Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Jak se nemazlivý kocourek stal nejmazlivějším
3. října 2009, Hana Fuksová
Tak jsme konečně umístili kočičku Adélku a kocourka Toma. V nabídce na stránkách Společnosti byli oba téměř rok s podmínkou, že musí být umístěni spolu, protože Tom je na
Adélku až nezdravě fixovaný a její nepřítomnost je ochoten tolerovat jen v případě nejvyšší nouze a po dobu maximálně pár minut. Naproti tomu Adélka je koketa, která by se nejraději skamarádila s kdejakým chlupáčem, ale co nadělá, když jí vládne takový despota.
Nabídky které chodily, byly jen pro samotnou Adélku, a tak jsme je musely s ohledem na Toma, který navíc ostatní kočky bytostně nenávidí, odmítat. Zůstal by úplně sám a mimoto nemáme tolik prostoru, abychom ho mohli oddělit od ostatních koček. Tom nejenže nenáviděl kočičky, ale nebyl nikterak milý ani k lidem, takže šance na jeho samostatné umístění byla téměř
nulová. Nechtěli jsme, aby zbytek života prožil sám někde v místnosti. Oba kočičáci se k nám dostali společně a jak se ukázalo, Adélka byla březí, a dva týdny poté co je přivezli, se jí narodil kocourek
Cipísek. Ten pobral to nejlepší z obou, protože Tom je určitě jeho otec, a velmi brzy bylo jasné, že ten s umístěním nebude mít žádný problém. Z Cipíska se opravdu vyklubal kocourek osobnost, po dvanácti týdnech si ho odnesli šťastní noví majitelé a poskytli mu nádherný domov, kde je opět středem pozornosti. Pozitivní vliv
Cipíska na Toma byl sice znát, protože se spolu navyváděli nějakých lumpáren, ale pořád to nebyl zrovna ten největší přítulníček, narozdíl od Adélky, která byla naší nejmazlivější kočičkou. A tak to šlo vše dál ve vyjetých kolejích...Jednoho sobotního odpoledne přišla na návštěvu rodina, která si chtěla odnést jedno z koťátek, kterých momentálně opravdu máme na rozdávání, ode všech těch vyhozených kočičích maminek. Když už u nás byli, chtěli si prohlédnout všechny kočičáky a náhoda
či osud tomu chtěly, že začali v místnosti kde byl Tom a Adélka. Sotva vstoupili do místnosti, měla jsem pocit, že jsem buď někde jinde, nebo že někdo kočky vyměnil. Naše mazlivka Adélka se totiž držela stranou, zato Tomi, náš nevraživka Tomík, který si vždy od lidí držel odstup, se najednou lísal a předváděl a vůbec dělal všechno co mohl, jen aby si je získal. Dodnes je mi záhadou, kde se to v něm vzalo? Prostě se snažil natolik, že hned řekli, že si je berou oba. Takže celá ta naše kočičí rodinka našla báječné nové domovy. Cipísek je u lidí, kteří si koupili statek, takže se může do sytosti navyvádět lumpáren na zahradě a když ho to přestane bavit, jde domů, kde si udělal pelíšek v posteli nových páníčků. 
Tom s Adélkou měli podobné štěstí, žijí v trvale obytné chatě, která je mimo civilizaci, kde nejezdí auta a do nejbližší vesnice je to pěkných pár kilometrů...Dalo by se říct hotový kočičí ráj. Co k tomu dodat? Tak snad jen, buďte tam všichni moc a moc šťastní, už jste si to zasloužili dávno... A aby se nezdálo, že Tomi jen něco předstíral, je stále stejně mazlivý jako v tu sobotu, kdy si je oba odnesli a navíc o to šťastnější, že k lidem, které si vybral má i to, co by každá kočka měla mít ke spokojenému životu, svobodu volby, půjdu domů, nebo se chvilku proběhnu...
Na závěr vás zveme, přijďte si také vybrat mazlivku či mazlíka z z našeho depozita, nebo se s nimi jen pomazlit. Kočičky, kocourci a koťátka z Útulku busines park Staré Hory se na vás už moc těší.