10. července 2010, Opuštěné kočičky z Poličky 4
Milá Alice,
tak se konečně dostávám k tomu, abych Vám napsal. Minulý týden jsem byl na trhání zoubků a hodně jsem šišlal a tak jsem nechtěl psát, že byste třeba nerozuměla. No byla to hrůza, hrozně jsem se bál. Ale na druhou stranu jsem zase rád. Protože jedna panička, která byla u paní doktorky pro spray na blešky se jí zmínila, že mě trápí zoubky a ona řekla, ať prý přijdu, že mi je ubrousí, ale ta mladší panička to zamítla, to prý ani náhodou. Byl jsem rád, protože jsem si já blázen myslel, že to tím skončilo, ale oni mě, ty moje cácory dvounohý naložili a vzali do Žďáru na ukázku, jako nějakýho exota. A pan doktor řekl, že ty zuby musí ven. Zlobil se, prý jestli jsem králík, aby se mi brousily zuby!!! Hned poznal, že jsem kocour. Objednal mě na pátek a tak jsme ráno jeli. Nic jsem jim nedal zadarmo, všechno jsem pořádně zřídil, stavěli jsme hned třikrát, ale nic na ně už neplatí, jsou otrlé, dovezly mě! Než by řekl švec, byl jsem bez zubů. Byly to moje poslední dva a pořádně mě trápily. Byly už úplně uhnilé a horní ret jsem měl od nich celý otlačený a bolavý. Když jsem se vzbudil, byl jsem už zase doma. Ty moje cácory okolo mě kroužily a obskakovaly mě, dávaly mi nějakou kaši, hladily mě, konejšily. Ale nemluvil jsem s nimi, naštvaly mě, ale tu kaši jsem si vzal, byla moc dobrá a krásně voněla. Ale už mě to tu štve. Furt mě někam vozí a něco se mnou provádějí. Utekl jsem na teletník, chodily za mnou, každý den mě krmily, ale co myslíte za pár dní tam byla ta starší i s přepravkou a já blbec stará se nechám chytit a tak už jsem zase tady.
Tak se mějte fajn a pozdravujte bráchu Mourečka,
Váš Pajdík 26. května 2010 18:54
Vzpomínka na Pajdulínka
Na dopis první
|