Příběhy a fotografie kočiček z depozit
KOCOUR VAŠEK – I.
14. dubna 2007, Marcela Vávrová, z deníku čtrnáctileté
Vašek – příchod do rodiny
Když jsem přišla k babičce, vítal mě již ve dveřích děda: „Máš překvapení!“ „Překvapení??“ Dívám se tázavě na dědu, ale ten se tváří tajuplně. Rozhlížím se po bytě. Nic se nezměnilo, vše tak, jak má být. Můj pohled sklouzne ke kamnům. Ve staré krabici od bot, vystlané utěrkou, sedí – kotě!!Mžourá na mě svými vystrašenými šedými kukadly. Je bílé, na hlavičce, na hřbetě a na tlapce má černé skvrny. Překvapení se vydařilo. Je to kocourek. Shodli jsme se na jméně Vašek.
Vašíček se zabydlil. První den nejistě bloudil pokojem a kuchyní. Druhý den je již odvážnější. Podniká „dalekou“ výpravu do slepičího kurníku. Když mohou slepice, proč by také on nemohl? Opatrně klade tlapky z příčky na příčku dřevěného žebříku. Hup! Už sedí v kukani, ze které vylétá rozzlobená kdákající slepice. Ještě téhož večera skočil na
rozpálená kamna, kde to vábně vonělo. Naštěstí to nebylo nic vážného, jenže Vašek vyváděl, jako by ho na nože napichovali. Potom se ztratil a když jsem bezvýsledně prohledala snad každý kout, objevila jsem ho na dvorku ve velkém květináči, kde zdařile napodoboval kaktus a my si ho mezi kytkami vůbec nevšimli. „Vašku!“ Slyší, ne žádné čičí, vždy přiběhne a vyšplhá se mi po noze na klín. Dnes však ne. Hledám ho v krabici, pod stolem, všude. Marně. Usedám na gauč. Zpod polštáře se na mě vyřítí chundelaté klubko. Drápe, kouše, škrábe. „Vašíček!“ Je hrozně rozdováděný. Vyskakuje do výše a tancuje kolem mne válečný tanec Apačů. Zase vyskakuje a ze stolu padá láhev s mlékem. „Počkej, ničemo!“ Vašek rozumí. Rozumí tak dobře, že se po něm v minutě slehla zem. Nacházím ho v krabici u kamen. Hledí na mě z ní dvě velké ustrašené oči. Copak ho můžu bít? Sbírám střepy z láhve a utírám rozlité mléko. Za chvíli jdu do krámu pro nové a jsem zvědava, co provede do té doby, než se vrátím domů.
Jak se koupe kocour
Jak již vyplývá z názvu, musíme mít k této operaci kocoura. Nicméně pes také postačí, i když…
Tak Vašek se bude koupat!
Dnes je ve špatné náladě. Nevraživě mě pozoruje, jak si připravuji umývadlo, mycí prášek a bílý hadr. Nalila jsem do umývadla vodu a vyndala ze skříně kartáč „rejžák“! Po této nezbytné přípravě se ohlížím po Vaškovi. Ale kdepak ten! Dovtípil se, za jakým účelem chystám potřebné věci a „vzal roha“. „Vašku!“ Kdepak! Začala jsem ho hledat a za chvíli jsem ho se zdarem vytáhla zpod babiččiny pohovky. Umývadlo jsem odnesla na dvorek. Za asistence babičky jsem prskajícího kocoura postavila do nádoby. Bál se vody jako čerta. Za chvíli jsem byla víc mokrá než suchá a od ucha přes krk se mi táhl ošklivý krvavý šrám. Vašek se držel a statečně bojoval o svou kůži. Nakonec jsme ho přece jen zvládly. Mokrý kocour byl namydlen, vykartáčován a opláchnut. Krásný čistý Vašíček se nám po úmorné dřině vytrhl a šel se vyválet do první kaluže, kterou našel.
Proč se děda rozzlobil
Známá mlsota se Vaškovi i tentokrát vyplatila. Děda dostal k večeři ryby. Vyklopil si je z konzervy na talíř a šel si ukrojit chleba. Stůl osiřel. Ale pardon, ještě jsme zapomněli, že kde se nachází opuštěné maso, nesmí chybět Vašek-masožrout. Opatrně se rozhlédl, skočil na židli, se židle na stůl a v malém okamžení zmizely všechny rybičky v jeho nenasytném žaludku. Děda se krájením nějak zdržel a to se mu stalo osudným. Když se vracel, viděl už jen Vaška,
spokojeně si olizujícího fousky. Pohlédl na stůl, jenže tam už nebylo prakticky co vidět. Na talíři zbyla jedna ubohoučká malá rybička – obětní dar Vaška dědovi. „Vašku, ty neřáde, cos to provedl?!“, zalomcoval dědou vztek, popadl plácačku na mouchy a hnal milého kocoura na dvorek. Ale co je děda proti mrštnému zvířeti. Než mu stačil dát na pamětnou, seděl Vašek na králíkárně. Děda se zklamaně vrátil a jeho sen o chutné večeři se rozplynul jako pára nad hrncem.Vašek dostal kamarádku
Tak dnes si půjdeme pro kočičku. Dostaneš kamarádku Vašku, slyšíš? Vašek po mně loupne očima a mě přejdou řeči. No, jak myslíš.
Kočička je mourovatá a celá postrašená, když na ni za rohem vybafne Vašek. Rozhodl se ubránit dvorek cizím příživníkům. Nastala honička.
Šmudla, neboť tak jsme ji pojmenovali, hledá útočiště pod vozíkem. Tam ovšem Vašek nemůže, neboť se tam, prostě řečeno, nevejde. I Šmudla se rozhodla bojovat. Jenže to neumí. Vašek jde na to zuřivě, myslí to zcela vážně, protože má vztek. Skáče na vozík tak dlouho, dokud kousek nepopojede. Šmudla musí ven. To je ten pravý okamžik! Vašek – chytrá hlavička. Na ni! Už se válejí po zemi v jednom klubku. Vašek je pořád nahoře a já se začínám o Šmudlu bát. „Vašku, okamžitě přestaneš!“ Bezvýsledně. Z mého zásahu si nic nedělá, naopak. Vycházím z boje s natrženým okrajem svetru. No ne! Kdepak je ten mírný, klidný a hodný kocourek, který vypadal, že by ani kuřeti neublížil?
Vyrovnalo se to, kupodivu, samo. Druhý den navečer leží spolu ve Vaškově krabici svorně a vůbec ne nepřátelsky.
Vašek vypravuje
Jak jsem již řek´, léto je nejlepší z celého roku. V létě chodí člověk na trávu a já ho vyprovázím velký kus cesty lesem. Pak se člověk zastaví, pohladí mě a řekne: „Vašku, jdi domů, nebo tě tu někdo zastřelí.“ To zamňoukám a letím zpátky. U domu vylezu na modřín a rozhlídnu se, co dál podnikat. Asi za dvě hodiny jdu člověku naproti, i když to nerad vidí. Potom dostanu mlíčko k svačině a uložím se v mojí krabici. Je to k vzteku, že musím polovinu krabice přepustit Šmudle, ale člověk je neúprosný. Ona je taková hloupá, nic neumí a jenom se bojí. Na dvorku máme také nepřátele. Jsou to slepice. Jak vyjdeme ze dveří a slepice jsou nablízku, hned se na nás ženou. Šmudla uteče, ale já po nich seknu tlapkou, nasadím zuřivý výraz a hrdě odejdu.