První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

17. října 2010, Alice Oppová

Jsem hluboce zklamaný kocour

Klucí Máťa, Čára, Míša a Tedík se na mě vykvajzli. Černošická akademie věd kočičích nebude. Sám to nezmáknu. Na vědecký bádání se nemůžu soustředit. Doma straší holky kočičí, po mých výsostných stezkách se prohání Ťap, Toník a Týnka. Slíděj

za mou všude. Značkuju seč můžu. Ale marně. Tuhle na mě nezvedenec Tonda syčel zpod auta. Ta moje mi zakázala ho zakousnout. Je malej, mám ho vychovávat. To tak, spratka! Od čeho má rodiče, Ťapa a Trixínu? Jenže matinka raděj loví myši a nosí je domů. Źivý! Sežerou a pokajděj všechno. Pomalu abych se bál kouknout do misky. Trixíně to ale na rozdíl ode mě projde! To bylo řečí, když jsem kdysi dávno v zimě přines myši! Do kuchyně Pištu, do kanclíku Robina a do garáže Fištu. Přitom to byli kámoši se kterými jsem si hrál a neprochládal venku, abych si nenastyd ledviny.
Ke všemu za mnou furt leze Týnka. Myslí si, že je bůhvíjak zajímavá. Jak pro koho? Tý bych se nedotk ani desetimetrovou tyčí. Tak potrhlou a splašenou puberťačku jste ještě neviděli. Ještě, že naši měli výjimečně rozum a nechali ji vykastrovat.
Mimoto na mě tuhle pod mou bezinou vystartoval taťka Ťap. To zas byla rvačka století! Schytal to. Ale místo pochvaly jsem dostal vynadáno já. Prý mám být ohleduplný k hostům zejména ke slabším. To tak, já je sem nezval. Přivandrovali od bůhvíkuď a klíďo píďo si k nám nanosili koťata! Takový plašany nepamatuju, co jsem na světě. A to mi prý bude pomalu 19 let.

Vrchol všeho je, že mi ta moje přikázala sbírat kaštany místo procházky a lezení po bezinách. To tak, kaštany nejím, sbírejte si je sami.
Na vychovávání kočičích spratků a práci je vám Mour dobrej, ale rozvíjet a podporovat moje hluboce kočičánní myšlenky a projekty vás ani nenapadne. To jsem na starý kolena dopad! Klucí ozvěte se, musíme něco vymyslet.
Pac a mňau Mourajz

Povídání XII
Povídání XIV

Zpět