Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Já a krtek
15. května 2010, Lenka Mašková
Ahoj lidi, jmenuju se Mates, jsem krásný, zrzavobílý kocour a musím teda zkonstatovat, že vám lidem někdy vůbec, ale vůbec nerozumím. To jsem takhle jednou chtěl paničce udělat radost, a protože jsem jí do té doby nosil jen myšáky, občas nějakou ještěrku, motýly a pavouky, rozhodl jsem se udělat nějaký kapitální úlovek. A přesně jsem už měl v plánu, co ulovím. Na zadní zahradě jsem si totiž
všiml, že tam občas z hroudy hlíny vylezou taková divná černá stvoření.
Vypadají, že asi toho moc nevidí. Bodejť by taky něco viděla, když se hrabou pod zemí ve tmě a pak vylezou na světlo. Vydal jsem se tedy ještě za ranní rosy na lov. Netrvalo dlouho a jednoho čerňáka jsem chytil. Nedalo mi to ani moc práce, hrabal se jako nějaký hraboš. A aby měla panička opravdu velkou radost, nezakousl jsem ho, ale rozhodl jsem se, že jí ho do kuchyně zanesu pěkně živého, trochu si s ním pohraju a pak jí ho nechám, ať si taky pohraje. Čekal jsem za dveřmi, až panička otevřela a šup dovnitř a pěkně čerňáka vypustit v kuchyni. Najednou, jako by do něj píchl, začal běhat jako zběsilý, já myslel, že uděláme s paničkou tandem a budeme ho nahánět spolu. No ale to právě nastala ta chvíle, kdy vám lidem přestávám rozumět. Panička vůbec nejevila nadšení s možnosti lovu a hry, ale hubovala, popadla mě a nesla mě pryč. Tak jsem jí trošku podrápal na rukou, to je nějaký vděk za dárek!!??? Hodila mě do obýváku a zavřela mě tam, jako nějakého zločince. Pak jsem jen za dveřmi slyšel, jak toho čerňáka dostává zpoza kuchyňské linky, za kterou se samozřejmě schoval, zatímco ona,
místo, aby ho se mnou lovila, mě zavírala do vedlejší místnosti.
Slyšel jsem, jak ho tam odsud vyšťourala zřejmě koštětem a pak ho vypustila ze dveří ven na verandu. A má snaha zmizela kdesi v dáli na zahradě a zahrabala se pod zem.To je nějaký vděk od vás lidí?