Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Obyčejné rituály?
19. dubna 2008, Miroslava Kocurová
Každé ráno už pět minut před zazvoněním budíku jede vedle mé hlavy dost hlasitý motorek mojí rezavé Cindy. Když zazvoní budík, nevstávám. Ještě pět minut, prosím, ale Cindy je neúprosná a rozjede to ještě hlasitěji. No dobrá, sednu si a schoulím ji do své náruče. Dostane pusu na čelíčko a pak hezky za každé ouško, aby jim nebylo líto. Chvíli ji hladím a mazlíkuju a to už z dětského pokoje příjde Matýsek, posadí se před letiště a čeká, kdy příjde řada na něj.
V té chvíli je pravý okamžik pro Luckyho, aby zmizel po hudinovsku pod závěs u sporáku. Cindinka se zvedne a jde ulovit mé nohy, tak jí s nima trochu zahejbám, ať má radost. Pak přes ni přehodím peřinu a ona ví, že se už vstává. Vyskočí a čeká až ji zvednu, odnesu do kuchyně a položím ji na prádelní koš. Matýsek jde za mnou a než ji položím, už je ve vanně a „loví“ u výpustě. Tak si ho zvednu a taky ho opusinkuju. Chvíli ho pomazlíkuju a jde se do kuchyně. Lucky už je bezpečně schovaný pod závěsem u sporáku. Zajdu si obléct tepláky, aby mi nebyla zima a naplním misky. Luckymu ji dám pod závěs a jdu se umýt a vyčistit záchodky. Když se vrátím jsou už miciny v pilném olizování kožíšků po snídani. Taky chcou být čisťounké. Celou dobu, co se oblékám a chystám do práce mně sledují jako ostříži. Ani maličkost jim neujde. Ještě jim naliju čistou vodu, dosypu do misky suché a můžu jít do práce vydělávat na konzervy. Po celou dobu, co se obouvám, mně sledujou. Copak se jim asi honí hlavou. Když odcházím, tak jeden sedí na botníku a druhý leží v kuchyni pod stolem a celou dobu ze mně nespustí oči. Koukají tak jako podezřívavě, asi si myslí, že se chodím do práce flákat nebo co. Řeknu jim ahoj miciny zavřu dveře a odcházím čekat pod okna na odvoz. Cindy sedí na okně a pozoruje mně. Jakmile nasednu do auta, už je dole z okna. Copak se asi děje doma? Hurá mamina je pryč – začíná mejdan. A pěkně to tu rozparádíme. Rozhážeme hračky, shodíme všechno ze stolu, rozneseme stelivo až do předsíně (když se daří tak i do kuchyně) a rozsypeme trochu krmení po koberci. Prostě ať je legrace.
Když se vracím po druhé hodině z práce, sedí už Cindy opět na okně a vyhlíží mně. Jakmile si mně všimně už je dole. Bacha! Mamina se vrací, honem uklízet. Ale v tom spěchu se jim to vůbec nedaří. Při tom všem lítání nadělají ten nepořádek ještě větší. Ale to už vcházím do dveří. Cindy a Maty sedí způsobně v předsíni a podávají hlášení. Po dobu naší služby se vůůůůbec nic nedělo. Lucky je opět bezpečně ukryt, tentokrát za skříní a tváří se, že tam vlastně ani není. Vše je v normálu. Zuju se, naplním misky a uklidím ten mejdanovej binec. Misky jsou vylízané, miciny umyté a můžu je pomazlit. Pak nastává běžná práce v domácnosti.
Lucky obvykle vyleze zpoza skříně až večer, když zalehnu k telce. Postavím se a on zajede pod sporák. Naplním mu misku a Cindy a Mates ochutnají, jestli nedostal něco lepšího než oni. Teprve potom vyleze Lucky a vylíže zbytek. Pak nastává nejhezčí chvíle dne. Lucky si s Matym začnou hrát a dovádět. Cindy si vleze vedle mě na gauč a nechá se drbat. Hezky si packou posune moji ruku přesně tam, kde to potřebuje. Telku mám sice puštěnou, ale to co se děje kolem mě, je obvykle lepší program. Když nastane čas jít spát, tak se jdu okoupat a aspoň jeden z nich mi asistuje. Samozřejmě, že Lucky ne. Je opět po závěsem a kontroluje, jestli jsem dobře umytá. Do postele jde se mnou Cindy, ještě se mazlíkujeme a ona mi vrní do ouška něžnou ukolébavku.