Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Prokousnutý ocásek
16.ledna 2010, Sandra Jirásková
Naše Sofinka si přinesla tento týden velmi bolestivé zranění. Na začátku týdne jsem si všimla, že si zvláštně sedala a lehala. Jako by něco nebylo v pořádku. Při mazlení jsem ji sáhla na ocásek a Sofinka bolestivě zakňučela. Ocásek měla u kořene hodně napuchlý a nemohla jsem se ho ani dotknout, naříkala a nenechala si na to sáhnout.
Tak jsme hned druhý den vyrazily na veterinu. Bála jsem se abscesu a měla jsem bohužel pravdu.
Veterinář ocásek oholil a hned jak dal dolů slepené chlupy vyvalila se z rány spousta hnisu s krví. Jak to tak u kočiček bývá, zranění se jí na povrchu ihned zatáhlo, ale pod kůží se utvořila kapsa plná hnisu. Naštěstí jsem na to přišla včas. 
Ránu jsme tedy začali čistit. Po vstříknutí desinfekce do rány jsme zjistili, že rána je opravdu skrz. Vymyli jsme s veterinářem ještě hodně hnisu a krve, až byla rána čistá. Tím bylo vše skončeno a následovala léčba antibiotiky. Nejhorší na takovýchto ošetřeních je, že člověk musí držet své milované zvířátko, které kříčí bolestí a není jak mu vysvětlit, že je to pro jeho dobro. Sofinku to bolelo hrozně, doslova křičela, zmítala se a držela jsem ji v silných rukavicích. Bolestí se mi zakousla do ruky a držela. Naštěstí to celé trvalo asi 3 minuty. Na druhou stranu Sofinka není typ urážecí kočičky a tak už po příjezdu domů jsme se mazlily.
Antibiotika zabírají a rána se perfektně hojí.
Ještě druhý den byl ocásek na dotek bolestivý, ale otok přes noc úplně splaskl a zmizela i horkost z rány. Další den už bylo vše v pořádku a antibiotika Sofinka už dobírá. Za týden nás čeká kontrola, ale vše je v pořádku.
Občas si říkám, jak dokážou kočičky k některým zraněním přijít.
Depozitum Sandry Jiráskové