Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Berousek a želvička
18. června 2010, Lenka Mašková
Tento příběh se stal loni, když jsme ještě měli Beryho, Berouska – dvouletého, kastrovaného kocourka, synka naší 4 leté Čindy. Mourovatého šikulu a neposedu, který nedokázal být chvíli v klidu. Ale byl moc milý, hodný a veselý. Jednou ráno jsem připravovala snídani a ten mourovatý neposeda hned ke mně, věděl, že dostane něco dobrého a otíral se mi o nohy. Zarazilo mě, že má mokrý ocásek. Chvíli jsem přemýšlela, jak je to možné. Kočky a kocouři si při dělání potřeby na kočkolit ocásky nepomočí, na to jsou moc šikovní. V koupelně před tím nebyl, že by se tam namočil, tak mě najednou blesklo hlavou – želvárium. Kontrolou želvária mi bylo vše jasné. Zmizel malý želváček. Ten pacholek pruhovanej ho vylovil. Chudinka malej,
kde asi je???
Bery měl kliku, našla jsem želváčka,jak se snaží v rohu kuchyně napasovat mezi zeď a lednici. Neměl žádné poranění, jen asi šok, co to bylo za příšeru, která ho vytáhla z vody a pohodila na podlahu. Želváček byl a je dodnes v pořádku, takže Berouskovy choutky na želví polévku nedošly naplnění.