První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

14. listopadu 2009, Eva Beranová

Chybička se vloudila…
Ano, chybička se vloudila do Škubínova plánu jak naložit s Čmoudíkem. Schoval si ho k trpaslíku Rumělkovi, Pepa Bureš zařídil, aby ho spolužačky krmily „na střídačku“. Škubíno navíc přesvědčil trpaslíky, že mají kotěti přilepšovat vybranými kousky z misek koček Míny a Lindy, které mu budou donášet rovnou pod jeho černý nosánek. Čmoudík neměl růžový nosánek, ale černý, jako tmavé kočky mívají…Zdálo se, že je vše kolem Čmoudíka v naprostém pořádku, ale chybička se vloudila…
Škubíno se právě slastně protahoval na sluníčku u chaloupky babičky Horáčkové. Z oken to vonělo, jakoby se peklo na pouť, vždyť má babička Horáčková v neděli narozeniny! Śkubíno sem chodil čichat vůně.
„Hledám tě, kocoure,“ vytrhl ho Pepíkův hlas ze sladkého nicnedělání. Škubíno se znechuceně otočil.
„Hele, koukej konečně přesunout to kotě sem. Holky už nebaví ho chodit krmit. Ani pohladit si ho nemůžou, bojí se. K plotu nepřijde, schovává se za trpaslíka…já ti ho taky nepřenesu, když se bojí a utíká před lidma…“ hudroval Pepík.
Á, už je to tady, pomyslel si Škubíno. Nahlas řekl:
„Klídek, Pepo, všechno zařídím.“
„To jsem teda zvědavej,“ zapochyboval Pepa. Škubíno se zvedl a uraženě se loudal za Pepíkem k chatce Hermíny Procházkové. Na to čekal kocour Kámoš, ukrytý za vrbičkami. Rozběhl se k chaloupce, odkud k němu přilétaly vábivé vůně.
Neběžel sám. Kde se vzal, tu se vzal, v patách mu klusal pes Jedák. Kocour se zastavil a nepřátelsky zasyčel. Jedák se zašklebil.
„Přeju špatnej den,“ huhlal zlomyslně. Kocour vyčkával. To mu tak chybělo! Tady se říká „Jedák přes cestu, bude smůla!“ Žádná „černá kočka přes cestu“, zde to obstarával Jedák. Všude jen kazil náladu a dělal to rád. Byl škodolibý.
Otevřel tlamu, vycenil své dva „jedové zuby“ a táhle zívl. Z tlamy mu páchlo jak z černé skládky.
„Povídám, že přeju špatnej den,“ zahulákal znovu Jedák.
„Tobě taky,“ mňoukl konečně Kámoš.
Jedák se rozveselil, že ho vzal někdo na vědomí a pokračoval:
„Právě běžím z lesa. Huf, huf, baf, baf, haf, haf! Hahaha! Dupnul jsem tam na chaloupku skřítkům. Tos měl vidět, jak vyváděli. Mají celej den co spravovat!“ Nedivte se, každý les má své skřítky.
„Máš koukat, kam šlapeš,“ zasyčel Kámoš, který skřítkům pomáhal v boji s drzými hraboši.
„Ty jsi nějakej outlocitnej,“ zabafal Jedák, „Tobě bych taky rád dupnul na chaloupku, ale ty jsi spřaženej s lidma a lidi mají chaloupky festovní…já vám ji jednou podpálím, až někde najdu zapalovač…“ bavil se Jedák a pozoroval, jestli Kámoše vystrašil.
„Nezdržuj,“ zaprskal Kámoš. Jedákovy řeči už nebral nikdo vážně. Kámoš se přikrčil a začal se plížit k oknu, kde se chladily šišky sekané.
„Tak se mi zdá, že chceme oba to samý,“ natáhl Jedák nos k chaloupce. „Chceme aspoň jednu šišku sekaný, co voní ve vokně…“
Kocour se zastavil, ale stále šilhal po sekané.
„Podělíme se,“ navrhl Jedák. „Ty jsi zloděj, já jsem zloděj. Spojíme se dohromady a bude z nás tuplovanej zloděj. Já zabavím toho jezevčíka, ty mezitím vyskočíš na vokno a shodíš sekanou. Já ji seberu, vodnesu – a podělíme se, huf, buf, haf…“
Kocour zaváhal. I tady se chybička do plánu vloudila, Jedák podcenil „toho jezevčíka“, vlastně jezevčici Báru.
„Vrr, haf, haf, nerozdělíte se, vy zloději!“ vyrazila se štěkotem Bára, která je tajně poslouchala za rohem. Rozštěkala se jako divá.
Vyběhla babička Horáčková, aby se podívala, co se děje.
„Jémankote!“ spráskla ruce. „Já nechala sekanou na okně a on má někdo na ni chuť!“
Kámoš ani Jedák se nesnažili utíkat. Měli babičku Horáčkovou dokonale „přečtenou“ a dobře věděli, že jim říkává „vy chudinkové hladoví“ a že jim přinese něco k jídlu. Nepletli se.
„Vy chudinkové hladoví,“ politovala je a hned Jedákovi servírovala kostičky a Kámošovi dala kousek masa.
„Vy chcete taky něco?“ podívala se na Báru, Snížka a Jezinu, kteří se jí ihned provokativně řadili na prahu. Nakrmila i je, aby měla klid.
Sekanou raději schovala do spíže, aby nevzbuzovala svou vůní nepatřičný zájem. Sekanou si pekla v předstihu na neděli. Nakrájí ji na plátky, obloží okurčičkami, naloženou paprikou a houbičkami. Bude ji podávat jako studenou mísu. Dnes ještě musí namazat linecké koláčky, aby se do neděle proležely. V sobotu upeče vepřové, připraví dort a pomazánky na jednohubky. Večer si připraví i chlebíčky. Na neděli zbude jen udělat knedlíky a uvařit zelé… Pozvala Hromkovy, Burešovy s jejich tetou Hermínou Procházkovou, dále Svitáčkovy a starého Václavíka…Babička pobíhala po domečku jako duhová kulička a prozpěvovala si. Těšila se, že si zase jednou pořádně popovídá.
Jak se setmělo, vyrazil Škubíno za trpaslíkem Rumělkou, aby ho pozval na poradu, kterou svolal kvůli Čmoudíkovi na dnešní večer na dvorek u babičky Horáčkové. Cítil, že zítra bude úplněk. Trpaslíci projevují kolem úplňku zvláštní neklid. I v tom se podobají kočkám a psům…

13. kapitola

1. až 12. kapitola

Zpět