První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

3. května 2009, Redakce

Kamélii si osvojil mladý vědec zabývající se seismologií, který bydlí na samotě Lipina u Dobříše, kde lišky tzv. dávají dobrou noc. Domluvili jsme si termín návštěvy, nachystali dárečky, nakrájeli kuřecí masínko, a po řádném prostudování pečlivě popsaného návodu cesty a mapy, se vydali na cestu. Nebylo to jednoduché, Lipiny u Dobříše jsou totiž dvě, navigaci nemáme, nicméně po značném bloudění a mnoha telefonech se nám podařilo dorazit do té správné Lipiny a najít sídlo naší slečínky Kamélie. Tedy tak nádhernou krajinu jsme už hodně dlouho neviděli. Žádné silnice, žádná zástavba, vůkol lesy, louky, remízky a božské ticho, ve kterém bylo slyšet jen ptačí zpěv, šumění stromů a pokřik dravců kroužících po obloze. Lesní cestou jsme dokodrcali k usedlosti v malebném údolí, kde nás už očekával Kaméliin člověk. Po patřičném představení a důtklivém upozornění: „pozor na dveře, číhá za nimi, strašně moc chce ven, což zatím nesmí, tak aby neproklouzla“, nás pustil dovnitř. Nastalo velké přivítání, hlazeníčko, mazleníčko a vybalování dárků. Kamínka se hned pustila do masínka, pohrála si s myšičkou, předvedla nám čůrání, kakání, okusování trávy a žebronění u dveří, abychom je aspoň trošku pootevřeli. „Kdepak Kamínko, na to si musíš ještě týden počkat, teď si prohlédneme ouška a vysvětlíme pánečkovi, jak se mají čistit, však si lítání venku užiješ až, až“. Potupnou proceduru vytrpěla odevzdaně, dopili jsme čaj, domluvili vzájemnou komunikaci, naposled pohladili a popusinkovali Kamínku, rozloučili se a celí blažení ze setkání s kočulindou, se vydali na zpáteční cestu. A co na to Kamélie?

Text a Fotografie: Redakce

1. Ahoj, vy si myslíte, že já, Kamélie, jsem pořád jen tak nějaká pouliční nebo útulková kočka? Ne ne ne, kdepak, to byste koukali, jaká se ze mě stala princezna i s vlastním panstvím a vlastním hradem! Už jenom cesta ke mně přes panství je nádherná, koukněte těch luk a polí a lesů a všude je plno zvěře a nikde ani lidská noha, páne jo, to bude honitba, ale jasně, jenom myší, nebojte……	2. A tohle teda je ten můj hrad. Všechno je tu moje. Je to teď trochu zchátralé, ale to nevadí. Se mnou bydlí jeden moc prima pán a on už ten hrad opravuje a renovuje a teplíčko a papáníčko a chováníčko už mám teď a hlavně když mi neprší do kožíšku, tak co my kočku vlastně potřebujeme víc, že jo?
3. Špatný teda je, že nesmím ven. Prý zatím, kvůli nějaké karanténě nebo očkování nebo nachlazení, oni si lidi pořád moc vymýšlejí, já bych se s tím tak nepárala.	4. Ale aby mi tady ta doba než budu moct ven líp ubíhala, tak já přijímám návštěvy! Jenže za prvé je mám moc a moc ráda a za druhé to prostě musím, můj statut hradní paní to zkrátka vyžaduje.Teď za mnou přijela Alice a Eva a Jirka. Ty já všechny móóóc dobře zunám, starali se o mě ze všech sil v době kdy mi nebylo moc dobře. Řeknu vám, ten Jirka, ten ale umí chovat! Klidně bych to vydržela hodinu a ještě hodinu a ještě a ještě a víc už počítat neumím, ale prostě furt.
5. Honem honem, co jste mi přivezli? Hm, kuřecí masíčko, to mám ráda. A myšku, hurá.	6. A taky trávu, to je bašta.
7. Tu moc potřebuju, když ještě nesmím ven.	8. Já chci vééééén.
9. Teda vy lidi ale máte starosti. Jestli prý jsem nezhubla. Ne, nezhubla a měla bych se moc dobře, kdybych směla ven!	10. A co prý dělám a jak se chovám? No, chovám se vzorně a dělám to co my kočky už tak děláváme – třeba papám
11. nebo bumbám	12. nebo kakám
13. nebo čichám	14. a taky čůrám.
15. To ta péče ještě nekončí? Prý co to tady mám, hm. Já nevím, copak jsem doktor?	16. Pomóc, honem pryč! Ukazují mému novému pánovi jak mi má čistit ouška! To teda fakt nemusím, ale když jinak nedají a udělá jim to radost, tak teda jo.
17. Ale za tohle strádání zasluhuju odměnu. Což mě tak třeba pustit ven?	18. Nepustili, bídáci.
19. Tak si zatím olížu tlapičky, ať je vidět, že jsem kočka pořádná a ne ňáká cuchta.	20. To už zas jedete? Já vím, čekaj na vás kočky. Tak ahoj a zas brzy přijeďte! A nezapomeňte se ještě pořádně rozhlédnout po té kráse a klidu kolem, kde budu za chvíli běhat. A dík že jste mi našli tak prima místo a bezvadného človíčka.

Zpět