Příběhy a fotografie kočiček z depozit
O nadržování
15. června 2008, Jana Petrželková
„Tak už mám ale toho nadržování Čárovi akorát tak dost“ řval na mě mňoukem nadmíru hlasitým Matěj a mrskal u toho vztekle ocáskem. Koukala jsem na něj udiveně. Kocourek se přiřítil za mnou z obýváku jak velká voda a teď rozčileně přešlapoval. „Jakého nadržování? “ zjišťovala jsem a snažila se pochopit situaci. „Všeho a všude“ brblal nespokojeně. „jakoby nestačilo že mu nadržuješ ty doma a teď ještě i v televizi!“ Tohle obvinění mě zarazilo natolik, až jsem si na to musela sednout. „Jak v televizi?“ ptala jsem se se zájmem a už se předem těšila na rozuzlení. „No jen si to představ, před chvílí byl v televizi Čárovej rozhodčí, ale žádnej Máťovej tam nebyl a to není fér, bůhůhů“ litoval se
kocourek a začal pomalu nabírat. „Nebeč, to není jak si myslíš, čárový je proto, protože pobíhá při fotbale po čáře hřiště a nemá s naším Čárou nic společného“ uklidňovala jsem to naše ulitované děťátko a pak ještě dodala „to je stejný jako čárový kód na zboží v obchodě“. Jenže to jsem si dala, to jsem už neměla vůbec říkat, protože Matěj se zkrátka rozhodl že se bude litovat a že bude v opozici stůj co stůj a tak spustil nanovo: „no tak vidíš, samý nadržování, furt jen Čára. Čárovej rozhodčí, čárovej kód, lidi dělaj po papíře čáry a ne matěje a říká se čáry máry fuk a ne matějy máry fuk a jsou čárodějnice a ne matějovice a kdo ví co ještě. Nemáš mě vůbec ráda“ zakončil proslov vítězoslavně a značně nelogicky a já jen pokrčila rameny. Když nemám, tak nemám. Jsou situace, kdy se člověk může umluvit a stejně nic nevysvětlí. To ale vzalo Matějíčkovi náladu už úplně – čekal, že ho začnu uklidňovat a chlácholit a chovat a ubezpečovat o lásce nehynoucí a nejvěrnější až za hrob a že společně Čáru úplně zatratíme a on, Matěj, dostane něco dobrého sólově na zub, na uklidněnou…..a ono nic! Nedalo se nic dělat, musel si na někom vybít zlost. Na mě si netroufl, Lukáš nebyl doma a také by si to nenechal líbit a tak to vzal nejbližší cestou za Čárou. Sice věděl, že po uplynulých událostech držím nad Čárou ochrannou ruku, ale za ten risk to stálo, protože Čára je
přece jasný původce všeho zla, všeho jeho utrpení a nelásky! Během pár vteřin skočil Čárýčkovi na záda a už se mydlili hlava nehlava, chupy lítaly na všechny strany , padaly předměty ze stolu a obrazy se kymácely, za skřeky by se nemuseli stydět ani v tom největším pavilonu šelem a když ještě začali oba vztekle syčet, měla jsem toho akorát tak dost. Pokolikáté už to dnes bylo?
Měla jsem dojem, že nejméně po sté. „Matěji!“ houkla jsem, popadla provinilce za kůži na krku a oddělila od sebe oba rváče. Koutkem oka jsem ale viděla, jak se Čára pošklebuje. Byla bych přísahala, že snad dokonce Máťovi strouhal mrkvičku a dělal kiš kiš! To už ale bylo na ulitovaného kocourka moc a Matějíček začal znova natahovat „hůů hůů bůů ůůů mňááááu“ kvílel až srdce usedalo. Řeknu vám, že někdy je to teda s kocourama trápení jak s malejma klukama. Jsou opravdu jako bráchové, jeden by za druhého dejchal a venku se za něj porval, jeden bez druhého nevydrží ani půl hodiny, ale perou se pořád ostošest, pošťuchujou, kradou si hračky a jídlo….…kdo má 2 děti, ví moc dobře, o čem mluvím.„Huš, jdi se pošklebovat před zrcadlo“ doporučila jsem Čárovi a vzala do náruče toho lkajícího perouska. „Hele, Matějíčku, jestlipak víš, proč se právě ty jmenuješ Matěj a říkáme ti Máťa?“ zeptala jsem se a kocour přestal ječet a zpozorněl. „Protože jsi byl už jako docela malinkaté koťátko tak šikovný a všechno jsi vymyslel a všechno vyšpiónil, že jsme tě pojmenovali po slavné vyzvědačce Maťa Hari. To byla osobnost! Skoro, ale jen skoro jako ty“. Kocourek se během mé řeči uklidnil a začal spokojeně bručet. Tohle bylo to, co ode mne chtěl slyšet od samého začátku a tak jsem
pokračovala. „No a také se po tobě jmenuje jedno nakladatelství v Praze, víš, Maťa. Bydlej od nás daleko přes kopec, ale ty jsi už tak slavný, že o tobě vědí“ lhala jsem ani okem nemrkla. A tak se pak po bytě promenádovali jak na Mátějské pouti, čárový rozhodčí Čára a slavný Máťa řečený Hára, protože od té doby, kdy měl na hlavičce plíseň a vyholili ho za oběma ušima, má pořád po středu hlavy až na záda takového většího kohoutka, zkrátka háro až na límec. A byl klid.