Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Karlík – pečovatel a šéf
6. června 2009, Václav Vlček
Náš Karlík je roční černý kocourek se zvláštním citem pečovat o koťata. Mimo to je to rozený šéf černé kočičí smečky na zahrádce. Pokud Karlík večer po jídle jde do pelechu odpočívat, postupně lezou do pelechu k odpočinku i ostatní. A jestli jde šéf po jídle ven, ostatní jdou také ven. A pokud zorganizuje loupežnou výpravu k sousedům pro maso, ostatní ho věrně následují.
Karlík se loni na podzim na 2 dny někam vytratil. Přišel další den dopoledne a přivedl si kamaráda – asi 7 týdenního šedočerného kocourka Jima, o kterého tak pečoval, že jsem se musel znovu a znovu přesvědčovat, že je to Karlík a ne Karlička. Po umístění Jima do nového domova se na zahrádce objevila cizí kočka,
která po několika dnech porodila v druhé boudě 5 koťat. Karlík prvních několik dní seděl v uctivé vzdálenosti od koťat, ale potom jsem ho uviděl jak leží na kraji hnízda a čistí koťata. Mamina byla v klidu a tak jsem Karlíka nechal s nimi. Až do doby umístění koťat byl stále v jejich přítomnosti. Bylo nesmírně krásné dívat se, jak všichni vyváděli venku v trávě, jak mamča i kocourek učí lézt koťata po stromech, jak jim předvádí hru s míčky. Po umístění koťat nastal půlroční klid – až jsem se divil. Karlík vymýšlel kde co ukrást, vedl tlupu do boje proti cizím kocourům, ale žádného malého kamaráda si už domu nepřivedl.
Asi před měsícem se ale večer na zahrádce mihla ve světle baterky nějaká cizí kočka s pěkně velkým bříškem. Vypozoroval jsem, že se usídlila hned za plotem v menší prázdné kůlně u souseda. Od té chvíle Karlík přiběhl do své boudy, v rychlosti něco zhltl a mazal pryč. Za chvíli se vrátil, snědl dvě tři sousta a zase zmizel. Další den mně už vrtalo hlavou co s ním je – obzvlášť když jsem uviděl, že nabral do pusy jídla co se tam vešlo a byl pryč. Vylezl jsem z boudy a zahlédl našeho šéfa jak podlézá pod plotem u kůlny. Za plotem seděla cizí kočka, Karlík před ni položil jídlo a zdrhal pro další várku. Další den jsem dal za plot misku s jídlem pro kočičku i pro Karlíka. Za chvíli už oba spokojeně pojídali. Od té doby je Karlík ubytovaný v kůlně. Potom kočka porodila koťátka a náš slavný šéf jde od té doby ven z kůlny jen na chvíli dopoledne a večer a čistě jen proto, abych ho chvilku pohladil a abychom se pozdravili.
Před několika dny jsem ale zahlédl kočku na opačné straně sousedovy zahrádky. Honem jsem přelezl plot a nakoukl do kůlny. V koutě v pelechu z deky ležel Karlík s 5 koťaty a všechny pečlivě čistil s blaženým výrazem v očích. Rychle jsem se vrátil zpět, abych cizí, dost plachou kočičku nevystrašil, aby potom nepřenesla koťata někam, kde bych o nich neměl přehled. Karlík je zárukou že vyvede časem koťata k nám na zahrádku, já se s nimi skamarádím a budu je moci umístit. Postupně si zvykne i kočička a já ji budu moci nechat kastrovat a vakcinovat.
Nedávno byla u nás pozdě odpoledne silná bouřka, vichřice a přívalový déšť. Večer, když jsem šel na zahrádku s jídlem, jsem zjistil, že bouře vyvrátila vzrostlý smrk na zahradě souseda. Padlý strom minul asi o metr kůlnu kočičí rodinky a skončil u nás, kde zničil střechu jedné boudy ve které je ubytováno 11 koček. Naštěstí kočky – byť notně vyplašené – byly v pořádku. Rozdal jsem rychle misky s jídlem a přelezl plot, abych zjistil co je s kočičí rodinkou. Karlík i mamča byli přitisknuti u koťat, vyplašení, ale v pořádku. Strašně jsem si oddechl.
 |
 |
 |
Předcházející příběh Černí zloději