23. prosince 2006, (překlad originálu od Bruce Evans)
I když se o Vánocích mají všichni lidé i zvířátka radovat, přečtěte si krátký dojemný a snad i trochu smutný příběh. Připomene vám, že vaši kočičí kamarádi, kteří už nejsou mezi námi, se na vás o Vánocích jistě dívají tam ze shora...z nebe.
Byl Štědrý den a venku pobíhala opuštěná kočička, která se chtěla dostat do tepla domů, k lidem. Venku byla zima až praštělo a ona mňoukala a mňoukala před venkovními dveřmi.
Dovnitř jí ale nikdo nepustil a její kočičí pláč nebyl vyslyšen. Venku začala krutá vánice a ubohá kočička neměla kam jít.
V tom okamžiku se tam objevila malá myška, která se ve sněhu ztratila a nemohla najít cestu domů. Byla už úplně vyčerpaná a skoro by umrzla, kdyby jí kočička nevzala do náruče. Povídá jí: „Malá myško, neboj se mě, dnes je Štědrý den. Když tak strašně mrzne a je taková zima, obě potřebujeme přítele. Neboj se, neublížím ti, zůstaň dnes se mnou.“
Kočka vyhrabala jamku v závěji sněhu, chráněné místo, kde obě stráví dnešní vánoční večer. Obtočila se kolem myšího bezvládného tělíčka a chránila ho tak před zimou. Když pak v noci místo navštívil Santa Claus, aby rozdal do lidských obydlí dárky, jeho věrný sobí přítel začal usedavě plakat…našel kočku ležící v malé jamce ve sněhu a poznal, že zemřela.
I zvedli kočičku ze zmrzlé země do náruče a položili jí na sáňky. Pak uviděli, že na dně jamky leží malá myška, kterou zahřívala kočka ve svém kožíšku.
„Ach, děkuji ti Santo, že jsi mě našel; drahá kočičko, vstávej, jsme zachráněny!“, povídá malá myška.
„Je mi líto, myško, ale obávám se, že nemůžeme nic dělat, tvá kočičí kamarádka zemřela.“, odpověděl tiše Santa Claus.
„Na Štědrý den ti zachránila život, dala ti ten největší dárek ze všech.“, povídá Santa Claus. Pak Santa zvedl kočičku a položil jí na nebe mezi hvězdy k věčnému spánku a obrátil se k myšce: „A nyní, malá myško, přestaň plakat, od teď uvidíš svou kočičí kamarádku každý rok. Na Vánoce bude na nebi zářit souhvězdí kočky, aby nám připomnělo, že její láska je tu stále s námi.“
|