Příběhy a fotografie kočiček z depozit
AZINKA – zpravodajství z nového domova
31. ledna 05 - 14. července 06, Markéta Lokvencová
Část první Jak přesvědčit kočičku, která si umínila, „já se od vás ani nehnu“, s námi se mazlila a na zájemce syčela jak kobra. Po roce zatvrzelého odporu vůči vetřelcům se náhle objevili ti praví, odhodlaní získat důvěru této chlupatice za každou cenu.
8. ledna 2005 si pro Azinku přijeli manželé Lokvencovi, kterým zemřel peršánek Filípek a Azinka jim jejich miláčka připomínala.Po vzájemném sdělování zkušeností s péčí o chlupáče, důrazu na Azinčiny priority a důkladném pročtení průvodních listin (obvyklé Péče o kočky a koťata a podrobného životopisu ctihodné Azíny, včetně všech jejích vrtochů, návyků a specifických potřeb), bylo přistoupeno k podepsání Dohody o předání a zaplacení nákladů za vakcinaci a kastraci. Poté si manželé Lokvencovi Azinku odvezli a my s obavami čekali na první zprávy.
Následuje zpravodajství
paní Markéty Lokvencové:
9.1.Do ložnice jsem jí odnesla, aby manžel mohl zakrýt vstup pod skříň v "kočičí pracovně". Ložnice se jí moc líbila, prozkoumala vše, co se dalo a zvláště zrcadla a akvárko ji velmi upoutaly. Obývákem - kde v té době seděl manžel (zatím na něho stále reaguje bázlivě) - jen prolétla, ale do kuchyně za mnou později večer již přišla sama. Ve "své pracovně" si našla nové místečko, a to na veliké na skříni, kde to i Filípek miloval.
Na skříň jsem ji nejprve vysadila, nyní si tam již sama běhá přes knihovnu. Moc se jí tam zalíbilo, je to strategické místo, odkud má přehled jednak po celém pokoji a jednak odtud vidí na vstupní dveře, které již necháváme pootevřené, aby viděla na chodbu a měla přehled, kdo z nás jde kolem. Za mnou se již Azinka sama vypravila do kuchyně a na manželovu přítomnost si tak alespoň pomalu a z dálky zvyká.
Kromě toho ze skříně vidí také na ulici, na okně jsem stáhla záclonu, takže jí v zorném poli nic nebrání. Na druhé okno si pod záclonku vyleze Azinka sama přes můj pracovní stůl. Pozorováním venkovního dění tráví dost času.
Na skříni má také svou schovávačku. Majitel domu si pro vlastní účely zabral sklepy i půdu, a tak máme - k Azinčině velké radosti a spokojenosti - právě na této skříni položené velké dřevěné štafle. Azinka moc ráda leží mezi šprušlemi tak, že je vlastně celá schovaná, jen jí jsou vidět špičky oušek. Jsme tak spokojeni všichni - Azinka tak má své soukromíčko a my přehled, že je v pořádku a nic jí neschází. Azinka navíc našla pro štafle další využití - je to prý úžasné drbátko.
Pokud má Azinka chuť, tak ze své skrýše vykoukne a pomňoukáváním si řekne o mou pozornost. V pracovně s ní trávím hodně času - připravuji se zde na zkoušky na VŠE, a tak spojuji příjemné s užitečným. Jak si Azinka "řekne", tak jsem jí plně k dispozici. Mazlení už ani nepočítám, česání se jí také líbí a už mne dokonce odměnila i pusinkou.
Včera jsem měla ještě trochu obavu, protože Azinka nejedla ani maso ani sušené krmivo. Dnes se také na syrové kuřecí maso moc netvářila (zítra musím koupit játra), ale konečně si již vzala "sušenky" - nejprve jen z ruky a pak již sama z misky, večeři pak také řádně zapila. Dovolím si i kočičí intimnosti... Na svou toaletu Azinka dobře trefila s malou potřebou, bobkem nás zatím "nepoctila" (alepoň v bedničce, ani v jejím okolí, nic nebylo).
10.1.
Také v 17,30, kdy jsem dorazila z práce, byla Azinka stále zalezlá. Až jsem se lekla, protože jsem jí nemohla najít. Začala jsem tedy krájet a balit nakoupené masíčko a vnitřnosti do mrazáku, ani to však Azí nepřivolalo. Až po 20 hodině Azinka sama vylezla kdoví odkud a hlásila se o svou mazlící porci. Jirka dnes celý den pracoval, a tak jsme na sebe měly s Azí dost času a klidu. Azinka se skutečně osmělila a i bez mé konejšivé přítomnosti sama opatrně prošmejdila celý byt. Také jsme si pohrály s provázkem. Skříň a štaflová schovávačka jsou stále v kurzu.
