První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

4. dubna 2009, Ing. Ondřej Martínek

Nějak docházejí baterie - vzpomínám si, jak jsem kdysi vstal v 5 hodin, osprchoval se, nasnídal, přes půl hodiny lítal se psem, pak s dětmi do školky, do práce, z práce domů pro psa, se psem pro děti, pak všechny dvě hodiny vyvenčit, přitom fotit. Doma pak vyvolat film, večeře, pak zvětšovat fotky, vyprat a vyleštit a ještě nahrávat muziku z desek, i číst knížky člověk stačil. Teď mne kočky budí v pět, uklidit jim 3 záchody, dát něco čerstvého do misek - mají švédské stoly (teď 12 misek, 4 druhy granulí Hill´s a Royal Canine, 4 misky s konzervami, dále aktualitu jako syrové nebo vařené maso, šlehačku) + 3 misky s vodou.

Pak si udělám snídani, kočkám otevřu dveře na chodbu. Oba kocouři (kastrovaný zrzavý Káča a nekastrovaný černobílý Matýsek) zůstávají na dohled od dveří, zrzavá kastrovaná kočka Cilka vystřelí a projede celý panelák. Je to pravá zvědavá drbna a domovní důvěrnice - poslouchá za dveřmi bytů, když do některého patra přijede výtah, letí se podívat, kdo přijel (kouká ovšem za rohem). Kocouři jsou blbí, dvakrát opustili naše poschodí a už netrefili domů - brečeli u správných dveří, ale v jiném patře.
Pak zapnu počítač a za chvíli je čas na oběd. Občas musím vytáhnout jeden ze svých vysavačů - kvůli kočkám jsem si pořídil víceúčelový Vax Pet (luxuje, pere koberce a čalounění, má speciální turbo hubice na chlupy), pak ještě vysoce výkonný Dyson taky se spoustou příslušenství (oba jsou s HEPA filtry pro alergiky). Jelikož ale sestavit Vax pro likvidaci poblitého koberce mne obtěžuje, sehnal jsem u dovozce malý Compact Vax na odsávání nečistot a praní a vysoušení takových nehod na kobercích a čalounění. Ten jsem využil hlavně pro likvidaci protestů posledního asylanta Matýska, který vyžadoval, abych se mu v noci věnoval (hlazení, krmení) a když se mu nepodařilo mne vzbudit, vyčural se mi do postele. To provozoval skoro dva měsíce. Takže třeba ve 3 hodiny jsem zjistil mokro v posteli, vyletěl, přepral prostěradlo (používám napínací prostěradla z polyesterového hedvábí, která rychle schnou) a Compact Vaxem jsem propral a vysušil matraci. Abych urychlil schnutí, dosoušel jsem ji ještě fénem. Pak s tím Matýsek přestal.
Někdy vyrazím na nákup, to když kočky odmítají, co mají v miskách a koupím něco pro změnu nebo maso, sobě pivo a jiné základní potraviny. Uvařit a sníst oběd, umýt nádobí a vzhledem k tomu, že kočky poklidně chrápou (Matýsek většinou v posteli) a často jsem nevyspalý, jdu si někdy lehnout (zvláště když jsem při vaření oběda upíjel whisky nebo jinou lihovinu a zapíjel to pivem).
No a pak většinou zazvoní (nebo pošle SMS) kamarád, abych šel na pivo, takže tak mezi 17 a 18 hod. odcházím do hospody na pár plzniček. Vracím se obvykle mezi 19 a 20 hod., pak znovu obstarat kočky, něco k večeři a k počítači.
Spát chodím k půlnoci, někdy ve 2 h. Zalehnu, chvíli se uspávám TV nebo poslechem radia. Vypnu a hodlám spát a ozve se krákorání (on emňouká, ale krákorá, a pořád si i přes den neustále něco brumlá) Matýska, který mi řve do ucha a chce moji pozornost. Teď už stačí, když ho pohladím, někdy vstanu a přidám mu něco do misky. Ale musím ho chvíli hladit a mluvit na něj, aby jedl. Pak si lehnu a on dá chvíli pokoj.
Tak vidíte, jak mám nabitý program. A to jsem ještě vynechal praní prádla, fotografování, sbírku hudby atp.

