První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

6. srpna 2006, Redakce

Jak se daří naší člence Lence a jejím kočičkám v novém domově, aneb reportáž z návštěvy Lenčina království.

Cca před měsícem se naší Lence a její kočičí smečce vyplnil sen o klidném a bezpečném životě na samotě, v divukrásné přírodě poblíž Chocně.
Sousedé původního domova v Brandýse n/Orlicí, kočičky nesnášeli, Lenka o ně začala mít strach a tak si vyhlédla malinký domeček na samotě, vypůjčila peníze, sama ho zrekonstruovala, vlastními silami se i s kočulénkami přestěhovala a nyní děkuje všem návštěvníkům stránky, že jí drželi palečky - viz.:

Příběh první "Jak se daří naší člence, Lence..."

Poté co nám Lenka esemeskou vylíčila útulný domeček, krásné okolí, všehovšudy pouhých 5 sousedů - kočkomilů a kočičí radovánky svých chlupíků, jsme se rozhodli, že tam nesmíme chybět. A tak po mnoha dalších SMS, nákupu papáníčka pro kočičky a dárečků pro Lenku, jsme se vydali na cestu do Chocně. Po setrvalých deštích se jako zázrakem vyčasilo, čím víc jsme se blížili k Chocni, tím víc na modrém nebi bez mráčku zářilo sluníčko, prostě přenádherný letní den a my hořeli netrpělivostí spatřit tu krásu. Lenka už čekala pod radnicí v Chocni a po radostném přivítání nás, jako slavnostní předvoj na

Babetě, vedla do toho království kočičáků, domečku ukrytém v zeleni lužních lesíků, rybníčků a tůněk. Skutečně, jakoby se tam zastavil čas a žádná civilizace, a s ní spojený hluk aut, sekaček a pil neexistovaly. Žádný lomoz a smrad těch věčně něco grilujících a švitořících chatařů, jen ptačí zpěv, zurčení potůčku a okouzlující vůně lesa a květin.
Část kočičáků jsem zavřela doma, když je tak pěkně, raději loví myšky anebo pospávají ve svých pelíšcích v lese..., povídá Lenka a vede nás po malém můstku přes potůček ke svému pididomečku.
Uchváceni tou nádherou jsme vstoupili do malé předsíňky, kde byly misky s granulkami a vodou, jedny dveře vedly do koupelny a druhé do obytné kuchyňky. Tam nás hned přivítal úžasný mouráček Kokeš, který spinká těsně u hlavy Lenky, je přítulník nad všechny přítulníky a vrhnul na misku s kuřecími srdíčky.

...Zachránila jsem ho v kotěcím věku z pardubického útulku, chudáček vychrtlý v útulku zažil tolik hladu, že od misky neodejde dokud všechno nesní, to se raději pozvrací...

komentovala Kokešův apetit Lenka. Mezitím se začal probouzet probouzet další z „vězňů“, a sice tříbarevná kočénka Listra - pohodářka vyvalující se na gauči.
Vůně syrových srdíček vzápětí přilákala i tříbarevnou Pepičku, ...chudinka, našla jsem ji jako malinké vychrtlé kotě zalepené térem, je zázrak, že vůbec přežila, od té doby má horší srst, je na svůj věk drobounká, ale díkybohu zdravá a chutná jí... informuje nás Lenka a pokračuje... Listra s Pepičkou jsou velké kámošky, vzájemně pečují o čistotu svých kožíšků a když hledám jednu, nacházím ji vždycky poblíž té druhé, mají se rády po kočičím a tak si občas i vymění názory...

Nu a zatímco Kokeš s oběma kámoškami „luxovali“ kuřecí srdíčka, nasměrovala nás Lenka do druhé a poslední místnosti svého domečku, tedy do tzv. ložnice, kde na postýlce spinkala Stázinka, kočénka zbožňující pohodlíčko tak, že se i s tím čůráním a kakáním občas zapomene a tak jsme jí dobrůtku museli přinést tzv. pod nos. Lenka ji však hned bránila ...nu, ona za to nemůže, nikdo není dokonalej a Stázinka si od lidí taky užila svý a přesto je velikánský mazel a společníček...

Poté byly kočičky vypuštěny na svobodu a my jsme se vydali na pididvoreček vyzdobený květinami, s malinkou předzahrádkou, pergolou a na obhlídku okolí.
Lenčin domeček je jedním z řady dalších pěti domků oněch kočkomilných sousedů, do každého se chodí přes můstek, každý má vepředu malinkou zahrádku a zprava kůlničku, ze které si Lenka upravila pergolu. Ledva jsme vyšli, objevil se kocourek od sousedů a šup dovnitř na výzvědy...

Nádherné okolí, všude vůkol jen lesíky, zahrádky, z nichž jedna opuštěná a divukrásná zahrada s opuštěným domem v nás vzbudila touhu získat objekt za účelem zřízení kočičího útulku Společnosti.
No, jeden nikdy neví, ale kdyby se nám poštěstilo přijít k penězům, tak lepší místo na útulek nenajdeme, navíc by to byla konkurence a výzva té hrůze v Pardubicích...

Lenka nám nachystala úžasné pohoštění, celozrnný chléb s pomazánkou, rajčaty a paprikami, zákusky a jasmínový čaj, máme rádi zvířata a tak jsme vegetariáni. No to vám byla dobrota, pochutnávali, popíjeli a povídali jsme si v té pergole kolik hodin. Lenka nám vykládala kolik kočének ještě musí přestěhovat, o problémech s dojížděním do práce, se zajištěním topení na zimu, se splátkami úvěru, ale přesto úplně zářila štěstím... Čas běžel a my se museli rozloučit, protože do Černošic dlouhá cesta, Číránek, Pepina, Mourek a 18 perchtiček by nám snad hladem dočista pomřelo. Nyní se potěšte fotkami Lenčina království a jeho okolí, a Lenčiných miláčků, ty zbývající vyfotografujeme příště.

Zpět