Dnes už Azinka také lépe jedla. Při mazlení a česání jsem v její blízkosti položila misku s játry a za chvilku si je již vychutnávala a přitom se nastavovala k dalšímu česání...blahem předla.
Nyní zrovna pije (misku s vodou i dlabanec jsem jí dala na skříň) a při tom na mě šibalsky pokukuje.
11.1.
V noci na dnešek jsem u Azinky i spala, takže jsme si mazleníčko užily ještě i těsně před usnutím. Azinka se labužnicky vyvalovala u mě v posteli a nastavovala bříško k mazlení.
Ráno ještě před budíkem, jsem jí slyšela, jak chodí a čmuchá po pokoji. Jelikož byla vzhůru a věděla o mně, řekla si o své raní pomazlení. Jindy mám pocit, jako by přes noc zapomněla, že jsme kamarádky, opět dostane strach a nechce se jí vylézat z úkrytu. Já mám ráno většinou na pilno, tak nemám dostatek času, abych jí uklidnila a přesvědčila.
Dnes byla Azinka přes den sama doma s Jirkou (slouží na směny). Celý den byla schovaná a nevylezla ani po mém příchodu. Ožila opět až kolem 20 hodiny. Užily jsme si trochu mazlení, česání a honění provázku, ale po celou dobu byla Azí ve střehu a jakmile odvedle slyšela nějaký zvuk, okamžitě se stáhla, koukala ke dveřím, jako by se bála, že do pokoje vstoupí Jirka. V jeho přítomnosti se ještě stále necítí dobře.
12.1.
Přes den Azí opět spinkala zalezlá za psacím stolem. Jirka v rámci programu přivykání trávil část dne v pokoji s Azí a knížkou. Azinka na něho občas jukla z uctivé vzdálenosti své skrýše, přiblížit se, ani ze skrýše vylézt, se však neodvážila.
Azinka už jí moc dobře, hovínkem nás ale dosud neobšťastnila. Dnes jsem jí dala jatýrka a také kočičí travičku, tak se snad bobku brzy dočkáme...
13.1.
Výsledek Vám samozřejmě zítra napíšu.
14.1.
Nejdřív jsme ale museli podstoupit asi dost stresující odchyt Azinky, které se ani za nic nechtělo do přenosky. Poprvé jsem jí chytila v pohodě, ale byla neskutečně rychlá, nechápu jak se tak bleskově v přenosce otočila a byla zase venku. Totéž udělala ještě jednou a zalezla pod stůl. Nakonec jsme ji přeci jen odlapili a do přenosky dostali. Celý proces trval skoro čtvrt hodiny.
Lékař Azinku prohlédl, promačkal jí bříško a říkal, že střeva zacpaná jistě nemá, že je vše v pořádku. Preventivně ale Azince píchnul Ubretit na uvolnění střev s tím, že nejpozději zítra by se měla vyprázdnit. Toto bylo asi ve tři hodiny odpoledne.
Nyní je něco po šesté a já již mám dobrou zprávu. Před chvilkou jsem Azinku lákala k mazlení a večeři. Jak však Azí - do té doby ležící ve svém štaflovém království - vstala a přelézala žbrdlinky, střeva se rozhýbala a Azinka, očividně vyplašená z toho, co se děje, upustila - k naší velké radosti - hned 4 bobky přímo na skříň.
Nyní Azí leží opět na skříni a juká na nás - já píšu a Jirka mi u toho asistuje. S její večeří ještě raději chvilku počkáme až se z toho překvapení vzpamatuje.
17.1.
Co se Azinky týče, tak se vlastně neudálo nic moc nového. Na mě reaguje výtečně, dokonce již většinou přiběhne na zavolání, s Jirkou však zatím nejsou velcí kamarádi. Je to asi i tím, že s ní nejsme společně příliš často. Přes den jsem většinou v práci já, Jirka doma a Azí zalezlá. Já pak přijdu domů a Jirka odchází na některý z mnoha fotbalových zápasů či na trénink. Když jí Jirka hladí je přikrčená a nejraději by utekla pryč. Pokud se k ní přiblíží sám, Azí na něho dokonce syčí... Jindy je Jirka zase celý den (má služby po 24 hodinách) v práci. To je Azí úplně jiná kočička a vesele si šmejdí po bytě...
Jak jste nám radili, že nyní není důležitý Azinčin životní prostor, ale to abychom byli společně v jedné, nejlépe malé, místnosti a tam si na sebe zvykali, což při našem životním a pracovním rytmu a ve velkém bytě plném schovávaček není téměř uskutečnitelné, rozhodli jsme se, že si oba vezmeme od středy až do pondělka dovolenou a pojedeme i s Azinkou na chalupu. Zde vždy (zvláště v zimě) vegetujeme oba jen v malém obýváčku (jen semo tamo vyběhnu do hned sousedící kuchyně), tak se zde dostane Azinka s Jirkou do bližšího kontaktu a jejich sbližování snad bude úspěšné.
