Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kočky a krabice
17. ledna 2009, Soňa Jahelková
Je to asi 2 roky, co jsem jela s vnukem Martinem do Příbrami. „Nutně potřeboval“ sportovní tašku, znáte to. Vybírali jsme a vybírali a ta jediná správná taška byla k dispozici opravdu jen jedna. Byl tak správná, až byla vystavená ve výkladu a aby byl hezky vidět tvar, byla plná krabic od bot. Vešlo se do ní těch krabic 8.Tašku jsme koupili a jeli plní radosti domů. Martin se radoval z té tašky a já – pro změnu, ale snad ještě víc – z těch krabic, které nám prodavač ochotně nechal. Krabice totiž zase „nutně potřebuji“ nejen já k ukládání všech nahromaděných předmětů s kočičí tématikou, ale i všechny naše kočičky a kocourci a koťata, ti prostě krabice milují k zbláznění.
Jednu krabici, která se mi líbila ze všech nejvíc a kterou jsem chtěla hned použít, jsem si položila v kuchyni na stůl. Ona tam ostatně vždycky leží nějaká krabice, ale tahle byla nová a hezky barevná, prostě krásná a tak není divu, že v momentě jí obsadila kočka, nejdřív jedna, pak druhá…..všechny si právě tuhle krabici moc a moc zamilovaly a všechny se v ní postupně střídaly. A protože to bylo moc hezké i na pohled, začalo moje focení koček v krabici nebo s krabicí, za krabicí, před krabicí (nikdo nebude stát, nebo nebudu hrát, už jdu )
A i když tenhle minipříběh začal už před dvěma lety, píši vám o něm teprve dnes, protože ani to moje tvrzení, že si VŠECHNY kočky tu krabici zamilovaly, není tak úplně pravdivé. Všechny, až na kocourka Matýska. Ten do téhle krabice ne a ne a nevleze. A já jsem pořád čekala, jestli si to Matýsek ještě nerozmyslí, když už tu čarovnou krabici ozkoušely i kočky mojí dcery které sem jezdí jen na prázdniny a jestli já tak nedokončím tuhle sérii fotek. Zatím tedy ne, ale nezoufám, znáte kočky. Nejen že jsou krásné, ale jsou to i osobnosti a dělají jen to, co samy uznají za vhodné. Třeba Matýsek také jednou uzná tu krabici za vhodnou.
Tak a teď už se podívejte na všechny ty fotky a hned budete vědět proč mám ráda kočky a proč mám ráda krabice. No není to roztomilé? A že jim to v té krabici sluší?
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Ještě na vysvětlenou těm, kdo nečetli žádný můj příspěvek viz např.
Milenci z Verony 1. a 2. díl , nebo Jak Plaváček naštěstí k životu přišel, upozorňuji, že máme doma deset kočiček včetně kocourů a dalších sedm nalezenců a dcera Zuzka má doma v Praze dva nalezence z Příbrami. Všechny je moc milujeme a doufáme, že oni nás taky, však znáte kočky.