Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Virtuálně adoptovaný Pajdíček píše svojí mamince
 17. května 2008, Redakce


Dobrý den,
tak si představte co mi dneska provedli. Ráno jsem se vzbudil, snídani jsem sice nedostal, ale ani jsem neměl hlad. Vyšel jsem ven, kde krásně svítilo sluníčko. Natáhl jsem se pod smrček a vyhříval se na sluníčku. Byla to paráda. Před obědem mě panička volala domů, tak jsem já blázen šel, protože jsem si říkal, že dostanu nějaký dobrý oběd, ale zase nic. Já už měl hlad jako herec. Místo toho mě chytli nacpali do přepravky a strčili do auta. No prostě hrůza. Cestování nesnáším, vůbec mi neřekli kam jedu a tak jsem se docela bál. Celou cestu jsem křičel a dvakrát jsem se pokakal. Potom jsem to zjistil, oni mě vezli na veterinu!!! To jim teda nezapomenu!
Byl tam nějaký úděsný doktor, který mě popadl, cvičil se mnou, no hrůza. Tolik tělocviku jsem snad ještě nezažil. Chtěli abych chodil po ordinaci - to určitě. Spíš jsem koukal kam bych se zašil. A potom najednou mě něco píchlo do zadečku a začalo mi být nějak divně a chtělo se mi moc spát. Nevím co mi prováděli, ale vzbudil jsem se naštěstí doma ve svém pokojíčku, bylo mi zle, mám vyholené břicho a v puse mi chybí jeden zub. No, řeknu Vám pěkně mě ty naše ženský naprdli! Panička u mě sice seděla a hladila mě, ale zatím se mooooc zlobím. Jestli se to bude opakovat tak tady nebudu a odstěhuji se.
Jé teď jde panička, tak já mizím, protože míří k počítači, jen doufám, že si to nepřečte, s tím stěhováním jsem to zase tak nemyslel.
Tak a teď zase já.
Doktor Pajdíčka pořádně prohlédl, nejdřív vůbec nemluvil. Pajdík byl jak na spartakiádě až jsem si říkala, proboha kam jsem tě to vzala, byl dost od rány. Vůbec na něho nepromluvil. Pajdíkovi udělal rtg. a ultrazvuk, který jsem neviděla ani tady v nemocnici (prý jsou jen tři v republice) a nakonec ještě, když už Pajdík spal, mu vyčistil zoubky a jeden musel bohužel vytrhnout. Prý už jich má jen pár.
A teď to nejdůležitější. Pajdík je z hlediska neurologického i ortopedického naprosto v pořádku. Páteř má jen trošku křivou, klouby a pánev plně vyvinuté. Artróza žádná.
Pajdíček s Rézáčkem
A teď ten průšvih. Má zúženou hlavní cévu, která vyživuje pánevní pletenec. Proto mu špatně fungují zadní nožičky. Prý se to stává po prodělání těžkého zánětu, ale mohou to mít i kočky, které žijí celý život v domě. Řekl, že to vidí teprve po třetí za život. V té cévě je vlastně jako sraženina, která už ale zmineralizovala. Nejhorší je, že se s tím nedá nic dělat. Operace by byla velice riskantní. Jednou to prý dělali na klinice Jaggy v Brně, ale kočička stejně zemřela. Prý je v té cévě obrovský tlak a když už se rozřízne je to časově omezené a potom to šití musí být také velice kvalitní. Prostě by to byl hrozně velký risk a naděje, že se to povede je strašně malá. S tímto postižením může žít dlouho, nebo může taky brzy ochrnout na zadní nohy. Dostal jakousi injekci s Prednisonem, která mu vydrží 5 týdnů. Když uvidíme do týdne zlepšení bude možné jí ještě tak jednou až dvakrát zopakovat.
A teď další věc, Pajdík má zvětšené ledviny, taky po těžkém zánětu a v močovém měchýři jakousi sedlinu. Jedna ledvina i na rtg byla vidět, že je jakoby hrbolatá. Doktor řekl, že by se zaměřil na ty ledviny. Doporučil kvalitní baštu zaměřenou na ledviny. Daroval nám 3kg granulí, speciálních granulí na ledviny. Prošla jim záruční doba v lednu, ale jsou v pořádku, jen je nesmí už prodávat.
A ty jeho tlapičky, které bývají jakoby oteklé a hlavně jsou stále hodně měkké, k těm nám řekl, že to vypadá jako by byly rozleptány od nějakého louhu, nebo kyseliny. Prostě mu úplně chybí ta vrchní tvrdší vrstva kůže. Sám doktor řekl, že toho musel hodně zažít. A nebylo to nic pěkného.
Takže jsem Vás asi moc nepotěšila, že? No alespoň už víme co mu vlastně je.
Adopčníé list Naše doktorka tvrdila, že má staré zranění páteře a od toho srostlé obratle. Přitom páteř má naprosto v pořádku. Dávali jsme mu dietu j/d a želatinu na klouby úplně zbytečně. Místo toho už mohl několik měsíců užívat dietu na ledviny.
No nic, budeme se snažit napravit co se dá. Uděláme pro něho maximum a budeme se modlit aby se ta mizerná céva už nezužovala.
Dneska s námi Pajdulínek naštěstí už mluví, ale ráno, když jsem se stavovala pro mamku, se honem schoval pod regál asi si chudínka myslel, že zase někam pojede.

Ludmila Funková