Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Problematika koček v Jižních Čechách
3. listopadu 2007, Denisa Zárybnická
Jižní Čechy - místo, kde se zastavil čas ... České Budějovice - jedno z hlavních dějišť kočičího problému. Toto město se možná pyšní velkým historicky cenným náměstím, ale co se týče péče o zvířata vůbec, s tím se tedy rozhodně chlubit nemůže.
Je zde útulek jen pro psy, pro kočky bohužel ne a ke vší smůle se tu nenachází ani žádná osoba, která by se v tomto kraji o kočky aktivně starala. Za jediný jakýsi „útulek“, tedy spíše kočičí smetiště se dá považovat stodola vedle psího útulku, kam nálezci a množitelé hází kočky a odkud si je také může kdokoliv kdykoliv vzít (pokud tedy neutečou někam jinam).
Naštěstí tu kočky i několik osob krmí, ale jak je známo, jen krmení nestačí. Pravdou je, že pro dospělé kočky, které se tedy ocitnou v této stodole, zaplatí město alespoň kastrace. Další problém je v tom, že lidé, kteří si ze stodoly třeba dříve kotě vzali, tam teď odnáší zase jeho koťata. Pokud je nenosí do stodoly, tak například do kravína na Haklových dvorech až na konci Budějovic. Jinak situace ve městě, je dalo by se říci poklidná oproti Praze a jiným městům. Toulavé skupinky koček na ulici tu naštěstí nejsou. Možná proto, že tu lidé kočky tolik nemají. Ale okolí Budějovic, ať blízké či vzdálenější, to je hrůza. Zde nejde o plaché kočky, zde nejde ani o to že jich je moc, zde se jedná skutečně o týrání a zanedbávání koček, ale nejen koček ale i psů a hospodářských zvířat. V tomto kraji má snad jediný kůň nějakou cenu. To, jak jihočeští obyvatelé vedou své chovy, je více než zoufalé. Nevím jak je tomu v jiných krajích, ale já jsem viděla jižní Čechy, jak jsem viděla a stačilo mi ...Tím, jak se neustále zvyšuje počet nechtěných koček okolo Budějovic, by za pár let mohlo dojít ke „kočičí katastrofě“. Kočky se začnou ještě více nekontrolovatelně množit a situace by se mohla brzy rovnat takovému problému, který vznikl u nás v Praze. Koček je zatím okolo Budějovic desítky, ale v Praze statisíce což je rozdíl. Urychleně se s tím musí začít něco dělat, ale zde nejde jen o účast města z hlediska financí, ani o dary dobrovolníků či soukromých firem, ale tady jde o to, kdo s tím co udělá a jak to udělá. Zatím jsou tu ty „vesnické“ kočky zanedbávané natolik, že se nestíhají tolik množit a umírají ještě před dosažením jednoho roku. Umírají následkem nemocí a hladu, což je významným zdrojem kočičích chorob, především parazitů, toxoplazmózy a herpesviru s kalicivirem, kterými zde trpí 99% koček. Kočky jsou zde vyhazovány jako nepotřebný odpad. Tak jsem si myslela, že tohle mají jenom v Číně a spol., ale kdepak. Skoro ve všech hospodářských objektech v okolí Budějovic najdeme vyhozené či množící se kočky. Tedy alespoň podle toho co nacházím já a není toho málo. Jde o nekastrované kočky a nemocná koťata se zalepenýma očima a kostnatým tělíčkem, hladová, slabá, třesoucí se zimou. Kterým mnohdy už není pomoci...
Tak, to tedy stručně pro začátek.
Nenapsala jsem tenhle článek proto, abych zde popisovala to, co už všichni stejně vědí, ale to, co s tím hodlám dělat já a jaké jsou prozatím výsledky.
Kdo jsem: Studuji střední veterinární školu v Českých Budějovicích (Pro pochopení- součástí studia rozhodně není péče o týraná zvířata, opuštěné kočky apod. Mé studium s ochranou zvířat nesouvisí skoro vůbec, bohužel spíše naopak... Jak jsem se už přesvědčila.).
