První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

12. května 2007, Václav Vlček

Asi 15 metrů od mého balkonu začíná domkářská část našeho města. V blízkém domku se zahradou bydlela původně stará paní. Po její smrti, asi před třemi roky, se do domku nastěhovala její dcera s manželem. Nejsou to příjemní lidé a také jsou od té doby s nimi pořád nějaké problémy.

Jednoho dne jsem zaslechl rozhovor dvou starších paní (povídaly si večer na chodníku právě pod mým balkonem) že uvedení manželé chytli na zahradě 2 malé kuny. Zavřeli je do králíkárny a s několika příbuznými prý uzavřeli sázku, za jak dlouho kuňata pojdou hlady. Dostal jsem na ně strašný vztek a okamžitě se rozhodl, že tohle jim teda v žádném případě neumožním. Hned v noci – asi kolem 01,30 hod – jsem se vypravil přes sousední pozemek na jejich dvorek. Opravdu, v prostředním kotci byla kuňata zavřená. Šupal jsem znovu domů pro různé kleště a nářadí a pak se vrátil znovu ke kuňatům. Petlice byla zavřená na visací zámek, ale pletivo bylo přibité jen tak narychlo z venkovní strany králíkárny, takže ho vlastně držely jen ohnuté hřebíky.

Ty jsem na 3 stranách kleštěmi narovnal, pletivo odsunul a za chvíli kuňata mazala rychlostí blesku ven. Pletivo jsem znovu nasadil, hřebíky potichu zohýbal do původní pozice a zmizel také.
Do dneška dotyční sousedé asi bádají, zda se kuny vypařily nebo zda prolezly asi 3 cm oky v pletivu.Jedna z kun se usadila ve stodole přes

dva pozemky dál, dodnes tam sídlí a občas přichází za kočkami na jídlo. Vloni vyvedla 3 další mladé šprčky, ale o druhé kuně bohužel nevím nic. Snad se jí také daří dobře.
Ti nejmenovaní lidé patří k tomu druhu lidí, kteří nenávidí vše kromě sebe, svého uštěkaného psa kterého zkazili a vychovali k obrazu svému a svého majetku. Jsem s nimi v setrvalém válečném stavu Oni moje pohrdání jimi samozřejmě cítí a tak se mi daří jim zkazit leckterou chvíli. Například když sedí na zahradě směrem k mému domu a vidí, že jsem vyšel na balkon, okamžitě se přestěhují zpět dovnitř domku.. Pokud bychom se měli potkat na chodníku, raději rychle přejdou na druhý chodník a dělají, že mě nevidí atd. atd. Nedělá mi radost takto působit na sousedy, rád s lidmi vyházím v dobrém, ale v jejich případě jsem jen rád. Nedávno jejich pes strašně zuřivě štěkal, přímo šílel a tak jsem vyšel na balkon podívat se co se děje, protože tenhle řev znamená vždycky pro nějaké zvíře nebezpečí. Na dalším pozemku, asi 5 m od jejich plotu, spal na sluníčku náš šedočerný kocour Sazík. Uviděl jsem jak z boku domku těch lidí létají po Sazíkovi kameny. Mám na balkoně – pro všechny případy – dva pěkné kameny velké jako pěst. Neváhal jsem ani na okamžik a hned jeden z nich letěl k boční straně jejich domku. Odrazil se od plotu tak šikovně, že musel těsně minout „toho někoho“ – soudě podle hlasitého lekavého vyjeknutí, mohl jsem být na svoji mušku hrdý. Bylo kolem poledního, asi 11, 30 hod, což je doba, kdy kolem našeho paneláku chodí dost lidí do nedaleké školní jídelny pro obědy. A tak jsem ještě z plna hrdla zařval: „Co děláš té kočce? Kde tě tohle učili, ty křiváku zbabělej, takhle zákeřně si dovolovat na slabší? Máš manýry dozorce z lágru“ Lidé se zastavovali, se zájmem sledovali situaci, komentovali ji a pokyvovali hlavami. Ten den si majitelé domu nešli ani pro oběd. A protože dodneška mě nikdo nežaloval, tak jsem asi nebyl daleko od pravdy. On totiž manžel té dcery se opravdu dlouho „angažoval“ a nejenom u nás.

A abych nezapomněl vám ještě říct: kočky v Příboře určitě musí mít každý týden nějakou celoměstskou poradu, a to na téma, kde se v Příboře dobře vaří a vydává strava všem, který jsou na tom špatně a mají hlad jako vlk. V neděli večer se totiž na prvním krmícím stanovišti objevily 2 mourované vychrtlinky. Nejspíš kočička a kocourek, věk cca 6-7 měsíců. Běhaly kolem mě jak rakety, každá vychrtlinka smázla plnou misku a po hrsti granulí. V pondělí večer už oba kočičáci čekali s ostatními. Jsem zvědavý zda přijdou i dnes. Nemám ani tušení odkud mohou být, a to znám opravdu všechny kočky v širokém okolí.

Obecné informace o kunách a ochrana kun:
Kuna skalní má dlouhé štíhlé tělo s hedvábnou srstí a bílou náprsenkou. Dorůstá délky 30-50 cm, z toho ocásek dosahuje délky až 20 cm. Váží až 2,3 kg a dožívá se až 18 let. Více
Úmluva o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť, příloha III, seznam chráněných druhů živočichů, mezi něž patří i kuny (Canivora /Šelmy/ - Mustelidae /Kunovití/) zde

Předcházející příběh Velikonoční strasti a radosti V. Vlčka z Příbora

Zpět