Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Nejkrásnější Nový rok
 29. prosince 2007, Jarka Svobodová


Už jsou to dva roky, co se nám o Vánocích ztratil náš perský červený kocour Míša. Na Štěpána ráno v šest jsem ho s naší kočkou vypustila do zahrady se vyvenčit, a protože bylo obzvlášť větrno a déšť, který předtím napadl, rychle zmrzl, kočka byla zpátky hned. Ale náš pecivál, který nedojde ani sto metrů od domku, nepřišel. Začali jsme ho hledat, postupně se přidávala celá rodina, sousedé. Bydlíme v zahrádkové čtvrti, a tak nás napadlo, že ho mohl zahnat nějaký pes do sklepa. Hned jsme dali inzeráty s jeho barevnou fotkou a telefony, vypsali jsme dvoutisícovou odměnu oznámili to útulkům a veterinářům. Dvakrát jsme obešli všechny sousedy v okolí a kdo dovolil, tomu jsme prohlédli sklep. Někteří nás nepustili a tvrdili, že tam nic nemůže být. To jsme pak byli namydlení. Povolení k prohlídce jsme neměli. Byly to hrozné dny, a což teprve noci. Sem tam někdo volal, že ho někde viděl, ale i když jsme tam hned letěli, nebyl to on.
Když člověk neví, co se s jeho zvířátkem stalo, je to zlé. Naše kočka byla jediný spokojený člen rodiny - konečně bude jedináček. Dírou ve dveřích na zahradu, kterou každou noc zavíráme a nyní byla trvale otevřená, ji ani nenapadlo chodit. Držela se nás jako klíště. Asi si říkala: to zrovna, bůhví kam jste zašantročili kocoura a teď se chcete zbavit i mě! Sousedé nás také moc nepotěšili, jeden řekl, že už nám ho asi někdo snědl, druhý se divil, že naši dva psi ho neohlídali. Uběhl celý týden a my už přestávali věřit.
A pak na Nový rok v šest ráno něco strašně smutně mňoukalo na chodbě za našimi dveřmi. V polospánku si říkám, že naše kočka asi byla v podkroví a teď běhá po baráku, a jdu jí otevřít. A vyvalila se na mě oranžová smradlavá koule, hlasitě mňoukající, ale strašně šťastná. Hned se všichni seběhli a já kocoura málem samou láskou umačkala.
Asi dvě hodiny nato zvonil telefon. Hlas staršího pána se mě ptal, jestli se nám už vrátila kočička. Říkám mu, že to byl kocourek, a když jsem se chtěla zeptat, jak to ví, položil sluchátko. Pak mi došlo, že to byl asi nějaký vzdálenější soused, který měl chudák špatné svědomí, že se ve svém sklepě nebyl podívat, a tak nám aspoň zavolal, aby se přesvědčil, že když teď kocoura vypustil, on našel cestu domů. Ani o odměnu se nepřihlásil. Ale jeho sklep musel být v pěkném stavu!
A tak jsem zažila nejkrásnější Nový rok ve svém životě.




Zpět