Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Tady vládnu JÁÁÁ!!!
21. února 2008, Marcela Vávrová
No teda ale, tak to ne.Dnes nám zprovoznili počítač doma (dříve Marcela urážela štvavými články z práce) a já se dozvěděla, co to o mně napsala za nesmysly.
Hned, jak jsem jí přepochodovala klávesnici a zastínila výhled na obrazovku, tak honem honem píšu a chci satisfakci! Ji jsem odehnala a píšu Vám, paní Alice a sekretáři Moure, no spíš Mourovi, páč Marcela s Alicí budou držet pohromadě a proti nám, že mám svou kočičí pravdu?
Tlapku na srdce, přece byste nevěřili takovýmu planýmu tlachání, taky si to už M. odnesla – má ruce samý šrám a kousla jsem jí do nosu, chichichi. Je uražená, trucuje a šla radši hladit tu babku Cindy, co furt jen chrní v košíku a není s ní žádná zábava. Tak to já využiji chvilky a budu vás všechny o mně pravdivě informovat, resp. psát do světa stížnost:
Tak za prvé – dává mi málo papat (teda hltat). Já, Mancha von
Popelnice, princezna svého rodu První, a oni si mě vůbec neváží. Je fakt, že si vydržkuji – vyvrkám návdavek, ale co to je za způsoby, takhle mě odbývat?! Jó, kde jsou ty časy, když mi stačilo to, co ulice dala. Teď? Chachááá, ani náhodou. Vařená strava? Si se M. zbláznila!! (Cindy jo, ta jo).
Přílohy ke konzervě (rýže, těstoviny, knedlíky)? Děláš si srandu? (Cindy jó).
Syrové maso? Kuřecí – no tak pár kousků, aby se neřeklo, ale když vono to lepííí, fuj! (Cindy 3x jóóó).
Syrové vepřové, hovězí – no tak trošku, ale stejně… (Cindy 10x jóóó´, divím se, že M. ruce nesežere a neutrhne a při své stařecké sešlosti skáče metr vysoko).
No tak to by bylo. Takže M., přihraj konzervu, kapsičku a zajíst to můžu granulkami. Vy máte pocit, že jsem vybíravá? Ale to přece ne, královská veličenstva se přece takhle vybraně stravují odjakživa a já se umím o svá práva patřičně ozvat a přihlásit.
Tak to jsem si postěžovala co se jídelníčku týče a přejdeme k bodu dvě, a sice věcem radostnějším.
Už jsem zase vyhrabala truhlík na lodžii. Strašně mně totiž zajímalo, cože to tam raší. Myslím, že to tam nemělo co dělat, takže jsem to z truhlíku vykopala na zem. No bóže, že s tím šla troška hlíny! A už vůbec nemůžu za to, že se ten blbec převrátil celej. Když padal, tak v letu stačil ještě převrátit držák s kytkou, který stál na zemi před kočičím záchodem. Teda Cindiným, páč já mám krytej, jenomže Cindy asi trpí klaustrofobií, tak musí mít prostor. Následně to bylo jako domino, držák spadnul do toho jejího WC a celý ho přikryl, takže Cindy udělala svou potřebu na koberec.
Uf, to bylo řečí. Chtěla bych ji vidět, kdyby měla koček milión, jak se říká v tom večerníčku Mach a Šebestová, já jsem totiž Kočka Vzdělaná, mohla bych jít z fleku do Milionáře. A vůbec, tahle domácnost začíná být nějaká nudná, do lodžie dali sítě a už je to procházení po parapetu v 11. patře docela nuda, žádnej adrenalín. Vánoční stromek taky odstranili – jaká ubohost. A to jsem si myslela, že mi tam nainstalovali jako novou zábavu na pinkání vánočních ozdob směr stromek-stěna, ale prý že ne. Já jsem Kočka Sportovní a tímto je mi bráněno ve sportovním vyžití, není to zakázané? Možná, bych se měla se stížnostmi obrátit na nějakou asociaci. S jídlem třeba na nějakou kulinářskou a se sportem – no že bych oslovila třeba fotbalovou? S těma ozdobami bych mohla hrát první ligu. 
Ále, docela mě otrávili. Já jsem Princezna Statečná První, vládnu železnou tlapkou fšem a to doslova. Jak to, že si přizvali dělníky na sítě a na plastová okna? S Cindy to ani nehlo, prochrápala jejich návštěvu v košíku a já, Statečná, nooo… zahučela jsem na dva dny do koupelny pod vanu. Ale nebylo to z bázně, to mi věřte! Já se zkrátka obávala, že by si mně mohli – takovou krásnou modelku – odnést. To přeci nejde. Tady vládnu Jááá!!! S úctou Vaše Mančinka
P.S.: Myslí si někdo, že mám přehnané sebevědomí?? Nikdo není proti? No proto!
Razím heslo Carpe diem, užij dne a Per aspera ad astra, přes překážky ke hvězdám.