Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Kocouří mejlování, březen 2008
8. března 2008, kolektiv kocourů vlastní packou
Mourek píše:
Ahoj kucí, ahoj Čáro a ahoj Matěji,
Já už sem se vám děsně dlouho nevozval, přitom si s váma moc rád mejluju, jenže kucí, já vám mám fakt tolik práce, až nevim, kde mi hlava stojí. Totiž vona ta moje Alice mě už tak dočista zblbla tou ochranou přírody a všeho živého, že esli to takhle pude dál, tak se snad ze mě, strašlivý šelmy kočkovitý, stane i vegetarián. A to bych přece jenom nerad, tuplem takhle na starý kolena, protože já mám masíčko teda jako fakt rád. No ale jen si to představte, já už ani myši nelovím, já je zachrańuju! To koukáte, co?! Totiž to zase začala ta Alice – do
kanceláře Společnosti se nastěhoval myš a ona ho tam klidně nechala a ještě mu tam přistrkovala žrádýlko, místo aby mě dovolila se do něj pořádně po kocouřím pustit, prohnat mu perka a vystrnadit ho z baráku. Dokonce mu dala i jméno: Robin. A po mě asi chce, abych byl taky jako Robin, no víte kerej, tej Húd, ten anglickej Jánošík, co chudejm dává a ochraňuje je. Já jim teda zatím nic nedávám, taky co když nic nemám, že jo, ale taky jim nesmím nic brát. A to jim a ne jemu říkám proto, protože do garáže se vzápětí nastěhoval nějakej příbuznej toho Robina. Asi dostal echo nebo co, jako že je tady docela dobrej bejvák navíc s plnou penzí, takže dostal jméno Fišta a teď fiští z jednoho pytle slunečnic zas do druhýho pytle ve kterým je pšenice a z tý zas do ovesnejch vloček a tak furt dokola. No to je jasný, že tohle jim teda rozhodně brát nebudu, tak hluboko jsem ještě neklesl, jednou sem šelma a basta, ale přece jen sem na ty myše koukal úkosem a nejrači bych na ně vlítnul a grrrrr! No a o Pepině už víte skoro všecko, ale nevíte, že tahle nána nesnášenlivá co se se mnou zas tuhle znova porvala když jsem šel do kuchyně, se asi chtěla Alici zavděčit nebo co a přinesla jí myša do ložnice. Tak teď ten myš běhá Alici v noci po peřině a po hlavě a dostal jméno Pišta, akorát nevim jestli piští, protože já v noci nahoru do pokojů nechodím. No je to tady kucí jak v pohádce, jak v nějakým myším hradě. No a když už to tady bylo tak zamyšovaný, tak já sem potkal venku docela hezkého myšáka a taky jsme si začali tak trochu rozumět a právě byla hrozná zima a fičelo děsně, tak jsem ho bafnul do tlamičky a přines sem ho rovnou do kuchyně, aby ten muj novej kamarád venku
nemrznul. A Alice jásala a hned mu dala jméno Basílek (ani se se mnou neporadila, přitom je to MŮJ kamarád) . Tak teď Basílek bydlí ve špajzu a v kuchyni a je z něj teda jako myš kuchyňský a je ze všech těch myšů nejmlsnější, ale taky nejstatečnější a jako jediný se nechal vyfotit. No a jasně že je ten můj myš i nejmazanější ze všech myšů, kucí představte si, že jemu nestačí že má k dispozici nonstop kočičí misky s granulemi, konzervami a vodou a oříšky a müsli a ovoce po stolech a navíc tisíce pohodlných a bezpečných pelechů! On vám je tak mazanej, že si našel
superskvělejch pelech a zároveň žrádýlko v chlebech nakoupených do foroty pro kachny. Parchant jeden se každou noc prokouše dovnitř šišky a pak v tom tunýlku přežraný až běda chrní až do svítání. Ráno je v chlebu díra a myšák v čudu. Chichi, to koukáte, jak je ten můj kámoš šikovnej, co?!!!
Tak už kluci ale vážně přijeďte, abyste se na Basílka podívali, ale musíte mi slíbit, že ho nebudete lovit ani honit, protože on je fakt můj kámoš páč tu nikoho jiného v domě nemám, a že nebudete honit ani ty ostatní myšové, protože to by nás zas honila Alice a bylo by zle. Tak kucí ahoj, už jsem celej utlapkovanej z těch kláves (proč je nedělaj větší, tohle není pro naše tlapičky) a ozvěte se!
Mourek
Kocouři odpovídají:
Ahoj Mourečku,
No to jsme ale rádi že ses ozval, my už se divili co se děje že pořád nic od tebe nejde. Jo, ty klávesnice jsou děsný, takže u nás většinou píšu já, Matěj, protože mám mnohem štíhlejší tlapičky než Čára, ale on stejně sedí vedle mě a píšeme to společně. My máme doma jednu děsně starou klávesnici a ta má mezi těma knoflíkama větší mezery a je celá taková bytelná, akorát kočičí víš, jenže Jana říká, že jí nemůže zapojit, protože to prej má blbou portu či jak. Ono je to s těma slovama nějak divný. Tuhle zas říkala, že našije na ubrus portu, tak proč jí nenašije i na tu klávesnici, že jo? Možná jí to nenapadlo, tak my jí to dneska večer připomenem.
Hele, Mourečku, my ti hrozně přejeme že máš kamaráda myša Basílka, protože my jsme zas rádi že jsme dva a že se spolu kamarádíme a blbneme spolu a vůbec, jenže teď to s tou návštěvou bude horší. My jsme mladší než ty a ty naše pudy a instinkty v nás háraj ještě děsně moc a to teda fakt nevíme, jestli bysme vydrželi Basílka a ty ostatní myše nehonit a nelovit, je to prostě moc silný. Ona Jana se na nás taky na chatě zlobí když jí nosíme myši a my to víme že nebude nadšená a dokonce bude mít i řeči, ale stejně je prostě honit MUSÍME, děj se co děj. A taky bysme nechtěli zlobit ani tebe ani Alici, natož ublížit tvýmu kámošovi, tak radši počkáme – třeba až se na chatě trochu vylovíme do zásoby, tak pak budeme moct i k vám, jo?
Navíc my bychom teď stejně neměli čas asi přijet, vypadá to, že budeme mít hodně práce. Jana brečí, že má velké potíže s očima a že jestli to půjde takhle dál, tak že bude do roka slepá a že jí asi nezbyde nic jiného, než si z nás vycvičit vodící kocoury. A vodit slepce, to je Moure moc zodpovědná práce, snad ještě zodpovědnější než být sekretářem a tak už se na ní chystáme a zacvičujeme a vodíme paničku po bytě všude kam jen jde. No, upřímně řečeno, moc nám to dohromady asi zatím nejde, protože ona říká, že se jí motáme děsivě pod nohama a navíc nás každou chvíli některého přišlápne, ale co – nikdo učený z nebe nespadnul a cvik dělá mistra, vždyť s tím učením teprve začínáme, že jo, ona i my.
Tak tě zatím moc pozdravujeme a jdem se zase učit
Ušlápnutý kocouři Matěj a Čára.