Po návratu vám podám zprávu o našich - alespoň doufám - pokrocích.
24.1.
Problém jí nedělal ani jiný záchod a jiné stelivo - Mici. Do bedýnky udělala obě potřeby.
V té malé místnosti byla ještě daleko přítulnější. Přes den byla sice většinou zalezlá, ale večer a ráno byla čilá a velmi mazlivá, v noci za mnou lezla pro pomazlení až do postele, dokonce si u mě na gauči několikrát i chvilku pospala.
K Jirkovi sice stále ještě tak vřelá není, ale pokroky jsou již patrné. Nechala se od něho hladit i česat a už si od něj dokonce vzala z ruky po kouscích celou porci masíčka. Tak je jejich sbližování snad na dobré cestě.
25.1.
+ěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě
... tak to je nefalšovaný vzkaz od Azí :o).
Jak jsem zasedla k počítači, přihnala se Azinka a zvědavě jukala, co to tu vyvádím. Přišla si pro svou porcičku - nebo alespoň malou zálohu - svého večerního mazleníčka. Při tom vás zřejmě chtěla sama pozdravit a nahoře je výsledek jejího snažení - výtečné práce s klávesnicí. Překládám to jako :"myslím na vás a posílám pusinku" :o). Snad vás tento pozdrav potěší.
30.1.
Azinčino přivykání na nové prostředí, zvyky i páníčky dále zdárně pokračuje. Původně jsme jí záchodovou bedničku i jídlo dávali výhradně do jejího pokoje - pracovny. Po návratu z chalupy - jako by opět do nového prostředí - jsme jí postupně začali posouvat bedýnku přes chodbu až k záchodu a nyní si již Azinka chodí do bedýnky na záchod. Také na stelivo Mici si dobře zvykla.
Jídlo jí dáváme zatím na 2 místa, a to jak do pracovny, tak i do kuchyně. Původně si Azí jídla v kuchyni ani nevšimla - ostatně tam ze strachu ani moc nedocházela. Postupně sem tam něco uzobla a včera poprvé úplně "vyluxovala" i svou kuchyňskou porci jídla a také zde pila.
V současné době se již Azinka pohybuje po bytě téměř neohroženě. Když je v místnosti Jirka, je stále ve střehu, ale i před ním již po bytě prochází (je to velký pokrok - dříve, jak ho viděla, okamžitě metelila do nějaké ze svých skrýší v pracovně).
O tom, že naše malá dáma už začíná brát Jirku na milost svědčí i to, že si od něj bere maso z ruky již bez "cavyků" (když je Jirka doma, krmí jí masem už jen on) a při jeho hlazení a hřebelcování dokonce vrní i semo tamo i bříško ukáže (bohužel u toho musím stále ještě asistovat, uklidňovat jí a občas i přidržet).
To, že - když Jirka není doma - leze mi Azí několikrát za noc do postele, jsem vám již psala. Včera již i v tomto
ledy povolily. Jirka byl od večera po službě doma a Azinka i přes to, volila pro spánek místo pracovny naší ložnici. Zde si našla místečko za toaletním stolkem, odkud dříve v Jirkově přítomnosti ani paty nevytáhla. V noci na dnešek se však přišla Azí do postele několikrát pomazlit a to i přes to, že o Jirkově přítomnosti v téže posteli nemohlo být - díky jeho chrápání - vůbec pochyb :o)). Azinka – zpravodajství z nového domova
Část 2.3. 2.
Jirka už jí (zatím stále ještě v bezpečí "štaflového úkrytu") krmil masem sám - tedy bez mé bezprostřední přítomnosti. No, zase tak moc plesat nemůžeme, protože ještě chvilku před krmením, když chtěl Jirka Azi na skříni pozdravit a pohladit, obořila se na něho pořádným zasyčením. Posléze nabídnutými játry ale nepohrdla a nato se od Jirky nechala i učesat. I česání proběhlo bez toho, abych Azi držela a uklidňovala. Byla jsem s nimi v téže místnosti, ale stála jsem tak, že mě Azinka nemohla ze svého místečka vidět a jen jsem na ni občas konejšivě promluvila. A fungovalo to - v úvodu "operace" byla Azi napnutá a ztuhlá, ale po konejšivých slovech mých i Jirkových a spořádání masíčka se pak již milá číča k česání natáhla pěkně si ho užívala.
Nyní je již Jirka v posteli, já u počítače a Azinka si hraje s panáčkem zavěšeným na gumě. Panáčkova hlava při nárazu chrastí a tak mu Azinka s velkým nadšením právě dává packou - někdy i oběma - pěkných pár pohlavků:o))
20. 2.
