Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Jak se daří kočkám v Dominikánské republice 10. března 2007, Nicole Wowesná Trhlínová Dominikánská republika je země plná protikladů. Na jedné straně luxusní hotely a vily na břehu moře, na druhé straně bída, chudoba a špína v ulicích, ve kterých žijí stovky toulavých zvířat. ![]() Co se týče kočiček, je jich v Dominikánské republice méně než psů, my jsme viděli jednu kočičku žijící na farmě, kde chovali exotická zvířata a další, která spolu se svými dvěmi rezatými koťátky obývala prostory našeho hotelu. Tu jsme poctivě krmili ráno i večer, bylo vidět, že je zvyklá nacházet pod palmami situovanými hned vedle našeho pokoje potravu. Měla tam dokonce i mističky a zpozorovali jsme, že nejsme jediní, kdo jí nosí salámek a maso. Místní lidé rozhodně žádné kočky ani psy nechovají. Většinou jsou tak chudí, že si nemohou dovolit starat se o psa či kočku a především to v takové zemi vůbec není zvykem. Tato zvířata jsou prostě všech. A tak se potulují městy či vesnicemi, popř. farmami s kávovníky, citrusovníky a ananasovníky, kde vždycky něco k jídlu seženou. V hotelech pro turisty se vaří ve velkém a tak se každý večer vyhazuje spousta nespotřebovaných zbytků jídla. Občas se najdou nějaké dobré duše jako pokojské nebo recepční, které nosí kočkám jídlo od snídaně a večeře a občas také hodní turisté. Něco jako kastrace či vakcinace jsou naprosto cizí pojmy, od naší delegátky jsem získala informaci, že jedna veterinární klinika se nachází v hlavním městě Santo Domingo, ovšem ta je jen pro hrstku vyvolených, kteří jsou většinou velice movití cizinci a na ostrově si vystaví rozsáhlé vily, kde nějaká zvířata chovají. V podstatě tu lidé nemají žádný vztah ke zvířatům. Pokud už někomu nějaký pes patří, je zavřený v malé kleci a uvázaný na provaze. Koček si tu nikdo nevšímá. Starost či ochrana zvířat na úrovni státní moci neexistuje vůbec. Prohlédněte si malou fotogalerii:
|