Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Dlouhá chata aneb 140 kocourodní
9. srpna 2009, Ing. Jiří Plesnivý čili Honest Injun
Možná jste se už setkali s poněkud ohyzdným termínem „člověkoden“ (přejatým z anglického „man-day“), který označuje pracovní výkon jednoho člověka za jeden den. Dle tohoto vzoru lze říci, že kocouři Matěj a Čára letos na chatě odpracovali v jednom zátahu 140 kocourodní. Ne že by si psali výkazy práce, byl pouze zaznamenán počátek jejich pobytu a zpětný převoz z chaty, a mezi těmito daty uplynulo 70 dní. Abstrahujeme zde od stanovení jakékoli normy, tedy například jestli „Jeden den kocoura Matěje“ vydá z hlediska přínosu pro kocoury potažmo lidstvo více, než jeden den Čáry. V tomto ohledu si dovolíme kocoury zprůměrovat, třeba ve stylu „Jeden za 18, druhej bez 2 za 20“, anebo že každý z nich má své přednosti, jimiž se jako celek stávají téměř dokonalou dvojkou. (Kdyby byl ještě třetí – třeba kocour Vyšší Princip nebo nějaká ta kočičí Boženka - kdoví co by z toho vzniklo za kult potažmo náboženství...)
A jakýže to plnili kocouři pracovní „Úkol“? Byl součástí nějakého programu, případně snad až EuroCatProject? (V němž by nešlo o katalyzátory, ale v jehož rámci by naším municipalitám byly předávány fondy na pracovní příležitosti kocourů a koček... )
Ne, nebylo tomu tak. Kocouři Matěj a Čára si vystačí sami, s prostým programem „žít“. To není málo a vůbec to není špatné, zejména když si připomeneme všemožné lidské pošuky, kteří jak se zdá mají v mozku vepsáno „zabíjet“. Tedy: ne že by kocouři obecně vůbec nezabíjeli! ALE: v rámci svého druhu jen výjimečně a neblahou shodou okolností (např. při setkání nekastrovaného divocha s civilizovaným domácím mazlíčkem). Na chatě se Čára a Máťa zaměřují na myši, ježkům se opatrně vyhýbají, občas – nutno přiznat, stalo se – někde dobijí nejspíš už oslabeného ptáčka a pak ho přinesou jako úlovek do chaty nebo poblíž, večer pak zabíjejí uvnitř chaty příliš pomalé druhy hmyzu. Čára zdá se být specialistou na můry. Ale zdá se, že je nezabíjí jen tak pro nic za nic, jsou svědci, že je po ulovení snědl, čili něco mu na nich chutná. A třeba tím zároveň získává nějaký stopový prvek, čili je to pro něj důležitý potravinový doplněk. Ale jak by řekl velký český etymolog Václav Machek, „to arci jen domněnka“ .
A copak tedy vlastně naši dva kocouři v rámci kocourodní a programu „žít“ dělali? Inu, žili. A často za příznivého počasí o nich přes den po dlouhé hodiny nebylo vidu ani slechu. Prostě se někde ko-courali. Vono je na chatě totiž příjemně a prostor velikej, a kocouři nemaj na sobě malý kamery, který by třeba jejich pohyb přenášely do mobilu, takže člověk vlastně neví, co dělají, když nejsou na očích. Možná se jen tak „flákaj“ - ale na to nelze brát lidská hlediska. A už jenom díky tomu prostoru a té rozptýlenosti se na chatě skoro vůbec neperou. Na rozdíl od pražského bytu.