Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Jeden perný pátek
26. září 2009, Sandra Jirásková
Dnes, 11.9., byl opravdu perný den. Dopoledne mi volala zoufalá pí. Medková z Jaroměře -Josefova kvůli opuštěným kočičkám. Před jejím domem v malém parčíku přežívají 4 ubohé kočky. Hned večer po práci jsem se jela na kočičky podívat.
Situace byla opravdu tak hrozná, jak jsem se bála. V malém parčíku 20x20 m žijí 4 kočky. Parčík je mezi cikánskými baráky a rozhodně tam není bezpečno. Denně se tam prohánějí tlupy cikáňat a lítají kameny, klacky a další. Ihned jsem odchytila s paní Medkovou jednu březí kočičku. Druhý dlouhosrstý kocour je velmi plachý, budu muset sehnat sklopec a odchytit ho do pasti. Domov už má ale zajištěný, moje mamka si ho hned zamilovala a bude bydlet u ní, kde se bude mít jako v ráji. Občas si říkám, že bych se chtěla znovu narodit jako její kočka:-)))) Třetí kočka má někde koťata a dokud je nenajdu, neodvažuji se ji odvézt. Pátrání bude o to horší, že majitelé nechtějí nikoho pustit do sklepa domů. Čtvrtý černý kocour chodí spát a jíst k paní do bytu, proto jeho odchyt není tak akutní. Ale určitě ho budu muset také odvézt.Tím ovšem pátek ještě neskončil. Cestou domů, už kousek od nás jsem na kraji silnice u Trubějova uviděla bliknout malá očka. Zpomalila jsem, aby mi nevběhl náhodou zajíc do cesty a uviděla tři maličká kočičí
miminka krčit se u cesty. Koťata tam seděla jako tři hříbečci. Zřejmě tak jak je tam někdo vysadil z auta. Jak jsem vystoupila z auta, hned se ke mně rozběhla. A tak se mnou jeli domů i malí cesťáčci. Jsou opravdu maličcí, tak měsíc. Sotva začali trochu jíst, někdo je hned vyhodil na silnici. Lidé jsou opravdu nechutní. Naštěstí se malí mají k světu, jsou to mazlíci a velcí jedlíci.