První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

aneb ochočovací úspěch završen. 13.srpna 2005, pokračování zpravodajství.
(Markéta Lokvencová)
Část třetí

31. ledna jsme vás poprvé seznámili s příběhem extrémně plaché kočičky Azinky, která si umínila se od nás ani nehnout a celý rok vzdorovala všem zájemcům, dokud nepřišli ti praví, odhodlaní získat si její důvěru za každou cenu, a sice manželé Lokvencovi. A poté se zpravodajstvím o jejím postupném ochočování, které nám poslala paní Markéta. >>Viz<<
Přestože Azulínka takřka ihned přilnula k paní Markétě,

pan Jiří to měl těžší, ač se snažil seč mohl, marnost nad marnost, důvěru černé chlupatice ne a ne získat. Uběhlo téměř půl roku usilovného ochočování, když tu náhle, 27. července, se stal zázrak, Azulínka se mírnix týrnix uvelebila na přikrývce pana Jiřího a klíďo píďo tam v pohodě usnula.

Máme z toho obrovskou radost a navíc se opět potvrdilo - když se chce, všechno jde.
Následuje 3 díl zpravodajství o ochočování Azinky.

2.května

(manželé Lokvencovi rekonstruují podlahy na chaloupce, takže Azinka zůstává občas o víkendu sama doma)

Azi snáší to krátké - max. 2 denní - osamocení velmi sportovně. Vždy dostane 2 misky s vodou i se sušenkami na 2 různá místa, aby měla všeho dostatek i v případě, že by si třeba 1 misku s vodou převrhla, jak tak lítá po bytě jako blázen. Jen masa má pouze jednu i když větší porci, jelikož by druhý den už nebylo čerstvé. Jídlo i pití ani všechno nespotřebuje, takže rozhodně "materiálně" nestrádá. Také v záchodové bedýnce má vždy dostatek čerstvého steliva. Navíc mělo to naše teprve druhé víkendové odloučení překvapivě pozitivní odezvu ve sbližování.
Když jsme v neděli odpoledne přijeli domů, byla Azi zpočátku trochu uražená, protože nás nešla hned přivítat. Ze své skrýše vylezla asi po 2 hodinách cca okolo 18 hod, kdy už byl v bytě - po vybalování jídla i prádla - konečně klid. Jakmile vylezla, chtěla se jen mazlit, na nandané masíčko se ani nepodívala a už byla u mě na gauči pupíkem vzhůru a užívala si mazlení, co se do ní vešlo :o)) a to posléze DOKONCE I S JIRKOU !!!
Jirka šel večer hrabošit v nějakých fotbalových papírech ke stolu v pracovně, když tu se za ním Azinka poprvé sama vypravila. Začala se mu otírat o nohy a nechala se hladit. Dokonce si - tak jak jsem jí naučila - vyskočila na ten svůj stůl, když na něj Jirka plácl rukou, a nechala se od něho pořádně vyhřebelcovat.

Překvapený Jirka mě k tomu zázračnému sblížení zavolal, abych ten div divoucí viděla na vlastní oči... Oba dva vypadali moooc spokojeně :o)).
Myslím, že jsou tímto alespoň ty největší ledy rozpuštěny a z Jirky a Azulíny budou po těch 4 měsících konečně kámoši jak se patří.

12.května

máme další úžasné novinky. Dosud Azinka komunikovala s Jirkou jen tehdy, když jsem byla doma, ale dnes nastal obrat. Ráno jsem odešla do práce. Později vstal i Jirka a viděl, jak se Azí válí pod svou větví v pracovně.

Jirka se tedy za ní vypravil a ona před ním kupodivu neutekla, jak má ve zvyku. Jirka jí nejprve nandal hračky na větev a Azí je s gustem shazovala dolů. Tato hra jí moooc baví. To se opakovalo asi 4x. Mezitím si spolu hráli s provázkem a

Azinka se Jirkovi také několikrát otírala o nohy. Jejich hrátky trvaly asi půl hodiny.