…to, co popisujete, je opravdový horor ! Pevně doufám, že evakuace kočiček nebude nutná a že nebudou vystaveny tak traumatizující situaci. Nejen Azince, ale jistě ani dalším chlupáčkům, by se takový stres a životní podmínky vůbec nelíbily.
Doufám, že k tomu nedojde, ale pokud byste přeci jen potřebovali další 2 páry rukou, dejte nám určitě vědět. Rádi pomůžeme.
Jinak u nás je vše v pořádku. Azinka se má královsky, je hravá a mazlivá. Sbližování s Jirkou je stále na stejném bodě - vše dovoleno, ale krytá záda jsou nutností. Azi se právě cpe jatýrky a olizuje se až za ušima :o)).
Mimoto objevila další hračku - osvojila si Jirkův tenisák a drandí s ním po pokoji.
3. 3.
…zasíláme Vám pozdrav z Vinohrad a také pár obrázků.
| 
|
- masem z ruky krmí již jen Jirka,
- pokud mu Azi dovolí (tedy tehdy, když má krytá záda), tak si s ní hraje, mluví na ní, češe jí,... - já si jí volám a beru na gauč či do postele, když je tam i Jirka (jinak si Azi přiběhne pro pomazlení či jen pro postelové polenošení sama bez toho, abych ji musela volat či přemlouvat...
Myslím, že se nyní musíme obrnit trpělivostí, protože toto stádium přivykání bude asi dost dlouhé.
13. 3.
Největší starosti mi dělá, aby to ode mě nechytla také Azulína. Je to opravdu velký mazel. Přes den je většinou zalezlá na novém místečku - v obýváku za gaučem pod topením, ale když pak už vyleze, okamžitě se stěhuje za mnou do postele
ať už do ložnice či do obýváku. U mě se mazlí, hraje si a po čase se jen tak přitulí, labužnicky se rozvalí a kliďánko si usne. Také v noci usínáme společně. Nemám to srdce, abych jí od sebe odháněla - asi by z toho byla chudinka pěkně vyvalená, tak se alespoň snažím, aby se mi držela spíše u nohou. Na to si Azí zvykla, takže si nejraděj lehá na deku či peřinu přímo mezi nohy. Já pak musím ležet v jedné poloze a jsem celá dřevěná :o), už jsme si ale s Azulinkou nacvičily opatrné manévry při změně polohy nohou, aby mně nohy neupadly a zároveň aby se Azína nevylekala toho, co že se to s jejím pelíškem děje. Má chřipajzna ale přinesla i svá pozitiva, a to další sblížení zbytku rodinky. Aby se Jirka nenakazil, spí nyní na gauči v "Azinčině pracovně". Jak jsem psala, Azi většinou usíná u mě, ale později v noci pak cestuje po bytě. Dnes ráno Jirku probudily podivné zvuky. Když se trochu probral, uviděl přes sebou úžasný výjev -
Azinka si poprvé v jeho přítomnosti hrála !!!
Škoda, že nemáme kameru, to by se mě i vám moc líbilo. V pracovně máme jeden stůl věnovaný jen Azince. Jsou na něm matrace, na kterých se rozvaluje při mazlení a česání a také její přenoska, do které občas sama zaleze a spí
Na kolíčku této přenosky je připevněn ten chrastící panáček (jak jsem o něm už několikrát psala) a visí tak, že jeho gumička vede přes vchod do přenosky. Ten stůl a i vchod do přenosky jsou cca 80 cm od země. A co tedy Jirka viděl ? Azína si udělala vyloženě sportovní ráno. Na zemi prý profackovala panáčka a když se dost rozhoupal, vyskočila ze země rovnou do přenosky a zde číhala a koukala na to, jak se šňůra hýbe, občas z bedničky vylétla tlapka a tu šňůru chytala. Když se pak gumička zastavila, Azinka opět seskočila a panáčkovi dala co proto. To se opakovalo stále dokola.
Jirka mi to ráno nadšeně vyprávěl. Jsem z toho nadšená spolu s ním. Jednak to musela být úžasná podívaná a jednak mi Jirka dal konečně za pravdu, že je Azína opravdu velká hračička. Do té doby si před ním skoro vůbec nehrála, jen z vedlejšího pokoje či z chodby občas slyšel, že si hraje s tenisákem či pingpongáčem, ale na vlastní oči viděl její dovádění dnes ráno poprvé.
8.4./li> …děkujeme za inspiraci, po knížce autorky Claire Bessant, Po čem touží kočky, se podíváme. Třeba nás inspiruje k novým přivykacím manévrům. Také gratulujeme k úžasnému úspěchu umísťovací výstavy. Je to úžasné, kolik kočiček a kočičáků díky Vám našlo svůj nový a doufám, že opravdu dobrý domov.
