První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

27. března 2010, Alice Oppová

Ano, ano, mňau, mňau, přišlo jaro, probrali se krtci, rozkvetlo kvítí, ptáci zpívaj, březňačky hnízděj, Mourajz lítá venku, naši ježci ztloustli a dobývaj se ze sklepa ven. Bodejť by se nedobývali, když z mrňavých ježčat, která v říjnu vážila něco přes 10 dkg a celou zimu se cpala jak

budulíni, vyrostly tlusté a krajně nesnášenlivé ježice. Setrvání ctěných ježčích dam ve sklepě bylo neudržitelné, jak pro ně samé (rvou se jak koně), tak pro sklep (v nosné zdi vyhrabaly díry zvící tunelu Blanka). S ohledem na příznivou předpověď počasí, dostatek přirozené ježčí potravy (žížal, hmyzu, drobných živočichů) a vyhlášenou

nonstop jídelnu pod studnou bylo rozhodnuto - ctihodné ježčí dámy půjdou ven! Jenže rozhodnout a uvést to do praxe není snadné, jak ostatně víme z činnosti našeho skvělého parlamentu. Nejdřív jsme bodlinkám připravili pod smrčky pelíšky z listí, naplnili misky dobrotami a pak nastal den D - den odchytu naštvaných ježic a jejich transportu pod smrčky. Teda, to vám byl horor! Ježaté holky rejdily po sklepě, schovávaly se v krabicích a skrýších, výhružně funěly, zkrátka se bránily

jak o život. Naštěstí, znavené marnou snahou o útěk obě zalezly do jedné krabice a bylo částečně vyhráno. Jenže, holky se ještě musely naposled odblešit, zvážit, zapsat údaje do ježčí kartotéky a teprv pak odnést k pelíškům. Popadli jsme krabici a nastal boj. Uchopit do pracovních rukavic boxující a vzteky funící ježaté koule, postříkat Difusilem H (na dětské vši), dát zmítající se pichlavá klubíčka na váhu,

zvážit a odnést ven, byl fakt nadlidský výkon. Tím spíš, že Mourajz, který nemůže u ničeho chybět, se pletl pod nohama, div jsme se přes něj nepřerazili, a vehementně se oháněl svými právy a povinnostmi vyplývajícími z Pracovního zákoníku. „ Když mám tu funkci sekretáře, tak musím zkontrolovat bezpečnost prostředí, kvalitu pelíšků a obsah mističek, než tam ty pichlouny vypakujete.“ Načež důkladně oňuchal hromady listí, ochutnal z mističek, zaujal místo pozorovatele na pařezu a po souhlasu s nezávadností pelechů i stravy nastalo vypuštění „dravé

zvěře.“ Agáta, vážící 900 dkg, hned zajela do otvoru v menší hromádce z listí, zatímco drobnější a opatrnější Adéla váhala. Nejdřív očichala otvor ve větší hromádce listí, ale v bezprostřední blízkosti sokyně Agáty se jí moc nezdál. „Kdepak, v sousedství s takovou dračicí já bydlet nebudu“ prohlásila a našla si vlastní pelíšek v hromadě nařezaných kmenů o kousek dál. Oběma ježčím dámám se v novém prostředí daří skvěle, šmejdí po zahradě, s rezidenty se zatím snáší, takže baští jak v jídelně u studny, tak ze svých misek u smrčků.

Zpět