Když se Azí už dost nabažila, tak se odebrala na své spací místečko v obýváku pod topením.
Neuvěřitelné! Jirka před chvílí přišel za mnou do práce na oběd a hned mezi dveřmi mi to začal vyprávět s očima na vrch hlavy. Máme z toho oba velkou radost.

18.května

dnes došlo k dalšímu sblížení Azulíny s Jirkou.
Přes noc spala Azinka (jako dost často) s námi v posteli u mých nohou, ráno jsme si pohrály a pak jsem šla do práce. V tu chvíli Azí většinou zalézá do své skrýše pod topením, kde vydrží až do odpoledne. Dnes však vše probíhalo jinak. Když se Jirka v 8 hodin probudil, kouká, kouká, věřit nemůže - vedle NĚHO v posteli leží nějaká černá chlupatá koule. Chvíli po sobě koukali, pak se Azinka nechala hladit a drbat pod bradičkou.

Když se dost vymazlila (cca. neuvěřitelnou půl hodinu), tak vstala a šla k akvárku „lovit rybičky“.

Když pak vstal i Jirka, ještě si spolu v pracovně hráli s provázkem, což prokládali pokládáním hraček na větev (Jirka) a jejich neustálím shazováním (číča)

Teprve po hodině hraní si Azí zalezla za topení.

19. června

Azinka již pochopila, že to u nás bude stejné jako u Vás - tedy já jsem tu spíš od mazlení a na hraní je tu Jirka. Na hrátky s ním už přistoupila a pěkně si je oba užívají.

Jinak se u nás Azulína již pěkně "otrkala", dokonce natolik, že jsme museli udělat ochranné akvarijní opatření. Jednou v noci nás budilo podivné Azinčino rachtání a hopkání kolem rybiček, nevěnovali jsme mu však příliš pozornosti, na její noční vyvádění jsme už zvyklí. Ráno koukáme, že si Azi u akvárka s něčím podivným koulí a zjistili jsme, že ten náš lovec v noci vylovil 3 šneky. Oni totiž mají ve zvyku lézt až k hladině a zde se krmit plovoucími rostlinami, navíc jsou pomalí a to jim bylo osudným. K Azinčině nelibosti jsme usušené fešáky vyhodili a na již tak poměrně úzkou škvíru mezi krycím sklem, filtrem a okrajem akvária přidal Jirka další krycí fólii.

Také jsme měli Azinku opět na chalupě, kdy se jí (kromě stále problematických odchytů cestou tam i zpět) moc líbilo. Byla nadšená z ještě většího výběhu po celém baráku (když se netopí, tak je otevřeno do celého domu, kromě čerstvě vybetonovaného obýváku s tím, že ta nová okna mají při otevření na ventilačku tak úzký otvor, jímž nemá ta naše mrška šanci se protáhnout), z nových schovávaček, vůní i výhledů. Oblíbila si vysedávání na oknech - chvilku tam a zase jinde a pozorování okolního dění a hlavně všudypřítomných ptáčků. V noci se nadšeně bavila lovem můr a jiné havěti. Venkovní pobyt Azinky s kšírami zatím nezkoušíme. Možná až tam budeme v létě déle, ona si prostředí pořádně osvojí a hlavně jen pokud sama o vycházku ven projeví zájem.

18. července
(manželé Lokvencovi hlídali 14 dní dům rodičů, kteří byli na dovolené a vzhledem k množství hladových a žíznivých krků /pes, 6 papoušků, asi milion :o) rybiček a asi 2 miliony kytiček včetně kaktusů, orchidejí a jiných vzácností ve venkovní a zimní zahradě/ se k nim i s Azinkou po tu dobu nastěhovali).

Z Azinky se u nás asi stane místo kočky domácí „kočka stěhovavá“. Trochu jsem se obávala, jak si na nové prostředí zvykne, ale její pobyt s námi byl rozhodně lepším řešením, než jí nechat doma a jezdit jí jen krmit a na chvilinku pomazlit. Takhle jsem měla Azulínu díky dovolené celý den u sebe.