Tak ten největší kolotoč je za mnou, ale ne tak docela. Příští týden mám ve škole další test a navíc musím udělat svou webovou stránku. Nějak se toho navalilo požehnaně.
Azinka je moje sluníčko. Jak sedím u učení, dělá mi vždy milou společnost. Zrovna nyní tu číhá na koberci a uličnicky po mně pokukuje. Najednou vystartuje a lítá po celém bytě jako šílenec.Úžasné jsou ty její přípravy ke startu - je celá přikrčená, při tom rychle přešlapuje na zadních a kroutí při tom zadkem jako když jde koketa v minisukni přes náměstí. Je to opravdu pohled k popukání !
Jindy je to zase mazel k zulíbání. Jak se mihnu kolem postele nebo gauče, tak je Azulína zaručeně hned v posteli na zádech. Když se dost vymazlí (a že má opravdu výdrž), tak neodejde, jen se mi přesune do nohou a tam si kliďánko vychrupuje. Je to prostě přítulníček mazlivý.
| 
|
| 
|
Chtěla bych vás požádat o jednu laskavost. Nevím, kdy máte v plánu zveřejnit "Azinčin článek" a stejně do něho asi neumístíte všechny fotky. Proto bych Vás chtěla poprosit o zaslání těch naskenovaných obrázků na mou e-mailovou adresu. Ráda bych přes víkend udělala tu webovou stránku do školy a chtěla bych na ní umístit i fotogalerii té naší malé chlupaté miss.
11. 4.
Azí se má dobře. Střídavě tu honí malý barevný tenisák a lítá z kuchyně přes chodbu zpět do pracovny, kde svůj výkon zakončí šplhem po větvi. Na větev jsme jí přivázali bábrlata a do záhybů větví jí vkládáme hračky. Ty pak pohlavkuje a vyšťourává tak dlouho, až spadnou na zem.
Také se jí zalíbily 2 nové hračky - háčkované myši, které jsme jí přivezli z Vaší výstavy. Zvláště tu s rolničkou uvnitř přímo miluje a hází si s ní z jedné místnosti do druhé.
13. 4.
AZINKA – zpravodajství z nového domova,
aneb ochočovací úspěch završen.
13.srpna 2005, pokračování zpravodajství.
(Markéta Lokvencová)
Část třetí
31. ledna jsme vás poprvé seznámili s příběhem extrémně plaché kočičky Azinky,
která si umínila se od nás ani nehnout a celý rok vzdorovala všem zájemcům, dokud nepřišli ti praví, odhodlaní získat si její důvěru za každou cenu, a sice manželé Lokvencovi. A poté se zpravodajstvím o jejím postupném ochočování, které nám poslala paní Markéta rozklikávací
Přestože Azulínka takřka ihned přilnula k paní Markétě,
pan Jiří to měl těžší, ač se snažil seč mohl, marnost nad marnost, důvěru černé chlupatice ne a ne získat. Uběhlo téměř půl roku usilovného ochočování, když tu náhle, 27. července, se stal zázrak, Azulínka se mírnix týrnix uvelebila na přikrývce pana Jiřího a klíďo píďo tam v pohodě usnula. 
Máme z toho obrovskou radost a navíc se opět potvrdilo - když se chce, všechno jde. Následuje 3 díl zpravodajství o ochočování Azinky.
2.května
(manželé Lokvencovi rekonstruují podlahy na chaloupce, takže Azinka zůstává občas o víkendu sama doma)
Azi snáší to krátké - max. 2 denní - osamocení velmi sportovně. Vždy dostane 2 misky s vodou i se sušenkami na 2 různá místa, aby měla všeho dostatek i v případě, že by si třeba 1 misku s vodou převrhla, jak tak lítá po bytě jako blázen. Jen masa má pouze jednu i když větší porci, jelikož by druhý den už nebylo čerstvé. Jídlo i pití ani všechno nespotřebuje, takže rozhodně "materiálně" nestrádá. Také v záchodové bedýnce má vždy dostatek čerstvého steliva. Navíc mělo to naše teprve druhé víkendové odloučení překvapivě pozitivní odezvu ve sbližování.
Když jsme v neděli odpoledne přijeli domů, byla Azi zpočátku trochu uražená, protože nás nešla hned přivítat. Ze své skrýše vylezla asi po 2 hodinách cca okolo 18 hod, kdy už byl v bytě - po vybalování jídla i prádla - konečně klid. Jakmile vylezla, chtěla se jen mazlit, na nandané masíčko se ani nepodívala a už byla u mě na gauči pupíkem vzhůru a užívala si mazlení, co se do ní vešlo :o)) a to posléze DOKONCE I S JIRKOU !!!