V Praze bydlím a kočky mám doma ve svém depozitu - depozitum Pomocné tlapky- občanského sdružení na ochranu zvířat, které jsme s kolegy kočkaři založili. Do Prahy se mnou Budějovické kočky jezdí za šancí žít jako „skutečné“ kočky - kočičí mazlíčci a ne jen jako smetí. Během té doby, co v Budějovicích studuji, jsem přivezla opravdu hodně kočiček. Prozatím aktuálně 37, což není rozhodně konečné číslo.Skoro všechny kočky musely být léčené, některé i zemřely a jen několik jich bylo zdravých, tedy v mezích možností. Proč jsem se rozhodla kočky odvážet? Protože jsem nenašla jiné řešení jak jim pomoci. Jihočeské nechtěné kočky budou tedy jezdit do Prahy a budou v péči Pomocné tlapky hledat nové domovy. Tak z ní zatím jediný přijatelný nápad a řešení. Nemůžu bohužel pomoci všem, ale pomůžu každé kočce, která mi „přeběhne přes cestu“ a bude potřebovat skutečně pomoct.
Dohadovat s úřady se nikdo z nás nehodlá, výsledek by byl možná úplně opačný než záměr. Také vzhledem k tomu, že se ty kočky nachází povětšinou na soukromých pozemcích, převážně statcích, nemá k nim v podstatě město/úřad žádnou povinnost.
Bohužel Budějovické kočky nelze v místě nálezu příliš dlouho nechávat. Jsou nemocné a potřebují co nejrychlejší pomoc. Kolikrát je tu alespoň nechám odčervit, některé i naočkovat nebo je delší dobu krmím, ale to bohužel nestačí. Největší problém se naskytne, když je kočka nalezená někde, kam se pro ni vrátit nemůžu apod. Pomáhat jihočeským kočkám opravdu chceme, ale budeme moci nadále pouze za předpokladu, že budeme mít podporu veřejnosti a to nemyslím pouze finanční, ale především jinou pomoc. Tuto prosbu budeme postupně šířit i v Budějovicích, i když tam je výsledek nejistý. Za potřebí je hlavně někdo, kdo by pomáhal s propagací právě tam. Důležité jsou hlavně kastrace, správná péče o kočky a především povýšení kočky z pozice nejposlednějšího zbytečného tvora alespoň na úroveň zvířete domácího. Víme, že to potrvá asi ještě hodně dlouho, než si tito místní lidé uvědomí podstatu věci, ale někde se začít musí. Dále je nutné nové kočky někde ubytovat. Jde o opravdu hodně nemocné kočky, které jakmile vezmu domů, už si přináším i nemoci, parazity a velký oříšek naučit zdecimovaná koťata chodit na záchod. Taková nová koťata i dospělé kočky je potřeba dobře odčervit a poté jejich zdravotní stav nepřetržitě hlídat, jelikož jsou jedna velká továrna na škrkavky a při odčervení často dochází k úmrtí vlivem toxinů mrtvých škrkavek a tasemnic. Spoustu koťat musí brát antibiotika, probiotika, vitamíny, některá koťátka ani nežerou a musí se krmit. Není to jednoduchá práce, nic veselého, ale ten, kdo má kočičky rád a nebere ohledy pouze sám na sebe doufám, že pomůže.
Kdo nemůže pomoci vlastní silou, tedy dočasným azylem pro kočky, může pomoci i jinak. Kočky z jižních Čech umisťujeme do naprosto oddělených karantén, které se musí minimálně dvakrát denně desinfikovat. Počet oddělených místností pro kočky není velký, máme pouze 4 místnosti, což na rozdíl od doby asi před rokem rozhodně nestačí.
Do klecí je nechceme dávat, jelikož stres co prožijí tam, během transportu (jezdíme totiž vlakem) a potom nové prostředí jim úplně stačí, natož ještě klec.
Navíc ani nevědí, jak se taková klec „používá“, než se naučí chodit na záchod apod.
