První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

30. srpna 2008, RNDr. Jan Dvořák

Kočka Ježulka patří do síně kočičí slávy, neboť je příkladem odolnosti kočičího rodu vůči nejhorším nástrahám a útrapám, kterými může zvíře projít a vazby kočky na stanoviště, na kterém najde bezpečí a péči dobrého člověka. Snad po několikeré přežila svou smrt.
Ježulka je plavě hnědá mourovatá kočička v pokročilém věku, která měla sice neznámou, ale zjevně velmi těžkou minulost. Jako tulačka bez domova se letos od ledna objevovala občas na pokraji mého refugia v Domově seniorů v Praze 8-Bohnicích. V jednom z penzionů našla útočiště u paní Ludmily, která jí krmila a nechala v teple odpočinout. Zde také dostala jméno Ježulka pro zježenou srst. Paní Ludmila si také všimla stále vyplazeného jazyku a nepravidelného tvaru hlavy.
Ježulka byla jako duch, objevila se nečekaně u dveří paní Ludmily, nakrmila se, ulehla pod topením, pak nepozorovaně zmizela ve tmě. Nepodařilo se mi ji nikdy zastihnout. Bral jsem ji jako seniorku - tulačku se zhojeným starým ale vážným zraněním hlavy, která žije na hranici možnosti a je odkázána na lidskou péči, jelikož sama jen ztěží může lovit .
Na sklonku dubna se její stav povážlivě zhoršil. Silně vyhubla, jazyk ji stále visel z tlamičky, srst byla ještě více zježená a slepená, jedla jen s obtížemi.Ošetření bylo neodkladné.
Počátkem května, v den, kdy jsem měl Ježulku převzít, náhle zmizela. Paní Ludmila ji zoufale hledala, sama přes zdravotní obtíže procházela okolí, moje snahy byly také neúspěšné. Došlo nám, co se mohlo stát. Kdosi se rozhodl Ježulku zlikvidovat, aby nedej bože po ošetření znova neprocházela zahrádky penzionů. Lidská bezcitnost opět zkřížila osud trpícího zvířete. Vylepil jsem po okolí lístky s popisem kočky s prosbou o pomoc.
Až koncem července se objevila u domku pana Romana v sousedství mého refugia v Čimicích, který ji podle popisu poznal a ihned mi podal zprávu. Byla zcela vyčerpaná, vyhublá na kost a těžce dehydrovaná, strávila i většinu svalové hmoty, protože více než po dva měsíce se nemohla řádně ani nakrmit, ani napít. Příčinou bylo hnisavé onemocnění ústní dutiny zatím neznámého původu. Hnis ji vytékal z tlamičky, z nosních dírek, zasaženo bylo i oko a celá pravé strana hlavy byla oteklá. Srst měla slepenou, plnou nečistot a zaschlého hnisu, nesmírně zapáchala. Odmítala potravu i tekutiny, zřejmě pro velké bolesti v tlamičce, jazyk ji samovolně vypadával a nemohla jej ovládat. Podle mého odhadu musela být vyhozena asi tři až pět kilometrů od svého domova v penzionu a v zoufalém stavu se více než dva měsíce snažila dostat zpět do bezpečí. Jakým nástrahám a utrpení byla vystavena, jak a čím se živila, to se lze jen ztěží domyslet.
Většina veterinářů by bez váhání provedla eutanazii, nikoli však lékaři na klinice v Kobylisích, kteří pečují o všechny moje kočky. „Je to velká bojovnice a dáme jí šanci“ – byl jejich výrok. Přesto že klinický nález a tělesná teplota pouhých 36,5 stupňů indikovaly kritický stav zvířete. Rozbor krve ale svědčil o dobré funkci ledvin a jater, což byl téměř zázrak. Bylo možno nasadit léčbu antibiotiky v optimálních dávkách. Po celou dobu léčby dostávala Ježulka infuze, obsahující výživu i další látky, nutné k ochraně a regeneraci organizmu. Byl proveden sice riskantní, ale nezbytný krok – anestéze, během které byly odstraněny všechny zuby, nekrotické tkáně ústní dutiny a zrentgenována hlava i hrudník. Tlamička byla prohnisaná až na kost, vpravo zeje dutina až na spodinu lebeční, byl zjištěn zánět průdušek, hrozící přerůst v zánět plic. Antibiotika zabrala, odezněl hnisavý proces a zmizel rozkladný zápach a hlavně Ježulka začala sama jíst a pít. Začala ovládat jazyk a přišly první pokusy péče o kožíšek. Velkým otazníkem ale zůstává příčina celého stavu. Nejprve jsem uvažoval o postupující infekci od zkažených zubů, o druhotně infikovaném onemocnění ústní dutiny po překonané viróze či následek infikované, dovnitř otevřené zlomeniny čelisti. S tím ale veterináři příliš nesouhlasili. Nelze vyloučit ani latentní nádorové onemocnění.
Ve stabilizovaném stavu jsem si Ježulku přenesl domů, do stanoviště v Čimicích. Kočička dobře jí, dostává vydatnou stravu, vařené i syrové maso, k pití vodu a sladkou smetanu- ta jí zvláště chutná. Má na dvoře pro sebe lavičku s polštářem, rohožkou a velkou přepravkou jako budku, podle chuti si zajde do koupelny, kde si pohoví na koberečku na koši na prádlo. S ostatními kočkami vychází mírumilovně – buď se vzájemně přehlížejí, nebo se k sobě chovají přátelsky. Ráda se mazlí, zvlášť když jí pročesávám kožíšek.
Aby nebylo všemu trápení konec, u Ježulky se objevila začínající slepota, pravděpodobně jako následek hypertenze - vysokého krevního tlaku. Nasadili jsme Fortekor a další léky, podporující úpravu krevního tlaku. Úspěšnost léčby se odhaduje tak asi na 50%. Doufám, že i toto zvládne.
Nesmírné utrpení, kterým Ježulka prošla, i možnost dalších komplikací vyžadují intenzivní péči v domácím prostředí s možností pobytu kočičky na bezpečném místě venku, kde se může slunit a procházet se na čerstvém vzduchu. Pokud je venku, mám ji pod stálým dozorem. To platí do doby návratu dobrého vidění. I pak je nutno vyloučit rizika jako napadení psem či kolizi v dopravním ruchu, stejně tak je ji nutno chránit před bezcitnými lidmi – s těmi má již zřejmě své zkušenosti.
Prognóza je neurčitá, spíše nepříliš optimistická. Kdykoli se mohou objevit další komplikace či recidiva zánětlivých procesů, nutno počítat i s nádorovým onemocnění, málo progresivním, ale stejně zákeřným. Její umístění u dalšího, byť sebe pečlivějšího majitele, je zatím sporné. Rád bych ji předal do láskyplných rukou, aby Ježulka mohla strávit zbytek života v klidu a v pohodě. Nutný bude i soustavný veterinární dohled, kontroly prozatím aspoň jedenkrát týdně a to nejlépe na klinice, kde ji vrátili zpět do života. Zde má veškerou zdravotní dokumentaci a ošetřující lékaři případ od začátku dopodrobna znají.
Těším se na odezvu na tento příběh, ti z nás, kteří pečují o kočky bez domova, zvláště o ty hendikepované, dobře pochopí a porozumí.

RNDr. Jan Dvořák
181 00 Praha 8 Čimice,
Ke Hřišti 13,
Telefon 233 55 6006

Zpět