Příběhy a fotografie kočiček z depozit
O třínohém kocourkovi Tygrýskovi
5. prosince 2009, Jaroslava Svobodová
Dcera se od nás odstěhovala letos v dubnu, aby si žila svůj život, samozřejmě se svým přítelem. Ale každý týden nás se svou fenkou navštěvuje, takže naši psi jsou opět „dvojka“ a chodíme o víkendech na delší procházky. Z neznámých důvodů zažíváme však docela často akční příhody. S lidmi i se zvířaty.Není to tak dávno, co jsme už z velké procházky zahýbaly do naší ulice, když jsem postřehla nějaký pohyb na chodníku ve vedlejší frekventované ulici. Zavolala jsem Evu a psy jsme k jejich velké nelibosti zavřely do našeho domu a šly se podívat, co se na chodníku motá za zvíře.
Bylo to strašně vyhublé odrostlejší zrzavé koťátko, které tam hladově lízalo něco na zemi. Když jsme se snažily k němu přiblížit, vrčelo a houkalo, aby nás varovalo a odstrašilo.
Eva se přesto k němu přiblížila a sotva ho pohladila, už to zvířátko předlo a otíralo se o ni. K naší hrůze jsme zjistily, že namísto levé zadní nožičky má nevzhledný pahýl s ještě zaschlou krví.
Běžela jsem hned domů pro naši přepravku, kam jsme kocourka, jak dcera zjistila, umístily. Pak jsme se vyptávaly po sousedech, jestli někomu nepatří.
Žrát jsme mu dávaly po troškách, protože bůhví, jak dlouho si už nic pořádného nenašel. Asi se po tom úrazu, ke kterému, jak jsme se domnívaly, mu „dopomohl“ pes, bál.
Nakonec jsme jeli i se synem k našemu veterináři, aby nám poradil a ošetřil ho. Službu měla jeho společnice, milá slovenská veterinářka. Prohlédla kocourka a usoudila, že kdyby se mu ten pahýlek dobře vyčistil a nějak upravil, byl by to zdravý, asi osmiměsíční kocourek.
Bylo vidět, že někomu patřil, měl na krku červený obojek, ale hlavně podle jeho přítulné a laskavé povahy měl s lidmi očividně dobré zkušenosti.
Veterinářka na nás přísně pohlédla a pravila:,,Tož neváhajte, veď je to taký zdravý kocúr!“
Usmála se na nás vědoucně, takže Eva měla hned oči plné slz, neboť se svým přítelem má už pěkných pár měsíců problémy, jak venčit fenku Aidu, když jsou oba celý den v práci. A nota bene jsme se domnívaly obě, se bude kocourek děsit Aidy.
Dovezli jsme tedy kocourka zase k nám domů a raději ho ponechali zavřeného na balkóně, aby se naši ,,lítí“ psi k němu nemohli dostat. Nebezpečný byl akorát ten náš černý lovecký, který je žárlivý až běda, a prohání naši kočku, ač u nás v domě byla dřív než on, takže vetřelec je tu vlastně on. Další kočku by určitě nenechal v klidu, pokud by ji rovnou nezakousl. Ruku do ohně bych za to nedala.
Dcera kontaktovala depozitum na Petřinách, ale tam jí sdělili, že mají plno, a jestli ho aspoň prozatím nemůžeme mít u sebe. To už Eva volala příteli, aby mu sdělila tu sladkou novinu, že už nebudou tři, ale čtyři. Její David je snad ještě větší přítel koček než ona. Takže byl ihned pro. Za chvíli přijel a hned kocourkovi ustlali v autě.
Dál to pak šlo rychle: my u nás doma vytiskli hromadu inzerátů s jeho fotkou, já je roznesla a vylepila, kde se dalo, a dcera mě zatím informovala, co se děje u nich doma. Vnutila jsem jí alespoň nějaké peníze, protože jsem měla špatný pocit z toho, že v našem rozlehlém domě nenašel azyl.
Tedy, u nich doma na Žižkově to bylo jen pro silné nervy a žaludky! Kocourek byl velice zanedbaný, plný klíšťat a zřejmě i blech, ale rozhodl se, že s nimi bude spát v posteli. Do rána měli postel jako od nějakého masakru, během týdne dokonce i na zdi se kocourek „podepsal“. Nechali tedy kocourka aspoň u žižkovského veterináře zbavit blech a klíšťat. Ale koupat se ho ještě neodvážili, že by byl v šoku, a taky aby nenastydl. David mu už chtěl dát jméno, ale Eva ještě váhala, i když si říkali, že už je vlastně jejich, že se sotva někdo ozve. Kromě toho si na něj lehce zvykli. Měl bezproblémovou laskavou povahu. Taky fenka Aida zjistila, že se vůbec nebojí psů. Zalehl do jejího pelíšku, tulil se k ní a přiživoval se žrádlem i z její misky. Prostě žádný pes mu tu jeho velkou bolístku nemohl způsobit.
A náhle se ozvali majitelé. Byli od nás z Liboce a hned druhý den po práci paní jela pro svého Tygrýska na Žižkov, a to prý dokonce taxíkem. Byla Ruska a tvrdila, že jim asi vypadl z balkónu. Inzerátu si všimla, když šla k nám do konzumu nakupovat. Soudíme, že ten chudák celé ty tři neděle, kdy se to stalo, chodil po okolí, a zřejmě mu omylem sekačka na trávu usekla nožičku. Aspoň doufám, že lidé, co u nás trávu sekají, nejsou žádné zrůdy. A že kocourka, schovaného v trávě prostě nepostřehli.
Paní dceři zaplatila náklady, které s kocourkem měli a pak ještě párkrát volala, jak se jejich Tygrýsek doma zabydlel.
David zatím lehce přemaloval byt, Eva trochu poklidila a Aida si zase musela zvyknout, že je jedináček. A další víkend jsme šli na večeři připít kocourkovi na zdraví a dlouhý šťastný život.
Před týdnem jsem šla večer domů kolem těch nových domů za kolejemi, a z jednoho balkónu na mě něco mňoukalo. To mě odtud určitě kocourek Tygrýsek zdravil.