Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Dopis od kočičky Fanynky z Poličky
17. listopadu 2007, Ludmila Funková
Ahoj Alice a Mourku, moje panička o vás často a hlavně hezky mluví a tak jsem si řekla, že vám napíšu.
Jmenuji se Fanynka a jsem nejmladší z rodiny Funkových.
Když jsem byla hrozně malinká naši sousedi mě nechali běhat po venku i když jsem byla nemocná. Později jsem už měla očička zalepená tak moc, že mi nešly vůbec otevřít a navíc velikou rýmu a trochu kašel a asi i horečku. Zkrátka jsem byla tak zesláblá, že jsem zůstala ležet uprostřed cesty a nemohla dál. Prostě jsem bezvládně ležela ve spadaném listím a ani nevím jak a kdy jsem se probudila u někoho v náručí. Ale to si mě už pán nesl domů, že prý, když si mě ti lidé neváží, tak si mě ani nezaslouží!
V novém domově mi hned očistili očička a já se mohla rozhlédnout, byly zde i jiné kočičky a dokonce dva psi, ale hlavně tady bylo krásné teplíčko. Dostala jsem napapat a nějakou tabletku, kterou jsem pak brala ještě několik dní, a hned mi bylo o moc líp. Zato ta očička, to vám byla úplná hrůza, skoro celý měsíc mi je mazali mastičkou a kapali do nich jakési kapky, ale teď už je všechno v pořádku a já mám očka jako rys.
Rozhodla jsem se vám napsat, protože si už nevím rady s tou mojí paničkou. Ona je totiž pořád hrozně smutná. Myslíme si, že je to kvůli bráškovi Bertíkovi, který nám přednedávnem umřel.
A tak jsme si se starší sestřičkou Julinkou řekly, že to tak nemůžeme nechat a rozhodly se, že budeme paničce co nejvíc pomáhat a věnovat se jí, aby byla veselejší.
Teda já se snažím co to jde. Jakmile panička přijde něco dělat do kuchyně, hnedka se pořádně rozeběhnu a přes nohy a záda jí vyšplhám až za krk, odkud mám báječný výhled na to, co právě dělá.
Pomáhám mooooc ráda a obzvlášť, když je to něco super zajímavého, jako např. loupání brambor a následné žbluňkání oloupaných brambor do hrnce, nebo něco hodně voňavého, tak hned seskočím a musím to prozkoumat zblízka či nejlépe i ochutnat. Vždyť co kdyby bylo zapotřebí něco dochutit? Ale, tuhle jsem slyšela jak ta moje říká páníčkovi, že už má nohy a záda poškrábané jakoby prolétla trnitým keřem. Tak si mě páníček vzal do náruče, zpříma mi pohlédl do očí a řekl, že jsem snad musela vypadnout satanovi z prdýlky, když letěl kolem. To mě fakt docela urazil, já, taková hodňoučká Fanynka??? a že prý malý satánek, no to snad nemyslel vážně?
Dnes ráno jsem se chtěla podívat do trouby odkud vycházela kouzelná vůně, ale panička mě hned odstrčila. Přesto jsem trvala na svém, musím přece zjistit co to tam tak pěkně voní? Jenže místo toho jsem byla potupně vystrčena za dveře na chodbu, do trouby se panička podívala sama a mě pustila zpátky, až když bylo po všem. Doufám, že dostanu alespoň ochutnat, když už jsem se tam nemohla podívat.
Pomáhám prakticky se vším. Tak třeba se zametáním, neustále se snažím nasedat na koště a tlačit ho tím dolů, ale nemohu se na něm dost dobře udržet a ty kupičky smetí, to vám je potom hotová hrůza. Panička je vždycky namete na určité, podle mě naprosto nevhodné místo, a tak já ochotně pomůžu a tu kupičku přemístím jinam. Odpoledne jsem zase pomáhala hrabat listí. Byla jsem poprvé od své nemoci venku a řeknu vám, to byl teda zážitek, těch věcí a vůní a byly tam i kočičky zezdola od babičky a dokonce i dvě kačenky - ty jsem ještě nikdy neviděla, no byla jsem z toho celá pryč.
Všichni jsme se snažili pochytat co nejvíce lístečků, to vám byla dřina. Běhala jsem z místa na místo a lístečky létaly sem a tam. Když jsem se trošánek unavila, raději mě odnesli domů, prý že mám mokré nožičky a bříško a mohla bych onemocnět. Tak jsem se na to hrabání listí dívala alespoň z okna.
Teď sedím u televize a sleduji a s pánem fotbal, před chvílí jsme dali goool, pán se velice hlasitě radoval a to jsem se teda pořádně lekla.
