Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Příběh kocoura Mourka, aneb i kočky se musí učit
30. ledna 2010, Pavla Staňková
Autorka příběhu bydlí v Bohdašíně, chodí do 4. třídy ZŠ Nový Hrádek. Má ráda kočky, přečetla veškerou kočičí literaturu ze školní knihovny a poslala nám napínavý příběh o výcviku kočičích lovců, dokonce s vlastními ilustracemi.
1.kapitola
Všude bylo jen pronikavé světlo, Mourkovi se za chvíli rozjasnily oči, zavětřil, ale ucítil jen myší mršinu. Šel dál hlubokým lesem, až se najednou zastavil a znovu zavětřil, ucítil myš, přikrčil se a začal se plížit. Vtom ho vyrušil jiný zvuk, ale Mourek sledoval jen a jen myš a už ji viděl jak sedí pod keřem a ohlodává velkou bobuli. Mourek se přitiskl k zemi ještě jeden úder srdce a skočí...Už cítil pod tlapkami hlasité pištění.
Myš byla to myš, Mourek opravdu chytil myš! Najednou ho zase vyrušil ten podivný zvuk, ohlédl se a myš se zatím stihla dostat z dosahu jeho drápků. Mourek lov vzdal a planoucím pohledem pročesával okolí... V tom otevřel oči, byl ve svém pelíšku, ten zvuk vydávalo rachocení granulí. Vyšel na zahradu ozářenou měsíčním svitem. Vyskočil na plot a hleděl do hlubin lesa, podivná touha ho tam táhla. Seskočil do ostré trávy za plotem a vykročil do hlubin lesa . Šel lesním šerem, a najednou uslyšel bojovné a zároveň zděšené výkřiky, běžel po sluchu dál, zvuky zesilovaly a zesilovaly. Mourek poznal, že je to támhle za tím kručinkovým tunelem, okamžitě jím proběhl. Ocitl se v nejurputnějším boji. Mourek se krčil v koutě a v tom na něj skočil tmavý kocour s černým uchem. Mourek se rval jako kdyby šlo o jeho vlastní rodinu i když ty kočky vůbec neznal! Skousl mu nohu, ten se skučením odběhl do podrostu. V tom k němu přiběhl zrzavý kocour a syčel, najednou se zarazil a řekl: K jakému ty patříš klanu? K žádnému! Odpověděl Mourek. A ty? Já k mechovému, naše bojovníky poznáš podle pachu. Dobře mám vám pomoct? Jo řekl rezavý a sám skočil po tmavém kocourovi. Mourek se rozhlédl po mýtině, uviděl černou vychrtlou kočku jak sahá do malé mýtiny a vytahuje koťata. Mourek po ní skočil a zahnal ji. To byla poslední co ještě bojovala na mýtině.2.kapitola
Členové klanu se divoce rozhlíželi po mýtině, ale už nikoho neviděli. V tom si všimli Mourka, křičeli: Co je to za kocoura?! Ke kterému klanu patří?! Uklidnili se, až když na skálu vyskočila bílá kočka a pravila: Dnes jsme se ubránili útoku Nočního klanu a nejen proto, že jsme bojovali jako bojovníci z tygřího klanu, ale i protože nám pomohl tenhle domácí kocour. Statečně odrazil jejich velitele. A k Mourkovi přišel zase ten rezavý a řekl : Ahoj já se jmenuju Dráp a ty? Já se jmenuju Mourek! Z vysoké skály znovu zazněl hlas velitelky. Teď chci nabídnout tomu kocourovi, aby vstoupil do Mechového klanu, a podívala se na Mourka, který jí kývl. Do té doby než si dobude válečnické jméno se tento učedník bude nazývat Proužek. Proužek hmm to je pěkné jméno řekl Dráp, díky odvětil mu Proužek a v duchu si představil, hmm dnes v noci jsem se stal divokou kočkou jako člen Mechového klanu.
3.kapitola
Vzbuď se, Vločka už je vzhůru a výcvik začíná brzy, řekl Dráp! Ahoj, já se jmenuju Vločka. Honem, na představování není čas, výcvik začíná brzy! Tak deme nabídl Proužek. Jasně zapředl Dráp. Běželi chvilku a už byli na velkém kamenném placu.Tady dřív bylo obydlí dvounožců řekla Vločka. Nebe se hodně změnilo než přišli učitelé. Ještě ti nepřidělili učitele Proužku? No ne řekl Proužek. Prozatím bude tvůj učitel Natržené
ucho a pokývl směrem kde seděl mohutný rezavý kocour. Já jsem Tygr, Drápův učitel, řekl rezavý kocour s černými pruhy na ocase.
Tohle je Podzimní mlha, Vloččina učitelka a ukázal na šedobílou kočku. Tak dnes si vyzkoušíme jak se plížíte řekla Mlha. Mezi tím jak se plížíme k myši a jak ke králíkovi je veliký rozdíl, může mi někdo z vás říct jaký?! Bylo ticho. No tak zavrčel Ucho. Protože myš vnímá otřesy země a králík dřív ucítí náš pach než nás uvidí řekl Dráp. Takže jak se budeme chovat, když budeme lovit myš? Zlehka našlapovat? Zkusil si tipnout Proužek. Velmi správně pochválil Proužka Ucho. A jak ke králíkovi tázala se dál Mlha. Musíme se držet pořád proti větru řekla Vločka.
