Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Naši drahoušci
23. ledna 2010, Jana Petrželková
Naši kocouři jsou skutečně našimi drahoušky. Do slova a do písmene. Někdy je to opravdu hrůza. A aby toho nebylo málo, tak se pak ještě cítí dotčení a uražení a očekávají, že se jim budu omlouvat a dadánkovat je, protože oni jsou přece móóóc hodní kocourci a vůbec, co bych chtěla?!Jako tuhle Čára – jen jsem řekla, že Oppovic Mourek shazoval na Štědrý den ze stolu ubrousky a příbory a kdoví co ještě, hned se urazil. Mourečkovi prý za shazování věcí ze stolu Jéža naježil plno dárečků, zatím co když on, Čára, shodil dva vály a pár plechů už napečeného, poslepovaného a načančaného vánočního cukroví, naježila jsem se jen já. Zato ale pořádně, bez dárečků a zvýšeným hlasem (přesněji: pořádným sakrováním). Nějak Čára zapomněl na to, že tu spoušť ještě řádně pošlapal, když si šel prohlédnout výsledek své činnosti a nakonec si do toho lehl a v klidu baštil. Že prý se u nás pilnému kocourovi těžko žije.
Tuhle zkušenost potvrzuje i Míša, ačkoliv u nás není dlouho. Míša je hračička, hraje si pořád a se vším, tedy pokud se právě kluci neperou, to pak nemůže chybět, ať už v roli přímého účastníka, nebo jako nezávislý pozorovatel. Dokud k nám Míša nepřišel a nepředvedl mi to v praxi, ani ve snu mě nenapadlo, s čím vším si může takový kocourek hrát. Jsem neustále ve střehu, snažím se předvídat, brýle neodkládám snad ani na spaní, jen abych lépe viděla a včas posoudila vhodnost hračky. Míša si hraje ochotně a rád a nepotřebuje k tomu vůbec nikoho, ani spoluhráče ani diváky, je naprosto spokojený sám se sebou. Krátce před vánocemi mě vzbudil k ránu zvuk praskajícího skla. Rozespalá jsem vylítla z postele a pádila do kuchyně, odkud se to ozývalo. Měla jsem představu roztříštěné keramického talířku, na který jsem dala klukům na noc pacholíka, aby mi do rána nepomřeli hlady. Jenže talířek byl celý a na svém místě, zatímco Míša urputně zápasil s medvídkem. Mlátil s ním o sporák a o linku a semtam chytla ránu i lednice a vždycky to udělalo krach a zase krach. Medvídek byl totiž na přívěsku na mobilu. Medvídek vydržel, mobil bohužel, display byl na cimpr campr. Řádila jsem jak černá ruka a kocourka se to dotklo. To je prý řečí! On si jenom hrál a nechápe, proč se zlobím, když je mobil přece ještě v záruce, vždyť ho nemám ani rok!!!! A vysvětlujte kocourovi, na co se záruka vztahuje a na co ne a že jsem tenhle opravdu drahý mobil dostala jako dárek a že má v sobě kvalitní foťák a tak teď nebudou žádné vánoční fotky! 
S Matějíčkem je to jiné. Přišel k nám jako koťátko a tak by se dalo říct, že je to opravdu vychovaný kocour a že nám nezpůsobil zatím žádnou škodu, protože byl dlouho sám a měli jsme na něj spoustu času. Tím pádem se u něj ale kromě sociálního chování poměrně dost rozvinula i inteligence a on si z nás občas dělá naprostou legraci. Stane se z něj kocour výzkumník a zkoumá. Zkoumá nejen co se stane s věcmi které shazuje ze stolu apod., ale také co to udělá s námi. Usadí se např. na konferenčním stolku, pečlivě se ujistí že se díváme a přesně mířenou ranou srazí se stolu tužku. Sleduje dráhu letu a je vidět, jak mu to v hlavičce šrotuje. Pak se podívá, co na to my, lidi. Pokud ještě nic, odpálí postupně na zem na jednu hromadu (!) všechny nerozbitné předměty, které na stolku najde, jako další tužky, zapalovače, krabičku s mými léky apod. – vyčíhá si totiž vždycky chvíli, kdy je toho na stolku právě hafo. Nechávám ho být, ať si kluk hraje, vždyť to pak seberu najednou, když mi to tak hezky skládá. To je ale právě okamžik, na který Matěj čeká.
Už mě ukolébal a může přejít do útoku! Pink, práskne do skleničky a raduje se, když vidí, jakým skokem ji zachraňuji. Je vysoce spokojený, on už dosáhl svého, vyprovokoval mě a hra pro něj končí, on je vítěz. Ale nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Z rozbitého cukroví jsem stvořila další vánoční skvost, tzv. zbytkové koule a oslnila jimi rodinu, jen recept nikomu dát nemůžu. A Čárovi to za zlé nemám – nemůže přesně odhadnout kam skočí. Jako kotě z nedostatku jídla dostal křivici, má křivé zadní nožičky a lopatky vystouplou každou jinak a tak mu to často nevyjde a je jak hrom do police – ale kdo by se mohl na takového milého kocourka zlobit? Míša si zas hraje v klidu snad poprvé v životě, bez obav že ho někdo napadne nebo vyžene a opravdu si to užívá. V opravně řekli, že mobil opraví za cca 1500,- a to se vyplatí a ještě mi s tím Ježíšek pomohl. Ne všechno se dá měřit penězi. A Matěj? No to je přece náš Matějíček, no comment.