Včera jsem chtěla pomáhat i při koupání, skočila jsem do vany, ale nepočítala s tím, že je ta voda tak mokrá, naštěstí mě panička hned vytáhla a osušila. Zjišťuji, že některé věci mě prostě dělat nenechají.
A sestra Julinka ta zase pomáhá třeba při psaní na počítači, jakmile si panička k němu sedne, hnedka jí vleze na klín a tiše si s ní povídá. Někdy to paničku rozpláče, nevěděla jsem jestli je to tím, že Julinka vypadá stejně jako Bertíček a tak jsem se jí zeptala o čem spolu mluví. Julinka říkala něco jako, že tady k té naší paní doktorce už budeme chodit jen na odčervení, jakési kastrace, nebo třeba když budeme mít nemocná ouška, nebo očička a naši kamarádi pejsci na očkování. Panička prý slíbila, že si každý měsíc dá stranou takové kouzelné papírky a když onemocníme, tak nás odveze někam daleko, kde nám určitě pomohou líp.
No a zrovna včera přinesla domů novou kočičku, ale ta je nějaká divná, posadila jí na skříňku a ona tam furt sedí. Ptala jsem se naší nejstarší kočičky Barunky jestli neví co to s ní je? A ta mi vysvětlila, že kočička není živá, ale z hlíny a že jí lidé říkají - kasička.
Julinka má s paničkou asi nějaké tajemství, protože Julinka za paničkou ustavičně běhá a něco jí vykládá, nespustí z ní oči a představte si, že jí nenechá samotnou si dojít ani na záchod nebo se vykoupat. Je s ní prostě pořád, když má přijít z práce už jí vyhlíží a jakmile se objeví začne strašně křičet, jakoby se neviděly týdny. Panička jí musí hned pochovat a vyptávat se co tady sama dělala a Julinka vypráví a vypráví. Julinka taky dostává úplně jinačí jídlo než my ostatní a brácha Matěj říkal, že je to možná proto, že Julinka byla jako malá hodně nemocná. Tak já nevím, ale zase tak moc mi to nevadí, protože vždycky dostanu taky ochutnat té Julinčiny dobroty.
Tak a teď už budu pomalu končit, chystá se bašta, slyším, že hledají malého raráška, takže musím běžet.
Mám vyřídit pozdravení od nás všech chlupatých poličáků pro všechny pražáky.
Posílám pár fotek,aby jste věděli, jak je ta naše rodina veliká a tůůůze spokojená.
1.jsem já Fanynka - takhle vypadám, když celý den pomáhám, večer jsem úplně hotová
2.je bráška Kulíšek, ten je jen o trochu starší než já a představte si, že ho někdo vyhodil v těch prvních mrazech na místní kravín
3.ségra Julinka o té jsem už psala, že i jí, vlastně jako všechny ostatní kočičky co tu bydlí, nějací zlobiví lidé zahodili už jako malinké koťátko
4.bráška Matýsek, ten je hrozně fajn, nikdy nezkazí žádnou legraci
5.sestra Myška, ta je trochu zvláštní s paničkou se mazlí, ale na nás mrňousky syčí a někdy nás chce i plácnout, ale panička se nás zastane a nedovolí aby na nás byla zlá
6.sestra Šmudlinka, ta si s námi taky občas hraje, ale vždycky se u toho naježí až z ní jde strach
7.ségra Medulinka, ta má chování a vystupování opravdové princezny, ale i princezna se někdy zapomene a prožene po obýváku malý míček, nebo myšku, kterou máme na hraní
8.sestra Boženka, ta celý den spí a jí, stačí otevřít ledničku a Boženka běží jakoby týden nejedla
9.naše nejstarší Barunka, ta už chce mít svůj klid a nás mrňat si vůbec nevšímá
10.je náš osmák degu, kterému říkáme Pan Žooo, je s ním legrace bydlí za sklem ve svém domečku a vůbec mu nevadí, že ho při tom pozorujeme
11.je naše Mařenka, prý to má být zakrslý králík?, já tomu sice nerozumím, ale připadá mi dost veliká, hrozně ráda si s ní hraju, běháme spolu po celém bytě
12.jsou naši ptáčci zebřičky Adámek s Evičkou, ty nám tady celý den zpívají a já se na ně ráda dívám
13.je náš pejsek Beník, když dostanu jídlo, musím dávat pozor, Beník mi ho vždycky chce sníst, panička se s ním někdy proto i zlobí
14.je naše Bobinka, ta je fajn, někdy si s námi i hraje, ale když chce mít klid a spát tak ji raději nebudím.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
www.opustenekocky.estranky.cz/