Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Příběh nalezenky Sněženky
27. ledna 2007, Autor Markéta Holečková
aneb Sabinka, dítě štěstěny - 1.část„Jak se Sněženka našla“
Pracovala jsem tehdy v jedné malé holešovické soukromé firmě zabývající se auty, autokosmetikou a doplňky – prostě vše pro plechové miláčky. Jaké překvapení bylo, když jsme jednoho dne s kolegyní z našeho „domácího“ 1.patra zahlédly, jak se tu a tam promenáduje bezocasá mourovatá kočička či přeběhne divokej zrzavej kocour. Člověku se mezi těmi holými zdi hned lépe pracuje, když to kolem pulsuje – ze zafoukaných semínek vyrostlé stromy zašumí, kosi občas zanotují přes okolní městský lomoz a venkovní tygřík se vyvalí na sluníčku a předvede nám lekci v pohodě.Bylo tehdy pošmourné ráno L.P. 19.10.2004, ani nepršelo, ani nesvítilo podzimní sluníčko, prostě nemastno, neslano. Na stole spousta práce…, tedy s chutí do toho a čtvrt je hotovo. Asi za 2 hodinky za mnou přiběhla kolegyňka Jitka z jiného oddělení na 1.patře, že ze svého budoáru vidí, jak na dvoře posedává „krásná bílá kočička“ a kouká s občasným pomňouknutím do oken. Jitka, duše jemnocitná jí hned nese granulky, které měla schované v šuplíku. Vrátí se s nepořízenou: „Chudinka malá, ona mi utekla a ani se nenajedla!“ líčí smutně. Soucitně všichni pohlédneme z okna, ale naše malá bázlivka zblajzla porcičku granulek jak vlk beránka a vůbec se nežinýrovala. Tak to teď zkouším já jako zkušený kočkomil a pečovatel tří domácích koček – vydyndám po různu mističky a talířky a pak jak okrojovaná děvčica přináším Sněžence, jak jsem jí již pracovně pojmenovala, vodu a
kapsičku. Sněženka se nejdříve šla schovat do otvorů pod stavebními buňkami, které na dvoře stojí coby archiv a sklad. Já ale mazaně za ní k dírce, odkud mě pozoruje svýma zvědavýma očima. Vemlouvavým brumlavých hláskem jí lákám a přistrkuji mističky, pak poodstupuji, sednu na bobek a pozoruji ji a brumlavě povzbuzuji. Asi jsem byla pro ni důvěryhodná bytost, tak se pomalu přiblíží k miskám a rychle „zpopelní“ příděl. Spokojeně jsem na ni mrkla a pomalu kráčela zpět do budovy, abych pokračovala v práci, když za chvilku slyším hlasité kočičí ječení MŇIÁÁÁÚÚÚ. Děvčata z firmy si myslela, že to dělám já a seběhla se na dvůr. Jaké bylo jejich překvapení, když uprostřed sedí ta bílá dlouhosrstá drobounká kočinka a ječí už bez bázně a hany jak na lesy, jako že má ještě hlad. Zatetelila jsem se nad tím úspěchem a zamnula si ruce.
I pozvali jsme Sněženku dovnitř, nabídli jí granulky, laskominky, kapsičku, vodičku, prostě papáníčko mňam. S kolegyňkou Hankou úplně zapomínáme na ty hromady faktur a s nadšením obskakujeme novou návštěvnici. Kočenka není vůbec plachá, jak se zprvu zdálo, ale je to setsakramensky velký mazel, prostě se jen trochu upejpala, jako pravá kočičí dáma. Kolegyňka Hanka je z ní celá nadšená a celou dobu, než ji odnesu v krabici domů, se s ní v pravidelných intervalech mazlí. Sněženka vypadá velmi dobře, vyjma zacuchaného ocásku, tak ji beru domů ke svým kočičákům, aby se jí venku něco nestalo – a jestli se někomu ztratila, tak bude v dobrých rukou, než ji její pán či panička najde, v opačném případě se určitě najde nějaká milá osůbka, která se takového něžného stvoření s láskou ujme. 
Doma je přivítána syčením, hlavně Márinka, kapitánka lodi, je tuplovaně naštvaná – „zase nějaká narušitelka“. Samuel a Zuzka jsou spíše bázlivější, tak se straní. Po pár dnech se vše ale uklidní. Sněženka si najde „své“ místečko a jako pravá osobnost se nenechá vyvést z míry. Mezitím vyrobím plakátky o nálezu Sněženky a vyvěšuji je po okolí. Dávám zprávu i na internet – nalezenci.cz, poprosím i PSOZ, jestli by nedali odkaz i na svou webovou stránku. Dr.Vrbová je velmi laskavá a já se s ní radím, co dál. Absolvujeme se Sněženkou veterinární prohlídku, kvůli malému průjmu dostává Sněženka raději antibiotika a odčervovací tabletky. Čekání na původní majitele je ale nepříjemné, hlavně pro zvířátko. Ze všech stran jsem ubezpečovaná, že většina takto nalezených koček je nechtěných a původní majitelé, kteří takto „vypustí“ kočku do přírody úmyslně, prostě přecenili své síly a dobré úmysly a již se o zvíře nepřihlásí. Proto se rozhoduji, že se budu snažit ji co nejdříve umístit, aby měla naše nalezenka Sněženka brzy smysluplný a hřejivý domov. Kéž se to povede…Motto:
Život není dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho čemu dáme přednost.
Michel de Montaigne
S láskou Markéta Holečková (2. část)