Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Postelová záležitost
26. července 2008, Jaroslava Svobodová
Naše kočka se zdá být před lidmi ve střehu. Když by si ji, nedej Bože, někdo cizí chtěl pohladit, mihne se jako blesk a je pryč. Pokud někdo přijde k nám domů, usedne a chvíli zůstane, kočka ztrácí pozvolna ostražitost. Asi usoudí, že tím, že jsme dotyčného pustili až k sobě domů, byl již dostatečně prokádrován. Nejdřív kolem něho obchází ve větších obloucích, a pak se pozvolna přibližuje. Ve finále ho začne otravovat, ovinuje se mu kolem nohou a vzápětí mu skočí na klín a tam se usadí. Člověk by skoro žárlil, jak lehce naše návštěvy adoptuje.
Tohle by mě netrápilo. Horší je, že naše kočka je vlezlá i tam, kde by si měla rozhodně dávat pozor. No posuďte:
Jedna sousedka pronajímá v přízemí svého domu byt. A jednou mi nájemník s úsměvem říká: "To je vaše kočka, co mi občas spí v posteli, když přijdu domů?"
Lekla jsem se, ale vzápětí vyšlo najevo, že je to opravdu ta naše obluda. Naštěstí pán byl kočkomil. Kromě toho, hned jak přišel do místnosti, Viki mu jeho postel galantně přenechala a prchala, odkud přišla - otevřeným oknem.
No a před týdnem na mě volal zase jiný soused, který bydlí v suterénu domu hned vedle nás. "Ten kocour, co ke mně chodí, je Váš?"
Já povídám: "To není kocour, to je kočka, a fakt je to tahle?"
"No jasně. Já myslel, když je tak mohutná, že je to kocour! Občas ji tu mám, když otevřu okno do zahrady, hned hupne na polštář. Ale je to potvora, jak mě zmerčí, je pryč!"
Tak jsem Vikince vyčinila, že by jí mělo stačit, když má po celém našem domě hromadu svých pelíšků a dokonce s oblibou obsazuje i psí košíčky, ale nevím, jestli to na ni zabralo. Koukala se sice ostražitě, ale pak na mě dělala kulaté oči a šla si poslechnout, o čem se bavím se sousedkou. To je její další záliba. Je tak společenská, že jakmile si někde s někým povídám, už je tam, a zpod keře či zeza stromu nás pozoruje a očividně je moc spokojená.
Však mi taky jednou sousedka říkala o nějaké události v okolí, a když jsem se divila, že nic nevím, povídá sousedka: "Ona Vám to Vaše kočka neříkala? Vždyť byla celou tu dobu u toho..." Tak jsem šťastná jak blecha, že máme ze všech stran takové hodné a zvířata milující sousedy. Co chtít víc?