Jirka šel večer hrabošit v nějakých fotbalových papírech ke stolu v pracovně, když tu se za ním Azinka poprvé sama vypravila. Začala se mu otírat o nohy a nechala se hladit. Dokonce si - tak jak jsem jí naučila - vyskočila na ten svůj stůl, když na něj Jirka plácl rukou, a nechala se od něho pořádně vyhřebelcovat.
 |
 |
 |
Překvapený Jirka mě k tomu zázračnému sblížení zavolal, abych ten div divoucí viděla na vlastní oči... Oba dva vypadali moooc spokojeně :o)).
Myslím, že jsou tímto alespoň ty největší ledy rozpuštěny a z Jirky a Azulíny budou po těch 4 měsících konečně kámoši jak se patří.
12.května
máme další úžasné novinky. Dosud Azinka komunikovala s Jirkou jen tehdy, když jsem byla doma, ale dnes nastal obrat. Ráno jsem odešla do práce. Později vstal i Jirka a viděl, jak se Azí válí pod svou větví v pracovně.
 |
 |
 |
Jirka se tedy za ní vypravil a ona před ním kupodivu neutekla, jak má ve zvyku. Jirka jí nejprve nandal hračky na větev a Azí je s gustem shazovala dolů. Tato hra jí moooc baví. To se opakovalo asi 4x. Mezitím si spolu hráli s provázkem a
 |
 |
 |
Azinka se Jirkovi také několikrát otírala o nohy. Jejich hrátky trvaly asi půl hodiny.
Když se Azí už dost nabažila, tak se odebrala na své spací místečko v obýváku pod topením. Neuvěřitelné! Jirka před chvílí přišel za mnou do práce na oběd a hned mezi dveřmi mi to začal vyprávět s očima na vrch hlavy. Máme z toho oba velkou radost.
18.května
dnes došlo k dalšímu sblížení Azulíny s Jirkou.
Přes noc spala Azinka (jako dost často) s námi v posteli u mých nohou, ráno jsme si pohrály a pak jsem šla do práce. V tu chvíli Azí většinou zalézá do své skrýše pod topením, kde vydrží až do odpoledne. Dnes však vše probíhalo jinak. Když se Jirka v 8 hodin probudil, kouká, kouká, věřit nemůže - vedle NĚHO v posteli leží nějaká černá chlupatá koule. Chvíli po sobě koukali, pak se Azinka nechala hladit a drbat pod bradičkou.
 |
 |
 |
Když se dost vymazlila (cca. neuvěřitelnou půl hodinu), tak vstala a šla k akvárku „lovit rybičky“.
 |
 |
 |
Když pak vstal i Jirka, ještě si spolu v pracovně hráli s provázkem, což prokládali pokládáním hraček na větev (Jirka) a jejich neustálím shazováním (číča)
Teprve po hodině hraní si Azí zalezla za topení. 19. června
Azinka již pochopila, že to u nás bude stejné jako u Vás - tedy já jsem tu spíš od mazlení a na hraní je tu Jirka. Na hrátky s ním už přistoupila a pěkně si je oba užívají.
Jinak se u nás Azulína již pěkně "otrkala", dokonce natolik, že jsme museli udělat ochranné akvarijní opatření. Jednou v noci nás budilo podivné Azinčino rachtání a hopkání kolem rybiček, nevěnovali jsme mu však příliš pozornosti, na její noční vyvádění jsme už zvyklí. Ráno koukáme, že si Azi u akvárka s něčím podivným koulí a zjistili jsme, že ten náš lovec v noci vylovil 3 šneky. Oni totiž mají ve zvyku lézt až k hladině a zde se krmit plovoucími rostlinami, navíc jsou pomalí a to jim bylo osudným. K Azinčině nelibosti jsme usušené fešáky vyhodili a na již tak poměrně úzkou škvíru mezi krycím sklem, filtrem a okrajem akvária přidal Jirka další krycí fólii.
Také jsme měli Azinku opět na chalupě, kdy se jí (kromě stále problematických odchytů cestou tam i zpět) moc líbilo. Byla nadšená z ještě většího výběhu po celém baráku (když se netopí, tak je otevřeno do celého domu, kromě čerstvě vybetonovaného obýváku s tím, že ta nová okna mají při otevření na ventilačku tak úzký otvor, jímž nemá ta naše mrška šanci se protáhnout), z nových schovávaček, vůní i výhledů. Oblíbila si vysedávání na oknech - chvilku tam a zase jinde a pozorování okolního dění a hlavně všudypřítomných ptáčků. V noci se nadšeně bavila lovem můr a jiné havěti. Venkovní pobyt Azinky s kšírami zatím nezkoušíme. Možná až tam budeme v létě déle, ona si prostředí pořádně osvojí a hlavně jen pokud sama o vycházku ven projeví zájem.