Dobře řekla Mlha. Tak zkuste si to zavrčel na ně Tygr. Všichni tři učedníci se začali pokradmu pohybovat vpřed. De vám to skvěle pochválil je Natržené ucho. Tak teď si zkuste ulovit opravdovou kořist řekla Podzimní mlha. Dráp se podívá k vřesovému dolíku, Proužek půjde k potoku a dál, Vločka se podívá k bukovému lesu a lovte až do večera zavelel Tygr. My teď máme hlídku, ale večer se na vás zeptáme řekla Mlha. A učedníci se rozběhli do míst kde měli lovit. Proužek doběhl k potoku brzy a šel po proudu, až došel kde i on postačil. Najednou zaznamenal pod vodou pohyb, podle stínu poznal že se jedná o pstruhy kteří nejspíš nestihli odplout do větších řek. Proužka nevystrašili, skočil po jednom z nich a rychle ho usmrtil.
A se vší silou ho odtáhl do tábora pak ještě ulovil 7myší, 3 králíky, 6 pěnkav,1 veverku. Vločka se taky činila a ulovila 1 čápa, 3 holuby, 1vránu, 4 hraboše, 2 králíky, 1červenku. Dráp chytil 5 holubů, 8 myší, 2 hraboše, 1 bažanta, 1 koroptev. Učedníci udělali se svými úlovky v táboře velký dojem. Dokonce tlupa malých koťat se vydrala ze školky, aby je přivítala. Jé podívej se, to je ten nový učedník, říká se že je dobrý lovec, co myslíš je tak dobrý jako Tygr? Nevím. Když Proužek uslyšel co si o něm povídají, celý se nadmul pýchou.4.kapitola
Slyšeli jsme, že jste se činili tak si taky kus vezměte řekl Ucho. Děkujeme řekli všichni tři souhlasně a každý si vzal svůj podíl. Pak šel Proužek za Stříbrnou hvězdou a řekl jí, dnes jsem měl lovit u potoka, šel po jeho proudu, až jsem po chvíli objevil v dolíku mělké jezero, kde se dá dobře lovit. Tam jsem ulovil tu rybu. Děkuji ti za zprávu Proužku, ohlásím to klanu. Po těch slovech Hvězda vyšla na vysokou skálu a křikla: Ať se všichni shromáždí pod vysokou skálou a když všichni přišli řekla: chtěla bych vám ohlásit, že náš učedník objevil jezero ve kterém se dá lovit. Je mělké a dorazíte k němu, když půjdete podle potoka. Žijí tam sumci kterými nasytíme klan. Druhý den si ve výcviku obešli hranice Mechového klanu. Když se vrátili poslala je jedna ze starších Fialka na lov. Vločka lovila velmi pečlivě a proto si nevšimla, že se Proužek a Dráp ve svém přátelském souboji odkutáleli až za hranice Mechového klanu. Kocourci si po chvilce všimli, že ve svém dohledu nikde nevidí Vločku. Rychle běželi zpět k jezeru, ale najednou se před nimi objevil učedník Nočního klanu. Co tu chceš?! Zeptal se Proužek. Do toho ti nic není zasyčel neznámý. Kde je Vločka? Zeptal se Dráp. Potřebujeme nasytit klan řekl neznámý. Chceš říct, že jsi ji zabil? Zeptal se lítostivě a zároveň podrážděně Proužek a v duchu si pomyslel: nevěděl jsi, že cizí klany žerou vraní potravu? Ne, ale chystám se. Řekl neznámý.
V tom po něm skočil Dráp a Proužek odběhl do křoví pro Vločku. Proběhl křovím a našel tam zraněnou Vločku, chytil ji za kůži na krku a pomohl jí na nohy. Vločka měla dost ošklivě poraněnou tlapku takže po chvíli už nemohla. Proužek její trápení poznal a řek: schovej se do křoví já doběhnu pro pomoc, mňoukl a zmizel mezi stromy. O kus dál probíhal nelítostný zápas dvou kocourů. Kocour z Nočního klanu byl očividně starší než Dráp. Právě když Dráp už nemohl se z podrostu vynořili válečníci Mechového klanu. Když chtěl neznámý utéct skočil po něm Ucho. Čočka zatím doběhla pro Vločku. Když Proužek doběhl na paseku bylo už po boji, neznámý ležel na zemi a z ran mu kapala krev. Proužkovi se mu ho až zželelo a někde hluboko v sobě ucítil pocit kterému se bránil, protože se neslučoval s pocitem válečníka - lítost. Proužek si vzpomněl na slova jejich léčitelky Čočky když se jí zeptal jaký má názor na to, že se klany na vzájem zabíjejí. Ona mu odpověděla: i když kočka není z tvého klanu nikdy nebuď nelítostný Proužku. Děkuji za radu řekl Proužek a upaloval pryč. Najednou se Proužek probral a uviděl Tygra jak vláčí neznámého po zemi. Opatrně přišel k Tygrovi a řekl: já ho vezmu, určitě je pro tebe těžký! Děkuji řekl Tygr a dal neznámého Proužkovi. Neznámý se osmělil a řekl: jmenuji se Ořech. Proužek neodpověděl a neznámý dál mňoukl ty špatně vidíš vybočili jsme z cesty. Proužek dál neodpověděl jen mňoukl, už jsme skoro na místě a při těch slovech shodil neznámého na zem. Neznámý se pokusil utéct, ale nepovedlo se mu vstát. Proužek odběhl do podrostu a za chvíli se vrátil a měl v zubech malého králíka, hodil ho před neznámého a řekl jez. Ořech se na něho nechápavě koukal. Proužek řekl: nebo to mám zase odnést? To ne řekl Ořech a pustil se do jídla když oblízl poslední kostičku vynořili se z podrostu kočky Mechového klanu a v tu chvíli si Proužek uvědomil, že vlastně porušil kočičí zákon nakrmil nepřítele.