Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Mizerný páteční ráno
1. srpna 2009, Miri Kocurová
Hmmm…Slastně se otáčím na druhý bok a nejasně si uvědomuju, že něco není v pořádku. Rozlepím jedno oko a zhrozím se. Na budíku je 5:42. Proč nezvonil? Kouknu do menu a tam nastaveno 6:00, o hodinu víc než obvykle! Vyletím z postele jak neřízená střela v poklusu plním
misky masíčkem a vodou.V ještě větší rychlosti čistím záchodky, následně zuby a obličej. V duchu počítám jak přeorganizuju dnešní program. Ve tři mám odvézt konzervy
pro Julču, ve čtyři musím zkontrolovat kočku po kastraci v Orlové. Bože, jak já to všechno stihnu, když přijdu pozdě do práce a budu nadělávat.
Z bytu vyletím v šest a jedu jako závodník formule 1. Ježíši – už zas závory, kterej idiot je spustil pro vlak, který beztak ještě stojí na karvinském nádraží. Nervózně čekám a po zvednutí závor vyrážím jak šílenec. V bráně se míjím s naším Mercedesem – cisternou, jejíž obsah testujeme v naší laborce a divím se, že na bráně nikdo není. Hmmm, to má asi Dáška volno. Proletím jak žížnivá čára kolem kotelny – kotelník už má auto zaparkované a najíždí kotel. Zaparkuju a cloumám dveřmi…Zamčeno! Něco je špatně! Odemykám a běžím nahoru. Všude ticho, nikde ni živáčka. Už mi v hlavě vrtá červíček. Vcházím do kanceláře a na hodinách je teprve 5:15.
Šok! Vztek! No, já bejt doma, tak je tam facek jak potlesku v národním divadle. Ty potvory jedny chlupatý! A další výlev vzteku!!!
Některá z těch kožichů chlupatejch mi nejenom přeřídila buzení, ale posunula i čas!
Přistihnout viníka, tak mu snad vzteky ukoušu všechny ty jeho nenechavý tlapky.
Po kávě se uklidňuju a pomalu mi dochází, že vlastně budu mít víc času a vše naplánované zvládnu beze spěchu a v klidu. Hezké zjištění. Potvory ušatý, pěkně mi to zařídily. Akorát, že jsem si mohla ještě hodinku pospat.