První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

7. srpna 2010, Alice Oppová

Jsem obklíčený kocour
Jak jsem tuhle psal, že založím , že založím Černošickou stranu sociálně slabých kočičáků, tak to sem si pěkně pliv do viksu. V předvolební kampani jsem dospělákům nasliboval myšky co sami skáčou do tlamek, neubývající misky na terasách, pod studní, smrčky a vlekem, pelíšky s ekologickou izolací proti zimě, horku, vlhku a koťatům jesle, školku, školu aj i Univerzitu Kotěcí. Všechno zdarma, bez práce, lovu a mazlení s dvounožci a hlavně toho věčného poslouchání jejich komandování - Moure domů, Ťape, Andulo, Mouríno, Trixíno…snídaně, večeře, xakru kde vězíte, už mě z vás šíbne…Za halasného mňoukotu konec s vykořisťováním, konec s útlakem dvounožců, za kočičí svobodu, na věčné časy s Mourem…jsem byl všemi mňouky zvolen a nominován do funkce předsedy strany a ministra sociálních věcí vlády černošických kočičáků. Hned jsem seknul s tou úmornou sekretářinou a vymyslel skvělej projekt bydlení pro bezdomovce. Co bych se štval, když jsem za vodou, no řekněte? Nabíd jsem jim zadarmiko super squat za garáží! Jenže ta naše plašulína Trixína tam okamžitě usalašila ty svý divoký spratky, který se na mě teďka ježej a jsou krajně nezdvořilí. Což by se dalo jakž takž vydržet, kdyby se Ti moji kolem nich furt nemotali a měli na mě čas. Ale to je pořád samý podstrojování lahůdkami, chválení a stražení léček. Tutově si je chtěj vzít domů bez ohledu na mě. Trixínu už chytli, včera s ní odjeli autem. Teďka vříská v kuchyně a já tam nesmím ani na krok. Paní Marta a pan Srstka jsou na dovolené, nemůžu si ani postěžovat. Prosím, držte mně všecky palce a tapky, ať tu invazi bezdomovců ve zdraví přežiju. Vřelé díkůvzdání předem. Pac a mňau Mourajz, funkcí zase sekretář

GALERIE FOTEK

Povídání 10.
Povídání 12.

Zpět