Jinak ještě k historii mých koček:
Nejdříve jsem se ujal kocourka Čertíka. Musím podotknout, že to byl nesmírně inteligentní, komunikativní, empatický kocourek. Nic neničil, když si nebyl jist, tázavě se podíval - můžu? - dokázal hodinu sledovat pořad o zvířatech v TV. Když odešel na FIP (držel jsem ho několik měsíců, ale pak mu odešly ledviny), hledal jsem po útulcích a nakonec jsem zjistil, že nám pod panelákem vegetuje zrzavá kočka. Tak jsem ji adoptoval (červenec 2004), veterinář si ničeho nevšiml a tak dostala jméno Káča. Jenže jednou, když se kočka šlechtila jsem zjistil, že je to kastrovaný kocour, ale jméno mu zůstalo. Někdo mu přerazil páteř, naštěstí až u začátku ocasu, takže ocas má prokrvený, ale mrtvý. Taky má mírně oslabenou inervaci kolem konečníku a lehce i zadních nohou. Hlavně nedokáže "ucvaknout" hovínko, takže mu často musím mýt zadek nebo čistit, co mu ukápne na koberec nebo nábytek. A na celý život má strach z lidí, takže návštěvy i třeba hluk na chodbě nebo ulici přežívá v posteli pod peřinou. A jeho jediným zájmem je jídlo, takže je tlustší než Garfield. Rezavou Cilku jsem adoptoval na umisťovací výstavě na jaře 2005. Tu zase našli v listopadu 2004 jako polozmrzlé koťátko v hromadě listí v Hodoníně. Po očkování dostala herpetickou virovou infekci do obou očí, prodělala operace na fakultní veterinární klinice v Brně, ale jedno oko se nepodařilo zachránit. Jinak je to éro - vyskočí na horní hranu dveří, na skříň, zkrátka všude s lehkostí pírka. Po bytě lítá jako squashový míček.

A Matýsek se objevil pod naším panelákem o vánocích 2006, krmila ho jedna paní, která obchází Prahu 10 s batohem a taškami jídla a krmí kočky od Zahradního města po Hostivař. Tak jsem mu občas, později až dvakrát denně přinesl něco k jídlu a už jsem se ho nezbavil. Ale když jsem mu dal jídlo a hned odešel, ani se ho nedotkl a druhý den tam bylo (pokud ho nesežral pes nebo ježek nebo kuna). Musel jsem u něj sedět, hladit ho a mluvit na něj a po chvíli začal jíst. Vyjdu z domu a už běžel ke mně s krákoráním. Ve 23 hodin otevřu okno, abych si zakouřil, Matýsek sedí před vchodem a mňouká. V noci mne Jarda Šátek přivezl z chlaďařského srazu v Mýtě, vylezu z auta a vítá mne Matýsek. A tak, když začala chladna, jsem ho koncem října 2007 odnesl domů. Veterinář na RTG zjistil, že má 70% plic pod vodou a rozšířené srdce velké jako lidská pěst a dal mu tak max. měsíc života. První dny jsem myslel, že nepřežije, dusil se. Zjistil jsem, že ho asi někdo nakopl a zlomil mu žebra, která perforovala plíce. Na krku se mu dělaly vřídky, a tak jsem nasadil Stronghold, Profender a co ještě jsem sehnal proti parazitům, oblým i plochým červům. Pro jistotu jsem to dal všem třem kočkám. U Matýska jsem to musel opakovat. Vřídky zmizely a postupně se jeho stav lepšoval, ale půl roku více méně proležel, jen si došel na záchod a večer trochu najíst.

A pak vstal a začaly s ním mlátit hormóny. Začal značkovat, což jsem musel likvidovat svým strojovým parkem a speciálním PET šamponem Vax. Trpělivým přesvědčováním se mi podařilo dosáhnout toho, že když má nutkání značkovat, za krákorání a vytí rychle běží na WC a značku hodí tam. O čurání do postele jsem už psal, to byla snaha mne donutit se mu věnovat. No a pak se ve dne v noci začal snažit ošukat nejprve Cilku, pak Káču a teď v noci i mne.
Tak a končím
O

Zpět