18. července
(manželé Lokvencovi hlídali 14 dní dům rodičů, kteří byli na dovolené a vzhledem k množství hladových a žíznivých krků /pes, 6 papoušků, asi milion :o) rybiček a asi 2 miliony kytiček včetně kaktusů, orchidejí a jiných vzácností ve venkovní a zimní zahradě/ se k nim i s Azinkou po tu dobu nastěhovali).
Z Azinky se u nás asi stane místo kočky domácí „kočka stěhovavá“. Trochu jsem se obávala, jak si na nové prostředí zvykne, ale její pobyt s námi byl rozhodně lepším řešením, než jí nechat doma a jezdit jí jen krmit a na chvilinku pomazlit. Takhle jsem měla Azulínu díky dovolené celý den u sebe.
Z té původně plaché chlupatice se pomalu ale jistě stává sebevědomá dáma. Netrvalo ani půl hodiny po nastěhování a Azulína už vylezla z úkrytu a zvědavě si prohlížela své nové království. Očichala celý domek, včetně přístupu k papouškům, kam jsme jí však z bezpečnostních důvodů raději nepouštěli. Ani o kontakt se psí slečnou Monou jsme se nepokoušeli. Obě slečinky o sobě dobře věděly, protože na sebe viděly přes okno kuchyně. Mona do domu nemá přístup. Skoro bych řekla, že když to Azi zjistila, tak se blízko okna producírovala snad i škodolibě, jako by tak říkala "ty dovnitř nesmíš a já jo, heč" ! :o))
Největším rozptýlením bylo pro Azulínu bezesporu tatínkovo obrovské asi třísetlitrové akvárium. Z něho byla naprosto unešená a trávila před ním hodně času. Druhým nejoblíbenější místem kočičí slečinky byla ložnice, a to 2 velká okna, schovávačka za postelí a hlavně postel samotná (až budou toto o své posteli rodiče číst, budou jim asi vstávat vlasy na hlavě :o)).
Azulína se už natolik otrkala naším stěhovavým způsobem života, že dokonce již ten první večer po nastěhování vylezla z úkrytu a odvážila se do obývacího pokoje, kde s námi byl i můj bratr - považte: cizí chlap!!!. Ne, že by se k němu nějak hnala, nebo se s ním mazlila, ale vlezla si pod stůl, odkud na něho zvědavě pokukovala, očichala mu nohy a pak se i před ním klíďo píďo usadila před akvárkem a (naštěstí jen přes sklo) lovila rybičky.
27. července
Musím Vám napsat úžasnou novinku. Zdá se, že se proces sbližování Azulíny a Jirky po půl roce konečně završil. To, že si spolu již delší dobu hrají a mazlí či že se Azulína nechá od Jirky česat, to jsem Vám již psala a svědčí o tom i "kočičí fotodokumentace".
V poslední době již Azazela před Jirkou neprchá, dokonce vylézá ze svého úkrytu i v době, kdy je doma jen Jirka.
Toto pondělí 25.7.05 však došlo k dalšímu průlomu....
Ležíme si s Jirkou večer u televize (každý na své části naší sedací soupravy do L). Azulína je napapaná, spokojená, obchází kolem a pomňoukáváním si jako vždy vyžaduje mazleníčko a to tak, že se rozvalí na zemi a nastaví bříško k hlazení.
 |
 |
 |
Když jsem jí dost vymazlila, tak Azulína vstala a opět začala obcházet sedačku, že si vyskočí, aby s námi "sledovala televizi".
Začali jsme jí tedy s Jirkou oba povzbuzovat, aby k nám hupsla (vždycky s tím ta kočičí slečinka dělá trochu drahoty). Najednou se odrazila a ladným skokem přistála na své oblíbené černé dece, kterou měl JIRKA !!! přikryté nohy! Zatímco se Azulína klíďo píďo stáčela do klubíčka mezi Jirkovýma nohama, my jsme na ni oba vyjeveně zírali. Jirka snad ani nedýchal, aby toho našeho - do té doby strašpytla lekavého - nevyděsil hlasem či sebemenším pohybem. Azinka tak u Jirky vydržela asi půl hodiny, chvilku po nás jukala a poté i usnula.
 |
 |
Přízeň naší Azulínky přetrvává i nadále, a proto věříme, že po půlročním snažení jsou konečně ledy mezi Azinkou a Jirkou úplně prolomeny.
aneb láska nedůvěřivé chlupatice získána.
Milí manželé Oppovi, 14. července 06tak jsem se konečně dostala k tomu,
abych o té naší chlupatici napsala pár slov.
Jak jste mohli vidět z fotek, Azulína si to u nás pěkně užívá. Všechny postele v bytě jsou její. Na letišti se umí vyvalovat stejně dobře jako na gauči. Drbáníčko a mazleníčko Azi miluje tak jako hry. Na muchlování jsem tu převážně já a na hry s provázkem či míčky a myšičkami je tu zase Jirka.
