15.října 2005, Viola Hermannová Jak jsem se našli
Kulička je typickým příkladem toho, že když kočka chce, tak si vás najde. Venku pomalu začínalo jaro a z obrazovky počítače na mě koukala malá tříbarevná kočička takovým pohledem, který vás chytí za srdce a vůbec nedovedete vysvětlit proč.
Na tu fotku jsem zírala tak dlouho, až ve mně vzklíčil šílený plán pořídit domů třetí kočku. Šílený proto, že jsme se s mužem nedávno nastěhovali do nového bytu, ještě jsme ho ani pořádně nezařídili a do toho s námi už bydleli dva kočičí dorostenci, s nimiž zrovna začínala cloumat puberta. Moje posedlost těma krásnýma žlutýma očima mě zbavovala soudnosti, neustále jsme o tom doma diskutovali, po nocích jsem se trápila nad osudem kočičky Kuličky, kterou nikdo nechce a která bude muset strávit svoje nejlepší léta v útulku. Nakonec jsme rodinnou diskusi uzavřeli – uznala jsem, že na třetí kotě prostě není vhodná doba. Následující týdny jsem se alespoň snažila najít Kuličce láskyplný domov mezi svými známými, ale všechno bezvýsledně.
Blížila se jarní umísťovací výstava. Tou dobou už moje snažení přešlo v rezignaci, takže když jsme vyrazili na výstavu, abychom tam členkám Společnosti předali nějaké dokumenty, už jsem přírůstek do rodiny vůbec neplánovala. Oba jsme se ale samozřejmě chtěli aspoň podívat na kočičku, o níž se u nás doma tolik mluvilo. Všude mezi klecemi panoval shon a nával, ale prodrali jsme se k hodonínským a od nich jsem Kuličku dostala pochovat. Kočička zřejmě vycítila, že nadešel moment “teď nebo nikdy” a předvedla to nejsladší a nejroztomilejší kotě na světě. Mazlila se a vrněla jako o život. Hodonínské mámy spustily, jaké je to zlatíčko a že by si ji nejraději snad zase odvezly zpátky domů. Nakonec si vzal Kuličku do náruče můj neoblomný muž. A jiskra přeskočila. Obrátil se na hodonínské s vážným výrazem a větou:
“Tak Kulička už je rezervovaná.”
“Jak to, jak to myslíte?”
“No, my si ji vezmeme.”
Stála jsem tam jako solný sloup, šumělo mi v hlavě a krve by se ve mně nedořezal. Vůbec jsem nevěděla, co dělat, tak jsem se rozbrečela.
Pan Veselý z internetového obchodu Happy Animals (na výstavě měli svůj stánek), který nám občas vozí stelivo a dobroty pro koťata, si na nás naštěstí pamatoval a poskytl nám na dluh přepravku. Jinak bychom snad museli Kulinku vézt pod bundou, protože jsme s sebou neměli ani vindru.
Jinx a Jazeera přivítali nového spolubydlícího se syčením a zježenými oháňkami.
V současnosti je kocourek s Kuličkou už jedna ruka, Jazeera stále cítí “ženskou” konkurenci, ale už jsme zase harmonická a klidná domácnost, pokud se dá něco takového říci o bytě se třemi ročními koťaty.
Z Kuličky je miláček a na nikoho se ani křivě nepodívá. Největší přízeň ale projevuje svému novému tátovi. Určitě ví, kdo v klíčové chvíli rozhodl o jejím osudu. Jsem ráda, že ten vztah je absolutně oboustranný. Jejich mazlící orgie bych vám všem přála vidět.
|