Z té původně plaché chlupatice se pomalu ale jistě stává sebevědomá dáma. Netrvalo ani půl hodiny po nastěhování a Azulína už vylezla z úkrytu a zvědavě si prohlížela své nové království. Očichala celý domek, včetně přístupu k papouškům, kam jsme jí však z bezpečnostních důvodů raději nepouštěli. Ani o kontakt se psí slečnou Monou jsme se nepokoušeli. Obě slečinky o sobě dobře věděly, protože na sebe viděly přes okno kuchyně. Mona do domu nemá přístup. Skoro bych řekla, že když to Azi zjistila, tak se blízko okna producírovala snad i škodolibě, jako by tak říkala "ty dovnitř nesmíš a já jo, heč" ! :o))

Největším rozptýlením bylo pro Azulínu bezesporu tatínkovo obrovské asi třísetlitrové akvárium. Z něho byla naprosto unešená a trávila před ním hodně času. Druhým nejoblíbenější místem kočičí slečinky byla ložnice, a to 2 velká okna, schovávačka za postelí a hlavně postel samotná (až budou toto o své posteli rodiče číst, budou jim asi vstávat vlasy na hlavě :o)).

Azulína se už natolik otrkala naším stěhovavým způsobem života, že dokonce již ten první večer po nastěhování vylezla z úkrytu a odvážila se do obývacího pokoje, kde s námi byl i můj bratr - považte: cizí chlap!!!. Ne, že by se k němu nějak hnala, nebo se s ním mazlila, ale vlezla si pod stůl, odkud na něho zvědavě pokukovala, očichala mu nohy a pak se i před ním klíďo píďo usadila před akvárkem a (naštěstí jen přes sklo) lovila rybičky.

27. července

Musím Vám napsat úžasnou novinku. Zdá se, že se proces sbližování Azulíny a Jirky po půl roce konečně završil. To, že si spolu již delší dobu hrají a mazlí či že se Azulína nechá od Jirky česat, to jsem Vám již psala a svědčí o tom i "kočičí fotodokumentace".
V poslední době již Azazela před Jirkou neprchá, dokonce vylézá ze svého úkrytu i v době, kdy je doma jen Jirka.
Toto pondělí 25.7.05 však došlo k dalšímu průlomu....
Ležíme si s Jirkou večer u televize (každý na své části naší sedací soupravy do L). Azulína je napapaná, spokojená, obchází kolem a pomňoukáváním si jako vždy vyžaduje mazleníčko a to tak, že se rozvalí na zemi a nastaví bříško k hlazení.

Když jsem jí dost vymazlila, tak Azulína vstala a opět začala obcházet sedačku, že si vyskočí, aby s námi "sledovala televizi".
Začali jsme jí tedy s Jirkou oba povzbuzovat, aby k nám hupsla (vždycky s tím ta kočičí slečinka dělá trochu drahoty). Najednou se odrazila a ladným skokem přistála na své oblíbené černé dece, kterou měl JIRKA !!! přikryté nohy! Zatímco se Azulína klíďo píďo stáčela do klubíčka mezi Jirkovýma nohama, my jsme na ni oba vyjeveně zírali. Jirka snad ani nedýchal, aby toho našeho - do té doby strašpytla lekavého - nevyděsil hlasem či sebemenším pohybem. Azinka tak u Jirky vydržela asi půl hodiny, chvilku po nás jukala a poté i usnula.

Původně jsme si mysleli, že byly v pondělí zřejmě nějaké "erupce na slunci" a Azulína se jen spletla, ale tatáž situace nastala i následující den - tedy včera.
Přízeň naší Azulínky přetrvává i nadále, a proto věříme, že po půlročním snažení jsou konečně ledy mezi Azinkou a Jirkou úplně prolomeny.

Zpět