První společnost za práva koček - Příběhy a fotografie kočiček z depozit

10. února 2007, (autor Jana Rakušanová)

V dubnu roku 1998 nás touha po poznání a opětovném procvičení španělštiny tentokrát zavedla na kanárský ostrov Fuerteventura, což v překladu do češtiny znamená„silný vítr“. A ten tam opravdu fouká každý den, někdy opravdu dost silně.
Tento ostrov má nádherné bílé pláže i písečné duny, které suchozemce velmi okouzlí. Vyznačuje se rovněž vyššími cenami nejvíce navštěvovaného ostrova Gran Canaria a tak jsme se radši ubytovaly v apartmánu s možností vlastního vaření. Komplex apartmánových domečků San Valentin je velmi rozlehlý. Má zahradu s několika bazény, palmami, kvetoucími keři a hlavně žádná velká budova v okolí. Vše bylo tedy jiné, něž na pevnině. Již v recepci nás překvapila cedulka na pultě, která hlásala: Děkujeme, že krmíte naše kočky. Jak příjemné uvítání a my nebyly připraveny!
Hned večer nás navštívila malá kočičí delegace aby konstatovala, že z krmení dostaneme pětku. Jen mléko, sýr a vodu! Trestuhodné. Můžete se vymlouvat jak chcete, že se nakoupit teprve chystáte, nic vám to není platné. Ctihodné mindičky na vás pohlížejí s hlubokým opovržením.
Druhý den to bylo lepší, tak nás s řádnými kousky masíčka vzaly na milost. Náš příděl koček byl jedna až dvě denně. Ostatní jsme zahlédly u jiných apartmánů, kde zrovna cinkalo nádobí a tudíž se něco vařilo. Jednou se „naše“ menší kočenka dokonce rozhodla, že u nás bude bydlet a vlezla do ložnice pod postel, odkud vylezla až po dvou hodinách. Asi se chtěla ochladit na dlažbě podlahy, protože venku již vládlo léto. Soužití s kočičími návštěvnicemi bylo moc pěkné, ani odjezd nebyl tak smutný při představě, že na Kanárech vlastně sezóna nekončí, tudíž číčulky mají dostatek jídla celoročně.

V lednu 2001 jsme navštívily ostrov Gran Canarii a pobývaly v letovisku Playa del Inglés. V tuto dobu jsou tu pro středoevropana úžasně dlouhé dny, plné slunečního jasu a teplo jako v létě, velmi příjemné zjištění. Je tam velké množství velkých i malých hotelů, apartmánových domů, restaurací, taky mnoho turistů a pochopitelně všudepřítomné kočky.

V areálu apartmánového domu Evropa se zdržovaly dvě mourinky, které moc připomínaly naši Míšenku, osvojenou koncem předchozího roku a která nás čekala u depozitní tety na hlídání.
Ty místní mourinky krmily dvě německé holčičky kočičím jídlem, které je zde k dostání v každém supermarketu. Ceny jsou podobné našim, tudíž je dostupné. Zakoupily jsme suché papání a při
procházkách v blízkosti parků a zahrad, ve kterých jsem zahlédly kočičky, jsme pro ně zanechávaly dárky, ve formě jídla. Přímo u pláže, kde je velké množství restaurací jsme chlupáčky taky zahlédly. Zahlédly jsme taky misky se sucháči i vodou, takže se zdá, že alespoň turisté mají soucit.

Při další návštěvě Gran Canarie a Playa del Inglés v roce 2005 jsme byly v komplexu Vista Flor, plném velmi pěkných bungalovů. Umístění bungalovů v rozlehlé zahradě s bazény, palmami a keři a hlavně dál od silnice i od turistického ruchu letoviska, bylo ideální pro kočky. Naštěstí přímo v komplexu mají i malý market s čerstvým pečivem, pitím a hlavně kočičím jídlem, tedy žádné vláčení těžké tašky zdaleka.
Kočenky to tam mají pěkně rozdělné. K nám chodilo celkem pět kočičáků na stravu. Hned ráno, jak se otevřely dveře, začaly jedna po druhé chodit na snídani, večer se situace opakovala s večeří. Docela legrační bylo, když miska byla vyjedená a přišla další. Ta nakoukla za závěs, kterým byly částečně dveře zakryty a jakoby chtěla říci to jsem já a ještě jsem nejedla. Jeden černobílý kocourek dokonce zůstal i na byt. Prostě po jídle vběhl do bungalovu a v přízemí, kde se nacházel obývací prostor s kuchyňkou, hupsnul na gauč a prostě se tam usadil. Nechal se hladit a byl nesmírně hodný. Po dobu našeho pobytu bydlel s námi a tak dostal i jméno, Čičík. Čičík zůstával i na noc, ale do ložnice v patře to ani nezkusil, tak byl vychovaný. Asi ve tři hodiny v noci se šla sestra na něj podívat dolů. Způsobně ležel na pohodlném gauči. Vzala ho do náruče a vynesla ven, postavila do záhonku se sopečným tufem, asi tři metry před bungalov, aby se vyčůral. Podíval se na ni vyčítavě, proč ho nenechá spát a vyhání ho do teplé noci (úžasných 18 st.C). Okamžitě vzal zpátečku a opět se usadil na gauči, kde zůstal způsobně až do rána. Až při snídani se rozhodl sám, vydat se na obchůzku. Do půl hodiny byl však zpátky, aby poseděl na vyhřáté dlažbě terasy a dělal nám společníčka, než půjdeme pryč. Ve dnech, kdy jsme zůstaly doma a užívaly si plavání v bazénu a opalování, byly dveře otevřené, a tak se Čičík hned po snídani vracel na své místo na gauči. Ale občas bylo taky zapotřebí odejít, ať už na výlet nebo něco nakoupit. Kocourek byl tedy přenesen na židli na terase před bungalovem a tam na nás čekal.
Úžasně dojemný kočičí přítel a tak loučení s Čičíkem po týdnu dovolené nebylo veselé.
Ne proto, že by se nenašel nikdo na krmení, stále tu někdo je, ale zasekl se nám drápkem do srdíčka.

Zpět