Nějakého člověka je potřeba najít i v Budějovicích. Já tam nebudu věčně. Je tam zapotřebí založit domácí depozitum, milovníka koček, který by si ty chudinky bral domů přímo v Budějovicích a staral se o ně. Věřím, že se i tam někdo najde, ale protože se zatím nenašel, Praha je jediná šance pro tyhle kočky. V Praze je alespoň několik lidí, kteří se o kočky starají, ale tam v Budějovicích nabývám dojmu, že jsem jediná na celé široké okolí.
Kdybychom se rozhodli zavřít oči a nechat kočky kočkama, co by se asi stalo?
Konec pohádky zná každý.
O kočky tu zakopávám na každém rohu. Možná taky proto, že součástí praktické výuky na veterinární škole je praxe v kravínech a tam jsem vždycky jediná, kdo si sebou veze něco chlupatého domů. A za druhé, protože moc chodím na procházky :-)Vzhledem k tomu, že tu bydlím přes týden na internátu kde nesmí zvířata být je dosti problém co s pondělním nalezencem. Naštěstí se vždycky našlo nějaké řešení a nemusela jsem tedy sednout na vlak a jet ihned do Prahy a zase zpátky. Naštěstí tu jsou jedni lidé, kteří bydlí u rybníčků na okraji Budějovic (od nich mám taky nějaké kočky) a co mi vždycky propůjčí alespoň jednu králíkárnu k uskladnění kočičky. Taky známost přes kočky, na jejich zahradě byla hromada koček, postupně jsem je všechny odnesla na kastrace, některé jsem odvezla domů na umístění a tak si tam žije přes deset spokojených koček a nemnožících se. Jenže když je velká úroda králíků a o to větší úroda nalezenců je zase problém. Uvítala bych, kdybych u někoho mohla nechat v ČB kočky nalezence buď do pátku nebo i déle, abych je mohla odnést odčervit, případně naočkovat a do Prahy pak vézt zdravá ošetřená zvířata bez strachu ze zavlečení infekce na ostatní útulkové kočky.
A teď malý přehled toho, jak jsem se podle některých úplně zbláznila :-) :
Rok loňský- Kravín:
Vloni jsem strávila několik týdnů ježděním do kravína na Haklovy dvůr, což mám přes celé město v mrazech 2x denně, ráno v 5 hodin nakrmit, abych stihla školu a odpoledne znovu. V neděli večer „vloupání“ do kravína jen za účelem nakrmení koťat. To bylo někdy v Prosinci 2006 úplná mlha, zima, fuj! Tehdy jsem nemohla 12 koťátek vzít hned domů, protože jsme měli úplně plno.
Jedno z nich jsem bohužel našla mrtvé v klubíčku na seně. Abych odchytla kočičku Kelišku s nádorem v nose, vezla jsem sebou i sklopec. Nakonec se pro koťátka našlo náhradní bydlení, poté i trvalé a tak všechno dobře dopadlo.
Pak si jdu ráno takhle do školy a na hlavní ulici Rudolfovské u popelnic sedělo kotě, byla to Jiskra. Obešla jsem sice okolní domy, ale nikdo jí nepostrádal. Jiskra pak našla domov v Praze u hodných lidí.
Tak to bylo loni, ale letos horor teprve začíná.
Spousta koček a spousta neustále. Raději v Budějovicích kočky ani nikomu nenabízím, to by nemělo význam.
Schválně jsem se ptala na jedné veterině, kolik lidí si tam nechává kastrovat kočky. Veterinář to dokázal spočítat na prstech jedné ruky za poslední půlrok!!!
Odkud se ty kočky berou? Zatím jsou to hlavně statky
Stodola u útulku - 7 koček
Haklovy dvory kravín - 5 koček
Čejkovice kravín - 1 kočka
Bohunice kravín - 4 kočky jsem přivezla, 3 zbývají
Máj sídliště - 3 kočky,
Vrbenské rybníky - 9 jsem přivezla, 2 zbývají
V dalším díle o kočkách, co už jsem přivezla a i o těch, které tam ještě jsou ...
Denisa Zárybnická OS Pomocná tlapka