Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kterak kočičák Mates přecenil své „kočičáčí“ síly
10. dubna 2010, Lenka Mašková
To bylo našemu zrzounovi, tlusťouškovi kočičákovi Matesovi asi zhruba rok a půl. To tedy ještě vlastně byl jen zrzounek, nikoliv tlušťoušek – ještě se pyšnil štíhlým, vysportovaným, kocouřím tělem. Jednoho dne brzy ráno mě vzbudily podivné skřeky, kníkání, zvířecí naříkání na dvoře před domem. Byla jsem na mateřské, ještě s dítětem v vzedmutém bříšku. Tak jsem vyšla ven, co se to tam děje. A ejhle, náš zrzounek si přinesl odněkud z opuštěných stodol, které jsou na vedlejším pozemku, kuní mládě a vesele si s ním pohrával. Samozřejmě k veliké nelibosti a zděšení onoho mláďátka. Tak jsem přiskočila, tedy vzhledem k břichu, jsem se spíše přivalila, na pomoc mláďátku. Na zlomek vteřiny ve mně tedy bojovala láska k mému kočičákovi Matesovi, aby si chlapec užil loveckých potěšení, ale zvítězila lítost nad mláďátkem, které by určitě chudinka skončilo pomalou smrtí – známe kočičáky, jak jsou ve svých loveckých praktikách, bohužel, krutí. Odtrhla jsem Matýska od jeho kořisti, pohledem shlédla, že mláděti ještě nestihl udělat žádná zranění. Mládě kuny okamžitě pelášilo směrem ke svému domovu v duchu si určitě stále opakujíc: „S kocoury si už víckrát začínat nebudu.“ Matýska jsem zavřela, k jeho velké nelibosti, v domě, aby mládě zase nedohonil a nepokračoval ve svých zvrhlých hrátkách na kočku a myš, pardon kuní mládě. Celá událost měla dohru o několik dní později. Opět po ránu, manžel mě zvenku volá: „Lenko, Mates se vrací domů a je nějaký divný, pomlácený, asi ho porazilo auto.“ Tak jsem vyběhla ven. Matýsek chudinka celý otřesený, sotva nožky vlekl, na hlavě vytrhané chlupy i s kusy kůže. Odnesla jsem ho na gauč. Ošetřila mu rány a volala veterináře. Ten mi po telefonu poradil, ať ho nechám chvíli v klidu a druhý den ať přijedeme, když se jeho stav nezlepší, že se zřejmě jen ošklivě porval s jiným kočičákem. Tak jsem o maroda pečovala, vodu a kuřecí vývar stříkačkou do tlamičky vpravovala. Den a noc uběhla a Matýsek se začal lepšit. Další den už byl zase v pořádku, až na ty vytrhané kusy srsti, ty jsem mu ošetřovala a vypadalo to, že se začínají hojit. Když jsem se o tom bavila se sousedkou, tak ta na to kápla: “To vypadá jako zranění od kuny, ty právě takto vytrhnou kus srsti i s kůží a tady v těch opuštěných stodolách vedle jich je spousta. Vždyť i další soused – holubář si každou chvíli stěžuje, že mu kuna zadávila holoubata.“ Hned mi bylo jasné, že si Matýsek zřejmě šel do stodoly zase“pohrát“ s mláďátkem, ale bohužel byla doma mamka, ta si to ovšem líbit nenechala a pomstila své pošramocené děcko.