům přístup k miskám se sladkostmi, zejména čokoládovým, čokoláda totiž obsahuje přísadu, která je pro ně jedovatá a ve větší míře je může i zahubit.
3/ odstraňte z dosahu zvědavých čumáčků a tlapek hořící svíčky a různé ozdoby včetně nafouknutých balónků, aby se nespálily, neudusily rozžvýkanými ozdobami či nevyděsily ranou z rozkousnutého balonku.
Nyní si dovolujeme citovat rozloučení pana Clevelanda Amory, autora knihy O kocourovi, který přišel k Vánocům s kocourkem Polar Bear, hrdinou jeho knížky: „Věřím, že my i naše zvířata se znovu setkáme. Jestli ne a místo kam my lidé odcházíme, je ráj jen pro nás, tak to není místo, kam já bych chtěl odejít".
Závěrem uvádíme 2 básně básnířky sl. Jany Šušlíkové, které poprvé přenesla na letošních oslavách Mezinárodního dne zvířat bez domova a vigiliích za oběti přemnožení
Schoulené ve stínu pavlačíSchoulené ve stínu pavlačí,
tam – v samotě s nevinnou tváří.
Vzdorují tiše kalendáři
dnům, kdy bříšku jídlo nestačí.
Dvě tlapky, které smutně nocí bloudí,
od zimy k létu – hladu k nasycení.
Je člověk tím – jenž bezohledně soudí
kde není duše – lidskosti víc není.
Schoulený ve stínu pavlačí,
kožíšek promoklý dřímá.
Jen chladné srdce nedojímá
co bouřek dál jej nasmáčí.
Kdo bez pokory vymění
čtyřnohou lásku za jmění.
Jakoby duši křídla sňal
pro pýchu soucit zaprodal …
Modlitba
Nezvaná lítost do ticha,
růženec pláče pod rukami
s bolestí trnů hany krále.
Ze svatostánku v katedrále
upíjí hořkost kalicha
duch boží volán modlitbami.
Prosíme pane za všechny již spící
toulavé pejsky i tlapky kočičí.
Zažehni plamen v lidech milující
co láskou jest – ať neničí.
Amen…