Ani akvárko Azinku neomrzelo a prosedí u něho i hodiny pouhým pozorováním a také "chytáním" rybiček - to naštěstí jen přes sklo.
Také přímo zbožňuje svou "škrábací" bezinkovou větev. Zvlášť, když jí Jirka doveze novou, čerstvou, pěkně voňavou, to se pak Azi může zbláznit. Větev obíhá a divoce na ní skáče, pak jí škrábe jako o život až piliny lítají na všechny strany. Asi si umíte představit, jak po jejím nájezdu vypadá koberec pod tou větví :o).
 |
 |
 |
 |
Ačkoliv si už u nás, myslím, dokonale zvykla, je to stále tak trochu bázlivka a lekavka. Jak někde uslyší neznámý zvuk, nebo třeba kroky na schodech, hned se běží schovat. Kromě prostoru za sedačkou, kde občas tráví dny (pokud tedy zrovna neleží v posteli), si jako odpolední a večerní úkryt zvolila prostor pod americkými kamny v obýváku, odkud má dokonalý přehled, co zrovna děláme, zda nemáme něco k snědku, či zda náhodou nejdeme do kuchyně, něco dobrého jí nasypat do mističky.
Ta její ustrašenost nás tuhle pěkně pobavila. Vím od vás, že se Azulína nesnese s žádnou další číčou, že na ně útočí a nenechá si nic líbit. Vůbec nás proto nenapadlo, co způsobí moje nové "učící" bačkory. Při nočním učení mě často zábly nohy a proto jsme koupily ty úžasné chlupaté papuče. Hned v krámě se mi líbily, protože vypadaly tak trochu jako naše Azulína - prostě černě chlupaté číči. Jen jsem měla trochu strach, když je Azi takový malý kočičí agresor, aby mě Azi nehonila a po bačkorách nechňapala, nedrápala je a nekousala.
Opatrně jsme tedy bačkory nejprve "bez nohou" nechaly stát v pracovně a čekali s obavami Azinčin útok. Jak je ale Azulína uviděla, děsně se vylekala, úplně nadskočila a tryskem zmizela za gaučem. My se z toho mohli potrhat smíchy, škoda, že nemáme kameru, to byste se také pobavili. Milým botám se Azi vyhýbala skoro týden, ale když zjistila, že na ní bačkory nezaútočí, tak je nakonec očuchala a "přijala do rodiny".
No jo, už je i z té naší princezny pěkný loudil. Když byla u vás sama v pokoji, neměla se to šanci naučit. U nás však "společným stolováním" zjistila, že když se bude dostatečně lísat, tak sem tam něco od stolu odpadne. Moc ale sýrům či salámům nedá. Stále má nejradši syrové masíčko, zvláště jatýrka miluje k zbláznění, a také sušené granule.
Také na chalupě se jí líbí, má tu veliký výběh a množství schovávaček. Miluje tu spoustu oken a výhledem do zahrady plné stromů a samozřejmě ptáčků. To je ale podívaná! "Chytáním" ptáčků Azi také dokáže trávit hodiny.
Jen to cestování jí nedělá dobře a myslím, že už to lepší nebude. Nejlépe to snáší, když si jí i s přenoskou vezmu na přední sedadlo. Dvířka většinou otevřu a Azi hladím v bedničce, případně jí nechám trochu vylézt a koukat z okénka. Úplně jí ale nepouští, obávám se, že by se svou láskou k malým prostorům zalezla někam pod sedačku a kdo by jí pak, chudáka, odtud tahal.
Prostě je to náš svéhlavý drahoušek. Nedá si jen tak poroučet, rozhodně nepřiběhne na první zavolání, je to přeci dáma!!! Mazel je to ale veliký a labužnicky si ty chvíle muchlování užívá. Jak má chuť, vleze za námi pro pomazlení do postele, na gauč, či třeba na WC :o) a když má pocit, že jí při učení už moc dlouho zanedbáván, nenechá si to jen tak líbit a vyskočí si přímo na stůl a lehne si na učebnice či na klávesnici počítače.
O tom, že se mnou Azulína i studuje svědčí poslední přiložené fotografie, na nichž se se mnou Azi připravuje na poslední písemný test studia (a naučila se výborně). Nyní se mnou musí ještě v červenci dopsat diplomovou práci a naučit se na poslední dvě státnice. Dostudováno by tak Azi měla mít asi koncem října. Už aby to bylo, aby bylo ještě více času na hraní a jinou zábavu.
Tak snad jsem vám podala dostatek tak dlouho :o) očekávaných "kočičích" informací, abyste si udělali obrázek o tom, jak si s námi Azinka (a my s ní) žije a užívá.
Mějte se oba moc hezky.
Srdečně zdraví a pusinky posílají Azulína a její doprovod :o)